Neděle 13.8. – 2. den: Mapy, orienťák a vraždy
Ráno bylo ponuré, zamračené a proklatě studené. Jitřní ticho přesně v 7:30 protrhlo táhlé volání: “Bůůůdíííčééék, vstááávááát!” a protože byl začátek tábora, již po několika málo minutách se ze stanů začínaly pomalu vynořovat postavy a postavičky. Všechny byly zachumlané do toho nejteplejšího oblečení, co maminka zabalila, leč Bohoušův hlas byl neúprosný: “Tak do triček a trenýrek, rychle, jedem!”
…
…………………………………….
…chvíle nechápavého ticha…
…………………………………..
…
asi tak…
Nejdříve pochopili naši otrlí českobudějovičtí táborníci, pak i brněnští atleti, že to není drsný kanadský žert a že je opravdu nutno odhalit tělo mrazivému vzduchu. Ale nakonec se ukázalo, že to není tak strašné, jak to zevnitř teplé mikiny vypadalo, a po vyběhnutí na první táborovou rozcvičku jsme se celkem zahřáli. Běželi jsme na Křížový vrch, který se tyčí nad táborem a jsou na něm jakési vojenské bunkry a sklad dřeva. Po rozcvičce následoval návrat lesem a sběr dříví ke kuchyni.
Prakticky celé dopoledne se počasí pořád nemohlo rozhodnout, jaké bude, ale aspoň se trochu oteplilo. Občas poprchávalo, ale nakonec se kolem desáté hodiny mraky protrhaly a objevilo se sluníčko. Mohl se tedy rozběhnout první táborový den podle programu – seznámení s okolím a zaznamenání objevů do mapy. To se samozřejmě dělo pod vedením našeho hlavního orientálce Pavla. Jak bývá zvykem, tuto volnou chvilku jsme my ostatní vedoucí využili ke zvelebování tábora, dnes jsme konkrétně zhotovili další lavičku ke kuchyni a na stožár pověsili koš na basketbal.
Po obědě (zelňačka a rizoto dle Hanky, jako vždy vynikající) se už konal první orientační závod podle právě dokreslených map – pro začátek, jako rozcvičku Pavel zvolil hvězdicový běh. To přeci znáte, ne? Jak každý z družstva běží na jednu kontrolu někde v okolí, vrátí se do tábora a předá mapu dalšímu.
Vypadá to jednoduše, ale jak si můžete přečíst níže, prý se dokonce někteří jedinci ztratili.
Ale na svačinu se už všichni sešli, tak bylo možno vyhlásit další ročník Intelektuálních rozcviček. Pro neznalé uvedu, že to jsou hádanky, za jejichž vyluštění uděluji honoráře od 3 do 1 plichtíku, podle pořadí. Jelikož loni na Kratizně prakticky všechny hádanky vyluštila a peníze si nahrabala známá trojka Fanda Batysta a bratři Kubelkové-Vševědové, rozdělil jsem hádanky do tří kategorií plus jedné extrémně obtížné s honorářem 10,- pl. Na ukázku uvedu několik hádanek, aby i vážený čtenář mohl posoudit, s jakými úkoly se musely děti na táboře vypořádat.
Pro nejmladší kategorii 1994 a mladší jsem vybral:
Míček v troubě
Malému chlapci spadl do úzké hluboké trubky pingpongový míček. Trubka byla jen o něco širší než míček, a rukou jej tedy vytáhnout nemohl. Co byste mu poradili, aby dostal míček ven (bez poškození)?
Pro starší (1991-1993):
Dvojčata
Dvě děvčátka se narodila jedné matce, ve stejnou hodinu, den i rok, a přesto nejsou dvojčata. Jak je to možné?
A pro nejstarší:
Mistři logiky I. (tečky)
Tři mistři logiky chtěli zjistit, kdo z nich je nejmoudřejší. Pozvali si tedy velmistra, který je zavedl do místnosti (bez zrcadel), zavázal jim oči a řekl: “Každému z vás nakreslím na čelo červenou nebo modrou tečku a pak vám sundám šátky z očí. Každý se podívá na ostatní dva a když uvidí aspoň jednu červenou tečku, zdvihne ruku. Kdo první uhádne, jakou tečku má na čele, vyhraje.”
Potom každému z nich nakreslil na čelo červenou tečku. Když jim sundal šátky, všichni zdvihli ruku a po chvíli úmorného přemýšlení jeden z nich řekl:”Mám na čele červenou tečku.”
Jak na to přišel”
Nutno dodat, že průměrný čas vyřešení byl asi tak 10 minut, ve všech kategoriích.
Ještě před koncem orientačních závodů přijel Tadeáš, nyní už zdravím kypící, a hned se aktivně zapojil do orientačního zápolení za své družstvo. Odpoledne přijela, tedy byla přivezena, také Sára Součková, naše nejmladší tábornice (ročník 1999). Tím byla tedy všechna družstva kompletní a soutěže se mohly rozjet naplno. A hned jsme začali – vyhlásil jsme hru na zloděje a na vraha. Pro jistotu, pro neznalé a také pro klidné svědomí rodičů (to aby nám své děti půjčili i příště) uvedu ještě stručně pravidla: Vrahem se člověk stává tím, že si vylosuje lísteček s nápisem JSI VRAH (samozřejmě jen v této hře, v životě je to trochu jinak). Pak se jeho cílem stává zavraždit co nejvíce spolutáborníků. Vraždí se takto (samozřejmě jen v této hře, v životě je to jinak): Vrah přistoupí zepředu k vražděnému a lehce mu stiskne krk, opakuji – lehce, jde o hru, že. Tím je vražda dokonána a zavražděný klesne na zem a tam setrvá vleže, dokud se ho nenajde někdo jiný, kdo pochopí, že se tu neopaluje a nezeptá se ho, zdalipak není náhodou zavražděn. Pak už může zavražděný vstát, ale nesmí prozradit jméno svého vraha (stále jde o hru, i když v reálném světě také zavražděný málokdy prozradí pachatele). Cílem vraha je zavraždit co nejvíce lidí a nenechat se chytit, cílem všech ostatních je nenechat se zavraždit a naopak vraha odhalit a usvědčit.
Hra na zloděje je podobně jednoduchá – sebrat šátek pověšený u kuchyně a pomalu a nenápadně (anebo nápadně, ale hodně rychle) ho odnést k ohništi. Toť vše. Jo, a samozřejmě nenechat se chytit ostatními.
Moravští slávisté tato pravidla pochopili okamžitě a budějovickým to nebylo třeba vysvětlovat, znali to z loňska. Jediným, kdo si nepřál vraždit ani být vražděn byla Sára, tak jsme ji ze hry vynechali.
V podvečer následoval další sběr dřeva z okolních lesů (a bylo toho dřeva v lese požehnaně, majitel dělal důkladné prořezávky).
Před a po večeři již nebyl žádný program, tak se děti zotavovaly z náročného dne hrou v karty “BANG!”, házením létajícího talíře a házením Tadeášova basketbalového míče na koš. Ukázalo se, že Tadeáš má neuvěřitelnou mušku a ve vyřazovačce porazil všechny, včetně dorostenců.
Idylický podvečer však narušila tragická zpráva – neznámý vrah má své první oběti. Tomáš B. (8), Eliška P. (12) a Kačka S. (13) byli nalezeni bez vlády ležící v jídelně. Hrůza! Člověk si dnes už nemůže být jistý nikde! Vrah zatím zůstává neodhalen, ale pátrání se rozběhlo naplno.
Ale pak už byla tma a dole na louce už plápolal táborák. Ale ještě než jsme se dali do zpívání, Vítek Urban se překvapivě projevil jako schopný detektiv a usvědčil z předchozích vražd Martina Juránka, dosud působícího dojmem slušného hocha. Vidíte, jak může první dojem klamat – Martin se přiznal celkem k OSMI vraždám a zjevně byl na to hrdý.
No, vrah i detektiv byli po zásluze odměněni, a když už jsme byli v tom vyplácení, proběhly i první výplaty v plichtících hůreckých. Pak už ale Vítek Kubelka konečně hrábl do strun sladkého dřeva (tím myslím kytaru) a Bohouš jej doprovázel tklivými tóny houslí. Do nebe zas létaly ty ohnivé mušky, doprovázené zpívajícími hlasy a hlásky, a bylo fajn. No a pak jsme šli spát.
A nakonec další příspěvek Marušky, který v jednom odstavci shrnuje vše podstatné (samozřejmě za prozrazení další chyby na bankovce):
1. táborový den 13.8.
13.8. Vstávali jsme v 7:30 a na rozcvičku jsme běželi na Křížový vrch. Tam jsme se rozcvičili a lesem se vrátili do tábora. Posnídali jsme chleba s marmeládou nebo s medem a kakao. Asi do 10:00 jsem se flákali, mírně pršelo. Museli jsme jít na obhlídku okolí , tak jsme si vzali holínky a vydali se do lesů. Byli jsme až u Osiky a vrátili jsme se akorát na svačinu. Odpoledne jsme kreslili mapy a pak jsem běželi hvězdicovej orienťák. Byla to docela sranda, až na to, že se pár lidí ztratilo. Eliška, kterou šla 2x hledat Šárka, a Vítek U., kterého šel hledat Fanda, a Fandu jsme šli hledat my. Všichni jsme se ale v táboře sešli a poprvé jsem šli losovat zloděje a vraha. Večer jsme zapálili oheň a zpívali se písničky a Bohouš hrál na housle.
Máňule K. (16.8.2006)