Čtvrtek 17.8. – 6. den: V tajemném Orientu
Do (konečně) jasného a teplého rána přijel Pavel, takže po rozcvičce, provedené přímo vedle kostela v Hůrkách za mírného zájmu obyvatel, a po snídani začalo orientační závodění přesně dle programu.
První soutěží byl štafetový závod spojený s obkreslováním obrázků a po doběhu ještě s odpovídáním na otázky z Pavlovy vševědové sbírky. Kdo neodpověděl správně, musel si dát jedno kolečko kolem stanů navíc. Tuto soutěž vyhrálo družstvo Vojty, druhé bylo Šárčino, o třetí a čtvrté místo se dělila družstva Andulky a Fandy a páté bylo Jindrovo družstvo.
Pak následovala premiéra slavného Pavlova scrabblového orientačního závodu. Původně jsme jej plánovali už na jaře, když jsme pořádali krajský přebor v orientačním závodě, ale nějak se nám nikdo nepřihlásil. Ale tady na táboře nebylo úniku. Závod spočíval v tom, že Pavel roznesl na všech sedm světových stran kelímky s písmenky a osmou stranu nechal prázdnou. Úkolem družstev bylo složit z přinesených písmenek slova s nejvyšším bodovým ohodnocením.
Po tuhém boji zvítězilo družstvo Andulky před družstvem Fandy.
Po obědě, poobědovém klidu a pravidelném luštění Intelektuálních rozcviček (například
Najdete, kde je chyba?
x = 2
x(x-1) = 2(x-1)
x2-x = 2x-2
x2-2x = x-2
x(x-2) = x-2
x = 1
nebo
V košíku máte 5 jablíček. Víte, jak je rozdat pěti dětem tak, aby každé dostalo jedno celé jablíčko, a aby 1 jablíčko zůstalo v košíku?)
bylo v programu napsáno “Odpoledne – Koupání v Osice”, což bylo nutno dodržet, neb na přísném dodržování programu se zakládá úspěšné provedení třeba … třeba… no, v podstatě čehokoli. Tak jsme vyrazili na naši plážičku. Tentokrát byl nejen vzduch, ale i voda o poznání teplejší než při prvním koupání a ve vodě tedy bylo vidět více táborníků. Vcelku jsme si to všichni užili a osvěženi se vrátili do tábora.
To byl také čas na druhou část celotáborové hry, která popisovala, jak si hlavní hrdina po týdnu, v němž se živil syrovými kraby a rybami, pořídil luk a učil se střílet a lovit. V příběhu hrdina lovil blíže nepopsané “drobné hlodavce”, my jsme se snažili ulovit papírový pytlík (taky nebyl popsaný). Měl jsem půjčený dostatečně profesionálně vyhlížející luk vyrobený z duralové lišty a několik značně neprofesionálně vyhlížejících šípů. Zasáhnout papírový pytlík asi z dvaceti metrů rozhodně nebyla žádná sranda, což mohli potvrdit všichni, kdo si to zkusili.
Pomalu se blížil podvečer, na programu již nebyly žádné závažné činnosti, takže došlo na fotbálek u větších a ringo u menších. Došlo žel k dalšímu zranění, Honza Běláč si při fotbale na dokonale rovném trávníku zvrtnul již trochu načatý kotník a s bolestivou grimasou se odbelhal do ústraní. Bohužel ho to na delší dobu vyřadilo z našich pohybových her.
Večer pokračoval volejbalem, který byl však narušen několika nezodpovědnými jedinci (vlastně jedinkyněmi Hankou a Jitkou), kteří odlákali to té doby výborně hrajícího Bohouše na pivo do hospody.
Pak už se úplně setmělo, ale táborák jsme nedělali, jako společenské místo výborně fungovalo náměstíčko (nádvoří, náves…) tábořiště, kde se shromáždily všechny děti, hrály BANG!, Macháčka a ringo až do úplné tmy. No a pak jsme tedy pustili centrálu, natáhli prodlužovačku k halogenové lampě a bylo zase světlo a zábava mohla pokračovat. Potom se Pavel pustil do svých vyprávěnek z cest po světě a obklopen dětmi, které ho obdivně sledovaly s otevřenými pusami, vydržel až do 11 hodin. To se už vrátili ti jedinci z hospody a byla tedy vyhlášena večerka.
Ale teplá noc zlákala mnoho táborníků k noclehu pod širákem, co taky může být krásnějšího, že ano. Tak dobrou noc.