Čtvrtek 24.8. – 13. den: Den soutěží a umění
Na tento den byly plánovány rozličné závody a nejspíše z toho důvodu byl budíček až v 8:00 a hlavně NEBYLA ROZCVIČKA! To abyste se neunavili a mohli podávat o to lepší výkony. Ale ráno ještě nikdo neměl tušení, co se chystá. A možná to tak bylo lepší.
Všichni si užívali slunečného rána, toho, že nemuseli na rozcvičku, toho, že se nemuseli na snídani vracet z rozcvičky a že se pořád ještě nic nedělo. Jako zkušení táborníci věděli, že tento stav nebude trvat dlouho, tak se snažili využít čas co nejlépe. Někteří opravovali lavičky či vyráběli nové, jiní zase sušili nasbírané houby, ale většina vymýšlela a nacvičovala divadelní hru na dnešní večer zasvěcený Múzám.
Až ve tři čtvrti na jedenáct začaly soutěže, oštěp, disk, hod kládou, hod míčkem. To byly pěkné závody a viděli jsme řadu vynikajících výkonů u velkých i malých, ale ten největší dnešní závod nás čekal až po obědě.
Využili jsme toho, že máme kola, že je v blízkosti rybník a že děti mají nohy, a zorganizovali velký triatlon. Poněkud jsme upravili pravidla, takže ti nejmladší měli jen kolo a běh, to starší jen plavání a běh a jen ty nejstarší kategorie, tedy starší žactvo, dorostenci a Vítek Kubelka, absolvovaly všechny disciplíny. A protože v naprosté většině to byli atleti, bojovalo se opravdu naplno, žádné flákání. Zvláště to potěšilo u těch nejmladších, kteří šli opravdu na doraz.
Kolo-běh v nejmladší kategorii 98-99 vyhrál podle očekávání Tomáš Bitner, v kategorii 94-95 Eliška Průchová a v kategorii 92-93 Tomáš Plášil.
Soutěž plavání-běh v kategorii 91-92 skončila trojitým prvním místem Martina, Lukáše a Olina (i když by možná zasloužili diskvalifikaci za znevažování závodu, ne?), v kategorii dívek 1990 vyhrála Veronika Volavá a jen 2 sekundy za ní doběhla Lenka Krollová, ročník 1994, čímž také vyhrála. Z našich se umístila Veronika Vodičková v kategorii 1995. Tadeáš začal pěkně, ale při běhu na něho zase přišel ten jeho záhadný záchvat a závod nedokončil.
Hlavní závod se všemi disciplínami celou dobu vedla a nakonec dovedla do cíle známá dvojka Petr Urban a Fanda Batysta, který také o jedinou sekundu vyhrál. Třetí nejlepší absolutní čas měl ovšem Vítek Kubelka (ročník 1992), který tak porazil řadu závodníků zvučných jmen – Matěje a Petra Račocha a ve své kategorii tedy zvítězil. Mezi dívkami vyhrála s velkým náskokem Martina Olejníčková (ročník 1993).
A tím skončily sportovní soutěže na letošním táboře, aby se večer mohlo rozpoutat klání na poli umění. Každé družstvo si připravilo divadelní představení v zadaném žánru, kde museli použít vylosované sousloví (například “stěrače stírají, klaksón troubí”) a několik vylosovaných slov.
Bohužel, ostatně jako na každém táboře, se přípravy představení protáhly dlouho do setmění, takže bylo nutno opět osvětlovat jeviště, aby diváci vůbec něco viděli a mohli ocenit nápaditou scénografii a dokonalé nalíčení herců. Proto jsme dnes omezili divadlo pouze na jediné vystoupení, ostatní budou zítra. Nereptejte, však se dočkáte.
Dnes tedy vystoupilo umělecké seskupení Jindry Víta se svou variací na věčné téma Červené Karkulky. Kromě klasické babičky se zde nečekaně objevuje i ležérní údržbář přesvědčivě zahraný Jindrou, ale naprostý úžas a mrazení v zádech vyvolalo zjevení Smrtě i s kosou. Ano, vevnitř byl Tadeáš Hussar, snad jediný, který má zkušenosti se skutečným hraním ve filmech. A bylo to opravdu vidět.
A protože bylo teprve čtvrt na deset, mohli jsme ještě pokračovat poslední všeobecně vzdělávací přednáškou Dr. Ing. Jana Běláče, která mapovala čtvrtou nejdůležitější oblast lidského konání (vedle fyziky, ornitologie a létání), totiž zbraně a vojenství. Ukázalo se, že doktor Běláč, ač navenek působí jako plachý introvertní intelektuál, se ve volném čase věnuje takzvanému “airsoftu” (pozor, neplést si to s Microsoftem!), což jsou stručně řečeno bitvy v terénu se vší reálností, jen mrtvoly chybějí, protože se střílí plastovými kuličkami. Ale příprava je podle skutečnosti, vojenské vybavení, taktická cvičení, příprava na cvičišti i v terénu, pořadová cvičení, hodnosti, hlášení, péče o zbraň a podobně. Kdo jste (z těch starších) byl na vojně, tak asi víte, o čem je řeč. Kupodivu tato přednáška o zbraních a vojenském vybavení zaujala nejen kluky všech ročníků, ale i děvčata, která Honzu, promiňte, doktora Běláče, zahrnula dotazy. Katka Součková si dokonce na sebe navlékla taktickou vestu a vypadala v ní velice působivě.
Ale jako je čas pro běhání, plavání a povídání, tak je čas pro spaní. A ten už nakonec přišel, tak dobrou noc!