Sobota 12.8. 2006 – 1. den: Odjezd, jízda a příjezd
Rok utekl jako povodeň a zase se scházíme, my, otrlí táborníci, u našeho stadionu SK Čtyři Dvory, nakládáme zavazadla na káru a do aut a společně se těšíme, co nám ten letošní tábor zase nadělí. Vítáme se, někteří jsme se neviděli po celý předlouhý školní rok, jiní sice spolu trénují, ale v odjezdu na tábor je něco svátečního, protože tím vrcholí celoroční usilovná práce našeho oddílu.
Letos, na rozdíl od loňska, nejdeme jako nějaké chcíplotinky na nádraží, abychom se nechali přivézt blíže svému cíli, letos, vážení přátelé, jedeme natvrdo až do tábora. Podle mých extrémně přesných výpočtů pomocí nejnovějších informačních technologií to má být kolem 63 km, což by měli za den zvládnout i ti menší.
Nuže, zavazadla naložena, instrukce podány, všichni odpovědní doprovázející (paní Bittnerová, jak všichni vědí, maminka našeho nového a nadějného atleta Tomáše Bittnera, Petr Urban starší a já) máme odpovídající mapy s vyznačenou cestou, můžeme vyrazit. Jede nás příjemně malý počet 12+3 vedoucí, dorostenci jsou totiž na závodech a Petr Urban ml. a Matěj jsou ještě na soustředění.
Počasí sice není vyloženě letní, teplota kolem 17 °C, ale neprší. Zatím.
Jako obvykle případným zájemcům předestřu naši cestu, pokud by někdy někdo chtěl jet v našich stopách (stejně to opisuji z programu tábora, tak mi to nedá žádnou práci).
Ze stadionu 4DVCB (0 km) známou trasou přes ulici V. Talicha a Stromovku, přes všechny ty lávky na všech budějovických řekách a od Zátkova nábřeží (3 km) trasou 1096 podél Malše. Zde došlo k prvnímu problému – Tadeášovi se náhle udělalo tak špatně, že nemohl pokračovat. Nejdřív to vypadalo, že ráno něco špatného posnídal, pak se trochu vzpamatoval a mohli jsme pokračovat pomalu dál – ulice Javorová – Osiková – J. Masaryka – k Ledenické ulici (4,5 km). Tam už ale bylo Tadeášovi tak zle, že tam s ním Petr Urban počkal a zavolal rodiče, kteří si pro něj přijeli. Oslabeni o jednoho člena pokračujeme do Dobré Vody a dále do toho strašného kopce po Lázeňské ulici. Zatím pořád je to stejná trasa, jakou jsem jeli předloni na Dračici, ale pak pokračujeme trasou 1050 na Kaliště a ze Zalin jedem na Libín, Spolí a Domanín (dle plánu 19 km, dle tachometrů 28 km – určitě jdou špatně tachometry). V Domaníně děláme krátkou zastávku a setkání s doprovodným vozidlem Michala Ujhélyiho staršího, který nám přivezl čerstvou vodu a také Michala Ujhélyiho mladšího, tedy juniora. Rovněž Kačenka Běláčová se zde připojuje, takže pokračujeme dál v počtu šestnácti kusů. Podle plánu jsme měli přejet hráz rybníka a pokračovat polní cestou do Branné (dle plánu 23 km), ale místní domorodec mi prozradil, že cesta dávno neexistuje, takže jsme se museli odchýlit od toho skvělého itineráře a do Branné dojet po silnici. Počasí je pořád zakaboněné, ale stále ještě neprší. Pokračujeme lesní cestou a po malém kufrování dojíždíme na silnici k zastávce Chlum u Třeboně (dle plánu 31 km, i když tachometry vnucují nějaká větší čísla) a za státnicí po trase 122 jedem na Kosky a do Chlumu u Třeboně (36 km). Zde je druhá zastávka, během níž se počasí konečně změnilo – docela slušně se rozpršelo. Dříve, než jsem stačil zavelet k odjezdu, Michal Ujhélyi starší navrhl, že by mohl tři děti svézt autem. Hned se přihlásila Kačka Kaletová a Eliška a pak jsme ještě přesvědčili Tomáše Bittnera, který se na tom svém malinkém kolečku celou dobu držel v čele pelotonu. Už to nám trochu napovídalo, s kým máme tu čest, ale teď už byl opravdu unaven. Dále pokračujeme přes hráz rybníka Hejtmanu na trasu 322 do Staňkov (dle plánu 39 km), kde si vedoucí jezdec nevšiml odbočky cyklotrasy 322 a vedl celý peloton dále špatným směrem nejméně jeden kilometr, než mne dohnal Petr Urban a otočil správným směrem. Pak už jsme se neztratili – Hajnice v Západním lese už známe a brzy jsme u našeho oblíbeného Peršláku (dle plánu trasy 52,5 km, podle tachometrů jsme už v táboře. Tak nevím, kde se stala chyba). Honza Běláč, Vítek Urban a Tomáš Plášil jedou napřed, ani nepočkali a tím došlo k tomu, že jeli jinou cestou na Nový Vojířov. My zatím masírujeme svaly a s obavou vzhlížíme k těm strašným kopcům, postrachu všech cyklistů. Ale vyrážíme vzhůru, co jiného taky můžeme dělat? Kupodivu nás ještě ve svahu dojíždějí ztracení chlapci, kteří si všimli, že za nimi nikdo nejede, a tak se vrátili.
Jako vždy jsme ty peršlácké krpály porazili, nahoře jsme odrazili útok much a pak už nás čeká jen golfové hřiště (tedy jen průjezd kolem) a Nová Bystřice (to už mám na tachometru místo plánovaných 58,5 km asi 75 km). Čím to je, že vždycky, když přijedeme do Nové Bystřice, tady prší? To nám dělají bystřičtí schválně, nebo co? Nicméně povolujeme menší přestávku, která se postupně pro většinu vyvinula ve větší přestávku. Do tábora zatím odjíždějí jen Petr Urban s paní Bittnerovou, Tomášem Plášilem a Vítkem Urbanem, ostatní mají hlad a jdou do pizzerie. Já zatím hlídám kola z naší oblíbené cukrárny U Kaštánku. Až kolem páté hodiny odpolední vyrážíme k posledním 5 km. Poslední stoupák do Hůrek, rozblácená cesta lesem a konečně tábor pod Křížovým vrchem. Promočení, zmrzlí, ale zvládli jsme to. Ohříváme se v kuchyni s kamny, dáváme si vydatnou polévku dle Bohouše. Jediné, co mi vrtá hlavou, je že místo očekávaných 63 km mám na tachometru číslo, co začíná osmičkou (ale naštěstí je stále dvouciferné). Jsme opravdu ve správném táboře? Ale brzy se přesvědčujeme, že ano, jsou tu totiž Brňáci v počtu šesti lidí, vedení Monikou Olejníčkovou, kteří nám budou dělat spolutáborníky.
No dobře, dejme tomu, že jsme na správném táboře ve správný čas, a že rozdíl mezi plánovanou a skutečnou délkou cesty je způsoben nějakou drobnou maličkostí, například malou místní singularitou ve světovém časoprostorovém čtyřrozměrném kontinuu, nebo třeba chybou v Matrixu, to je taky možné.
Než se to vysvětlí, zatím se seznamujeme s táborem. Z kuchyně, což je sympatická dřevěná bouda, která vévodí celému tábořišti, voní Bohoušova polévka, vedle stojí vojenský stan coby jídelna. Copak o to, takových jsme viděli už dost, ale tento má uvnitř kamna značky Club, která již příjemně hřejí. Obytné stany vypadají kvalitně, ale nezvykle tvoří dvě podkovy – ta blíže kuchyni je pro mužstvo, ta menší a vzdálenější pro vedoucí.
Záchody nic moc, jen jakýsi přístřešek v lese s třemi, řekněme otvory, nad jámou. Umývárka se sprchou je ale docela ucházející.
Chvilku po nás přijíždí na kolech ještě šestice dorostenců, kteří dnes závodili na velké ceně Tábora. Přijali sice ovace za skvělý výkon a ještě tu cestu na kolech, ale brzy se ukazuje, že přijíždějí jen těch 150 m od silnice, kam je dovezl Pavel autem.
Vybíráme si svoji bagáž ze stanu, zabydlujeme se a jako obvykle necháváme na dětech, aby se samy spolčily do osádek stanů. Ostatně jako na každém táboře.
Na rozdíl od ostatních táborů však dosud nemáme sestavena družstva, protože je do nich nutno nějak zakomponovat i Brňáky. Ale své lidi známe a s dopomocí Moniky brzy sestavujeme víceméně rovnocenná družstva a můžeme vyrazit oznámit jejich složení těm, který se to týká.
A aby to věděli i ti, který se to až tak netýkalo, publikuji složení družstev zde:
| Fanda Batysta | Vojta Kubelka | Šárka Vítová | Andulka Kučerová | Jindra Vít |
| Šárka Kaletová | Michal Ujhélyi | Honza Běláč | Martina Olejníčková | Majka Stříbrná |
| Kačka Sarnovská | Maruška Kučerová | Kačka Kaletová | Vítek Kubelka | Tomáš Plášil |
| Tereza Mrkosová | Aneta Ambrosová | Eliška Průchová | Martin Juránek | Kačka Běláčová |
| Vítek Urban | Tomáš Bittner | Veronika Volavá | Sára Součková | Tadeáš Hussár |
No, a když konečně máme družstva, můžeme jim konečně také zadávat práci. Prvním úkolem bylo nanosit dřevo pro táborák i pro kuchyň.
Pak už byla tma a tedy čas na první táborák, protože už dávno přestalo pršet. Zase lítaly k nebi jiskry a červenavá záře nás hřála do tváří, jenom ta kytara se zatím nevyvedla, protože Vítek ji měl rozladěnou a při ladění mu praskla struna géčko. A bez géčka se opravdu nedá hrát.
Tak se místo zpěvu navzájem seznamujeme, Budějičáci s Brňáky a naopak. Nesměle se okukujeme, ale zdá se, že nám to spolu půjde.
Ale už je pozdě, tak končíme seznamování a odcházíme na kutě vstříc zaslouženému odpočinku.
A abych nezapomněl, za tento popis prvního dne si Maruška vysloužila prozrazení první chyby na jednoplichtíku:
HŮRKY 2006
Píše se 12. den 8. měsíce. Automobily jezdí na plynový pohon, v televizi vidíme barevné filmy, nad hlavami nám létají letadla. Ano, to je rok 2006 n.l.
V soboty 12.8. vyrážíme na atletický tábor. Je tradice, že odjíždíme na kolech a dnešek nebude výjimkou.
V 9:00 opouštíme stadion, hrstka otužilců nasedá na kola a kvapně se vzdaluje.
Hned u Malše jsme ztratili prvního člena. Tadeáši Hussárovi se udělalo poněkud nevolno a nemohl s náma dále pokračovat. Ostatní otužilci pokračovali směrem na Dobrou Vodu u Českých Budějovic, dále na Zaliny. Odtud jsme se pomalým tempem přiblížili ke Zvíkovu a dále jsme šlapali téměř po rovince až do Domanína. Tady se k nám připojili další dva členi. To už jsme měli na tachometru pěkných 25 km a někoho začaly bolet nožičky, ale nevzdal se a šlapal dál. Většina lidí byla zaposlouchána do svých MP3 a šlapala, aniž by to o tom skoro věděla.
Nějakým záhadným způsobem jsme se najednou ocitli u Majdaleny a HOP! Už jsme byli v Chlumu u Třeboně. Tady se zase odpojilo pár lidí: Kačka K., Tomáš B. a Eliška P. Ti nasedli do auta a nechali se odvézt. Zbytek ostřílených a namakaných atletů se vydal nakoupit do Jednoty. A aby se neřeklo, že do Bystřice přijedeme za slunečného počasí, takže se rozpršelo a citelně se ochladilo. Tak jsme pokračovali do Staňkova. Tady jsme přehlídli odbočku a zjistili to asi 2 km od Staňkova. Nic naplat, museli jsme se vrátit. Tak jsme jeli dlooooouhou cestou a nakonec jsme se vynořili u Peršláku. Zde začal dlooouhý a únavný kopec, ale zdolali jsme ho a dloooouho jsme zase klesali dolů, až do Nové Bystřice.
Tam jsme si dali pizzu a zamířili na Hůrky. Přijeli jsme , zabrali stany a začali jsme si vybalovat. Na konec dne byl táborák, vítali jsme Brňáky, rozdělovali do družstev a pak… jsme šli do limbu.
Brou noc.
Marie Kučerová
Zde by dle prastarého pravidla měl následovat Základní Časový Rozvrh Dne, který byl kdysi za dávných časů vytvořen a od těch dob se prakticky nemění (a mezi námi, ani se moc nedodržuje). Ale tentokrát budu šetřit místem a neuvedu jej. Případní zájemci, pokud někdo takový existuje, se mohou podívat do předchozích kronik našich táborů.