Pátek 25.8. – 14. den: Honba za pokladem
Honba za pokladem patří ke každému táboru, o tom není sporu. Protože však letos již opět odjel můj společník Jarda, se kterým tyto dobrodružné výpravy chystáme, musel jsem letos brzo ráno vyrazit sám. Nemohu tedy dost dobře popsat události, které probíhaly v táboře dopoledne, ale předpokládám, že po rozcvičce a snídani se hrály hry, pak každé družstvo pilovalo večerní divadelní představení a nakonec všichni hráli BANG!
Já jsem tedy podle zlatého pravidla přípravy honby za pokladem postupoval pozadu, od posledního úkolu k prvnímu. Letošní honba vycházela z celotáborové hry a část probíhající v táboře tedy obsahovala kráčející sochy moai, hlavolam a trojrozměrné obrazy. Další úkoly mimo tábor byly už víceméně “na motivy” (tedy s hrou až tak moc nesouvisely).
Tak, teď přeskočíme nedokumentované dopoledne, oběd a poobědový klid a přiblížíme se ke startu honby za pokladem. Podle úspěchů v úkolech celotáborové hry byly spočítány body a určeno pořadí startu družstev (tentokrát opravdu poctivě, ti nejlepší nejdříve, a ne jako kdysi, kdy někdo prosadil, že ti poslední vyrazí jako první). První vyrazilo po zásluze Andulčino družstvo a jeho prvním úkolem bylo přemístit několik tun těžkou sochu moai (to je taková ta, co stojí na Velikonočních ostrovech) pouze pomocí lan a houpavého pohybu, který napodoboval chůzi. Sochu bylo tedy třeba naklonit na stranu, pak pootočit na hraně, spustit a naklonit na druhou stranu, potočit a tak dále.
Jo, sochu jsem bohužel nesehnal, tak ji představoval trojúhelník stlučený z kulatiny. To se vcelku dařilo, ale další úkol se ukázal jako zapeklitý – rozložení hlavolamu. I Vítkovi Kubelkovi to trvalo celé tři minuty. Ale o mnoho horší byl další úkol – v trojrozměrném obrázku přečíst místo, kde se skrývá ukazatel pro další cestu. Ty obrázky byly taková ta změť barevných bodů a plošek, ve které člověk mohl vidět plastický obrázek, když se správně podíval. Správné podívání lze nejlépe popsat výrazem “do blba”, tedy rozostřeně. To už se blížilo se svou moai Fandovo družstvo.
Během půlhodiny byly všechny moai na místě, hlavolamy rozebrány a zase složeny a všechna družstva zírala na papírky s podivnými barevnými vzory a snažila se z nich něco vyčíst. Už jsem si začínal myslet, jestli jsem to hned na začátku nepřehnal, ale pak se Andulčino družstvo začalo prohledávat kuchyni, což bylo jejich místo, kde byl ukryt návod k dalšímu postupu. Ten ukazoval na místo, kde se kamenný kříž kryje s věží kostela v Hůrkách.
Zanedlouho se tam shromáždila všechna družstva, v příkopu našla papír popsaný písmeny a nedaleko na plotě nápovědu “Hledej A”. A ejhle, ukázalo se, že v tabulce písmen áčka tvoří velký nápis OBELISK. To bylo všem jasné a upalovali k silnici u kempu Osika, kde stál štíhlý kámen označující poledník zde procházející. Tam ovšem byly zase trojrozměrné obrázky (když jsem jich tolik vytiskl, musel jsem je využít, ne?). Ale družstva v něm brzy rozluštila delfína, což znamenalo: geometrický střed louky u silnice, kudy se jezdíme koupat.
Louku našli snadno, dokonce měla tvar pravidelného kosočtverce, ale střed se podařilo rychle najít jen Fandovi, který sebral zprávy a odběhl někam pryč. Ostatní družstva tam bezradně postávala a sem tam někdo hrábl nohou do země, co kdyby stál zrovna na zprávě. Tam jsem je všechny našel, když jsem se jel jen tak projet na kole. Musel jsem je trochu navést, kde asi jsou rohy toho kosočtverce a jak najít střed, a pak už své zprávy najednou našla všechna družstva skoro současně.
No, původně jsem myslel, jak je tahle šifra zapeklitá. Byly to dva sloupce slov, začínalo to takhle:
AUKCE VESMÍR
ATD. BURZA
Á LUK
a tak podobně to pokračovalo. Ale měl bych vědět, že neradno naše atlety podceňovat. Brzy přišli na to, že je třeba slova seřadit podle podobných významů, a z prvních písmen přesunutých slov získali NAŠE PLÁŽ OSIKA.
Tam bylo také veselo. Ve vodě plavalo pět nafouknutých balónků se zprávou uvnitř. Bylo holt nutno se svléknout do plavek a vlézt do ledové vody. Jen se opláchněte, holenkové, já jsem tam taky musel.
Zpráva pravila, že 7-666-3-7777-8-2-888-33 atd. Naší moderní technicky zdatné generaci nedalo moc práce zjistit, že to je v podstatě psaní SMS na mobilním telefonu a brzy zjistili, že PODSTAVEC KRIZKU U SILNICE 151. Ještě že měli s sebou mapy. Tam rychle nalezli silnici 151 a pak, kdo měl štěstí, zabočil na silnici na správně doprava a za lesíkem narazil na zbytek kříže. Tam byl jen jediný obrázek, ovšem opět tři-dé. Ale to už nebyl problém, všichni hned rozpoznali lokomotivu, což mohlo znamenat jediné – vlakovou zastávku. A tam jsem je na své projížďce po krajině potkal znova. Všichni (kromě Fandova družstva) se zasekli na dadaistickém textu:
Jakmile dostaneme nerez těžká
Brzo ručku naladíme.
Jakub lichotí. Živoříš intelekuálnějc.
Hazardér – ad indexová trávo radiátorů. Úlet.
Jako úlet to opravdu vypadalo, ale tráva s tím opravdu neměla nic společného. Zato radiátory ano. Postupně družstva přišla na to (některá s mírnou nápovědou), že je třeba číst první a také poslední písmena slov. Potom vyšlo:
JEDEN Z TÁBORU NEJBLIŽŠÍCH RADIÁTORŮ ÚT
kde ÚT je ústřední topení.
A včil mudrujte, kde je tady nejbližší ústřední topení. No? Kdo si vzpomene? Nikoli, není to v Hůrkách, kam se někteří vydali a snažili se proniknout do nejbližšího soukromého domu.
Ano, správně, je to na bývalé vojenské základně. Tam, v jedné budově, v určité místnosti, za konkrétním radiátorem byla schována poslední zpráva, která běžnou morseovkou (akorát s přehozenými čárkami a tečkami) sdělovala, že poklad je (hrome, jako vždycky) u tábora, v jámě v lese, s udáním přesného azimutu a vzdálenosti od stožáru. První tam bylo Fandovo družstvo (jak to ten Fanda dělá?), které hledalo poklad, když teprve ostatní docházeli k budovám s radiáorem ÚT, ale hledali ho i půl hodiny později, kdy už tam postupně dorážela další družstva.
Takže se v tom lese nad táborem zase všichni sešli a společně vrtali do stěn hluboké jámy, u které stáli Pavel s Martinem a vesele se chechtali. Protože to byli oni, kdo schoval ten poklad tak, že odolával skoro tři hodiny.
Nakonec to bylo družstvo Šárky Vítové, které poklad našlo v úplně jiné jámě, než se všichni domnívali, jen o několik metrů vedle té velké a tolik lákavé díry.
Pak teprve byla večeře ochucená kořistí z pokladů.
A po večeři přišla řada na další divadlo.
Jako první jsme shlédli rozsáhlý společný projekt družstev Andulky a Fandy, pojednávající o přerodu pasáčka koz Jozky v drsného gangsta nigga brotha yeah, jménem Jay, wow! (to je prosím mluva gangstas, co poslouchají hiphop). A také o jeho návratu zpět mezi kozy. Tato mnohovrstevnatá freska měla tak široký záběr (například babička Fandy Batysty nebo Matějův Jozka si zřejmě vyžádají úplně nové kapitoly v učebnicích herectví na AMU), že krátká recenze zde v tomto textu by byla tragicky neúplná a obšírnější recenze se sem prostě nevejde. A tak vám nezbude nic jiného, než počkat na důkladný rozbor této fenomenální hry v publikaci nějakého renomovaného divadelního kritika.
Dalším dílem byla tragédie od divadelního spolku “Vojta” o drogově závislém otci, živiteli rodiny, který se pořád jenom smál. Talentovaná scenáristka Maruška podala tak přesvědčivý obraz rozvrácené rodiny a zborcených lidských vztahů, že jedno oko nezůstalo suché. Vynikající dílo zvláště v dnešní době, kdy zkažená mládež jen kouří drogy a fláká se po diskotékách, to za našich mladých let nebylo, to každý věděl, kde je jeho místo a toho se držel, kdepak dnes, pani, svět spěje do záhuby a všem je to jedno … Promiňte, nechal jsem se trochu unést. Ale to představení se povedlo.
Posledním představením byl horor spolku Šárky Vítové, který se odehrával za kuchyní, v tom temném lese. Pojednával o dvou mladých lidech, kteří se vraceli večer, za tmy, z kina, kde byli na hororu. Ale to, co se jim ten večer přihodilo, to tu nemůžu popisovat, protože to bylo tak strašidelné, že menší děti čtoucí tuto kroniku by z toho mohly mít duševní problémy. Ještě dnes, když na to vzpomínám, mi běhá mráz po zádech, brrrr. Stačí jen naznačit, že tam běžela motorová pila, a určitě už nebudete chtít, abych pokračoval, že?
Tak, a tím skončil předposlední táborový den. Zítra už – však víte. Tak se tu poslední noc pěkně vyspěte.