Středa 23.8. – 12. den: Opět do sedel
Jelikož vše v životě má mít svůj řád, je třeba dodržovat i táborový program. A jelikož dnes v programu čteme “Polodenní cyklovýlet po místních pamětihodnostech (upřesníme, kam to bude)”, tak vyrazíme. Nejdříve ovšem předtím budíček, rozcvička, snídaně, bez toho nemůže začít den, to dá rozum.
Opět jsme se rozdělili na malé dětičky a větší chrty, tentokrát s námi (dětičkami) jela i Maruška, Andulka, Šárka Kaletová a jako doprovod Martin Vlašánek. První zastávka musela nutně být v Nové Bystřici, kde tentokrát nepršelo, a tak jsme mohli sedět na lavičkách pod kašnou a pozorovat děti plenící blízké obchody.
Další zastávkou byl kostel zvaný Klášter, kde jsme se zastavovali i minule, ale tentokrát se nám podařilo jít na prohlídku dovnitř. Čekání na paní průvodkyni si cestovatelé krátili testováním svých kol navzájem, pak za kostelem objevili vykotlaný strom, do kterého se vešli skoro všichni najednou, a jehož obvod změřili (6,0 rozpažených cestovatelů). A pak přišla paní průvodkyně a vzala nás dovnitř. Bylo to tam velice krásné, nádherný oltář a výzdoba, vitrážová okna, ale bohužel chyběl slavný Strom života, který byl zapůjčen na nějakou výstavu. Ale pak následovala hlavní atrakce – návštěva katakomb. Každý jsme dostal svíčku a po schodech jsme sestoupili do podzemí. Tam bylo něco jako rozchod, takže jsme bloumali po temných chodbách, nakukovali do černočerných kobek a báli, kdy na nás vyjukne nějaká příšera. Bylo to velice působivé, zvláště ta blikavá světýlka svíček a ozvěna dětských hlásků v těch tajemných prostorách.
Od kostela Kláštera jsme pokračovali, stejně jako minulý týden, k linii obranných bunkrů, protože Martin a někteří chrti, kteří jeli minule s Bohoušem, je neviděli. Tak aby o to nepřišli. Prozkoumali jsme zblízka i zevnitř také několik blízkých otevřených bunkrů.
Tou cestou, která se stala osudnou Michalovi minulý týden, jsme se radši nepouštěli, ale sjeli jsme zpět do vsi Klášter I a odsud stejnou trasou jako minule do Blat. Hospodu jsme tentokrát minuli a mířili zpět do tábora, neb dnes se jednalo o výlet pouze polodenní.
V táboře už byl přichystán oběd (tedy, jestli lze říkat oběd jídlu v půl páté). Pak ale dle denního řádu nastal poobědový klid, během něhož nás navštívil Jarda Kolář, bývalý vedoucí dávných našich táborů. No a protože v táboře nebylo ticho, pořád tu pobíhaly nějaké děti a Petr Urban ml. zkoušel krasojízdu na kole na nově zrobené lavičce (a některé jeho pády vypadaly dost umělecky, to se musí přiznat) a my jsme, jako obvykle, museli vyřešit spoustu důležitých věcí tohoto světa, odebrali jsme se do hospody na náměstí v Hůrkách, posadili se venku ke stolu a pili pivo a jedli utopence, a jen tak mimochodem jsme zase všechno vyřešili.
Do tábora jsme se ovšem vrátili včas, abychom stihli velkou pamětihodnou chvíli – do tábora přijela Šárka Vítová, která včera udělala zkoušku na řidičák a dnes tedy ji Bohouš dovolil řídit jejich rodinnou černou Felicii. Gratulujeme, Šárko!
Po setmění jsme se, jak se stávalo pravidlem, opět sešli v jídelním stanu, spustili centrálu a rozsvítili halogenku. Plánovala se další přednáška, ale tentokrát jako předkapela vystoupil Pavel Novák a zkoušel přítomné z pravidel atletiky – z čeho se skládá devítiboj, jak se správně odchází z doskočiště, jak jsou které čáry na stadionu široké a podobně. Myslím, že se posluchači na další přednášku opravdu těšili.
Po předkapele konečně vystoupil prof. František Batysta, DrSc. a na žádost posluchačů se jeho přednáška týkala letadel a létání. Pohovořil nejdříve o historii létání, uvedl fyzikální zákonitosti vztlaku křídel a obecenstvo zaujal pak především modely několika létacích aparátů – paraglidingového padáku, bezmotorového kluzáku a dalších strojů, jejichž fungování nám podrobně vysvětlil.
A tato přednáška byla posledním bodem dvanáctého táborového dne.