Středa 16.8. – 5. den: Konečně atletika
Na dnešek byl naplánován 1. Atletický den a dokonce ani počasí nebránilo dodržení programu.
Jelikož už v pondelí jsme postavili ke stožáru desku s košem na basketbal, mohl Bohouš vymyslet novou variantu biathlonu, což byla první disciplína dnešních soutěží. Běželo se to jako družinová štafeta. Závodníci nejprve oběhli tábor – kolem volejbalového hřiště, fotbalové branky, stanů až ke koši, kde měli jeden hod na koš. Kdo se nestrefil, musel oběhnout jedno kolečko kolem stanů. Boje to byly dramatické, z nejmenších hodili skoro všichni, větší pak většinou obíhali.
Pak už se rozběhly klasické atleticko-táborové disciplíny: kumulativní vrh koulí družstev, hod létajícím talířem do dálky. Zde stojí za zmínku, že horkého favorita v talíři Vojtu Kubelku (45,83) přehodil jeho mladší brácha Vítek skoro o 3 metry (48,70).
Dále Bohouš vynalezl další disciplínu – přeskakování švihadla. Tedy dva pomocníci točili dlouhým provazem a závodník se snažil vydržet skákat co nejdéle. Zde opět zvítězil Vítek Kubelka s vynikajícím výkonem 242 přeskoků (opravdu jsem se nepřeklepl v číslech) a hned za ním Maruška se svým 231 přeskokem. Úžasné výkony, není-liž pravda?
Pak byl oběd, při němž Bohouš vyslovil další povedenou hlášku, když peskoval táborníky neuspořádaně se hromadící u výdejního místa: “Nestůjte tady jako hladoví!” Po obědě následoval poobědový klid a pak odjel Bohouš nakupovat. No a to byl přímo signál k tomu, aby se družstva začala pomalu a nenápadně z tábora vytrácet. Důvod byl jednoduchý – první úkol celotáborové hry, který vyžadoval, aby družstvo postavilo v lese a z lesních materiálů přístřešek takový, aby v něm mohlo celé přenocovat. Horko těžko jsem sháněl družstva na hod diskem, abychom tu atletiku dokončili. Nakonec si ale hodili všichni, i Brňáci, kteří z prostorových důvodů hody a vrhy na svém stadionu nikdy netrénovali.
Fenomenálním výkonem 32,75 m zvítězil Jindra před Vojtou (28,35 m). Velký favorit Fanda tentokrát zklamal, když po jeho pokusech o hod s otočkou disk pravidelně končil mimo výseč v tom vysokém smrku u umývárny, zrovna tam, kde svůj přístřešek budovalo družstvo Šárky. Ale nebojte, pokaždé to dobře dopadlo, disk jsme vždycky našli.
Po hodu diskem už ale opravdu všichni zmizeli v lese a jen rány při zatloukání kolíků a povely stavbyvedoucích prozrazovaly, že tady někde v okolí jsou nějaké děti. Ale ty jejich konečné stavby opravdu stály za to. Přes rozdílné konstrukce i použité materiály byly všechny domečky tak přepychové, že v nich přespávali táborníci nejen v tuto noc, ale i v mnoha pozdějších.
Večer pak už byl konečně čas na pořádný volejbal, pak táborák s výplatami, potom se už doba nachýlila a bylo třeba jít spát. A jelikož se tuto noc nespalo doma ve stanech, nýbrž v lese, a nejdříve chodily spát malé dětičky, musel jsem některé z nich doprovodit do jejich lesních novostaveb. Ne proto, že by se bály, to rozhodně ne, a když, tak jen trošičku, prostě aby nezabloudily. Ale kteří to byli, to vám neřeknu…
Tuto noc byl tedy tábor prakticky prázdný.
O tomto dnu naši stálí dopisovatelé mlčí, už asi natolik zbohatli na odhalování chyb na bankovkách, že do tlustých prstů obtěžkaných zlatými prsteny se jim tužka ani nevejde.