Zprávy z tábora

Tábor 201414 268 x přečteno

3. den, pondělí 11. srpna: Déšť a zázračné jablko

Ani dnes mě neprobudily hlásky dětí v půl šesté ráno, dnes mě probudil déšť v pět hodin. Byl to jenom takový lehký deštík, který tím ťukáním na stanové plátno tak pěkně uspává, a před budíčkem přestal. To ovšem jen čekal, dokud nevyběhneme na rozcvičku. Pak se opravdu rozpršel, asi se snažil nás zahnat zpátky do spacáků, nebo co. Ale to si vybral špatný tábor. Běželi jsme lesem podél potoka a pak zpátky po lesní cestě a skoro na nás nekapalo.
Jenže déšť se jen tak nedal a po snídani se spustil sice ne moc prudce, ale docela vytrvale. Seděli jsme v jídelně a čekali na příjezd Pavla Nováka a na odchod deště.
Vytáhl jsem ze zaprášených archivů prastarou hru, kterou jsme hráli kdysi na táboře na České Sibiři a která se jmenuje “Přistěhovalecký dotazník”. Spočívala v tom, že jsme děti posadili kolem dlouhého jídelního stolu a nadiktovali jim deset otázek typu “oblíbená barva” či “čím budeš po škole?” nebo “koho miluješ?”
Pak si děti sedící proti sobě vyměnily dotazníky a měly pět minut na to, aby se odpovědi naučily nazpaměť. Pak se navzájem vyzkoušely. To nebylo tak složité a většina dětí se to zvládla naučit bez chyby. Potom se dotazníky posunuly o jedno místo doleva a byly jen tři minuty na to se naučit další odpovědi. Další zkoušení a další posun doleva a čas na učení se stával docela šibeničním – jedna minuta. Bylo to neuvěřitelné, ale naprostá většina z děti měla všechny odpovědi stále bez chyby. Nezbylo než nasadit vskutku likvidační čas 30 vteřin, aby bylo možno dosáhnout nějakých rozdílů a určit vítěze. Ale nešlo to. Skoro všichni se i v tomto nemožném čase dokázaly naučit deset odpovědí bez chyby.
Možná bych se měl k letošním táborníkům chovat trochu uctivěji, protože tohle bych nedokázal.
Zajímavé byly některé odpovědi čím budu po škole – dospělý, vrach , sebevrah, bezdomovec; koho miluji – sebe, své 4 rybičky, Kačku Žohovou (to psala Kačka Žohová), své rodiče. Jména oblíbených zpěváků jsem bohužel nedokázal ani přečíst, natož vyslovit.
To byla taková psychologická sonda do duše dnešních atletů kategorie přípravky a žactva.
Neustávající déšť pak tvořil zvukovou kulisu k úvodu do celotáborové hry, kdy se táborníci dozvěděli, že mají hledat jablko věčného života, které bylo ukradeno pánovi na Hlásce. Místo družstev tu náhle byly družiny, plné mágů, bojovníků, poslů a zlodějů, které dostaly jako zálohu pro hledání pět skoro opravdových zlaťáků. První pokyny zněly vyptat se personálu hospody (tedy kuchyně), zda něco neviděli. Ale prý nic neviděli. Původně jsem si představoval, jak budu po několika hodinách marného snažení trousit nenápadnou nápovědu, ale družiníci mě opět překvapili – okamžitě pochopili sílu peněz a personál prostě uplatili.
Za to se dozvěděli, že jacísi cizinci se vyptávali na nějakou pevnost v lese. A tak jsme ještě před obědem, kdy zrovna nepršelo, vyrazili do lesa, prozkoumali Pstruží rybník a zjistili, že v něm žádné pevnosti nejsou. Pokračovali jsme tedy dále a objevili u cesty bunkr. A u něho našla každá družina kousek papíru s podivným nápisem, zřejmě latinským, kde se psalo:
“Non nos exspectare possemus. Nos had praecessi. Proximus praeceptis ad ferrarius in castrum Landstein”
Zamyšleni vrátili jsme se do tábora, kde už byl oběd a také přijel Pavel Novák, takže latina byla odložena.
Odpoledne pořád pršelo, a tak jsme pokračovali v programu v jídelním stanu. Chvilku Pavlových hádanek pak následovala další psychologická hra Balón a veselá pantomima s tužkou a koštětem.
Pak se déšť zmírnil a Pavel postavil krátký orienťák se sbíráním kolíčků.
A to už byl čas na večeři a po ní místo táboráku posezení v jídelně, výplaty plichtíků, čtení pohádek (Vláďa Adámek) nebo další hádanky (Pavel).

A taky čas jít spát.
Tak dobrou noc
4. den

Pages: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15

15 comments

  3. Tak dnes skončil tábor Stálkov 2014. Jako pokaždé je to trochu smutný den, protože končí čtrnáct dní her, dobrodružství, kamarádství a neskutečné srandy.
    A taky se začíná celé tábořiště rozebírat, takže před našima očima ubývají stany, mizí hřiště i umyvadla z umývárky a kuchyně už taky není tak útulná, jak bývala.
    Od samého rána (rozcvička už nebyla) jsme rozebírali stany, nosili podsady a podlážky, odnášeli svoje sbalené věci do aut. Postupně přijížděli rodiče pro děti a samozřejmě přiložili ruce k dílu, pěkně makaly i děti a nosily těžké podsady ke kuchyni, kam se nakonec skoro všechno narovnalo.
    Děkujeme za pomoc všem atletům a rodičům, konkrétně Brunclíkům, Stejskalům I (Honza), Stejskalům II (Tína), paní Brckové, Kadečkům, Vaškovi Petříkovi, Martinovi Panskému, Píbovi, Ševčíkům, Psohlavcům, Dáše, Matějovi a Kubovi, že tak pěkně pomohli rozebrat tábor. Skautům z Brna jsme rozhodně ušetřili několik dalších hodin tvrdé dřiny.
    O moc víc se už k dnešku napsat nedá. Před odjezdem jsme spustili naši vlajku, když už místo stanů zbyla jen světlá místa, jídelna zmizela, kuchyň byla po střechu zaplněna podsadami a podlážkami a z ohniště stoupal dým, jak se pálily poslední zbytky dříví.
    Odjížděli jsme krátce po poledni a nechali za sebou tábor Stálkov 2014, kde jsme si naplno užili krásných čtrnáct dní, s jeho rozcvičkami, táboráky a Sářinými písničkami, platbami plichtíků i rozdáváním Poste Restante, s Pavlovými orienťáky i lehce brutálními hrami, intelektuálními rozcvičkami a vzrušením při burzách, s jeho fantastickou kuchyní a přátelskou posádkou kuchyně, s latrínami a plnou kadibudkou, se zvonem zvoucím k jídlu a jídelnou, která byla často společenskou místností, kde se konaly vědecké přednášky a četly se pohádky.
    Tak věřím, že každé dítě si odneslo z tohoto tábora výrazné a ve většině příjemné vzpomínky.
    My tedy ano.
    Tak ahój

    1. Dobrý večer, moc bychom chtěli poděkovat organizátorům tábora za super 14.dni , skvělou organizaci . Brunclikovi

  4. Dobrý den. Děkujeme za odvoz Dannyho z tábora a všem organizátorům, pomocníkům… za skvělou přípravu, organizaci, zábavu….. :-) Gribbinovi

  5. Tak dnes nastal ten den, kdy se pokladové velicí otevírají a člověk k značnému bohatství přijíti může. Pokud ovšem ten člověk vyluští zapeklité šifry, které stojí mezi ním a pokladem.
    Vyrazil jsem ještě před rozcvičkou na ten každoroční souboj mezi mými vypečenými hádankami a inteligencí mladších i starších atletů. Použité šifry zveřejním, až budu psát podrobnou kroniku událostí na táboře, jen zmíním, že místa kontrol zahrnovala jeskyni, studnu, plichtíkovou stezku, podzemní chodbu u domu z 15. století a bunkr. Jo, a cesta za pokladem začínala u balonkovníku, kterého si všiml jen Honza.
    Dopoledne však ještě probíhal běžný táborový den, hrála se poslední kapitola celotáborové hry – Makro Pexeso na stolech v jídelně, následovaná divokou honičkou všech dětí za Matějem, který, jak se ukázalo, měl to jablko života u sebe. Matěj byl polapen po několika minutách Tínou a jablko bylo konečně navráceno majiteli.
    Po obědě už byl čas na to poslední táborové dobrodružství, na klasickou honbu za pokladem. Rozdal jsem mapy, vydal poslední instrukce a rozdal vedoucím družstev papíry s první šifrou, která pravila, že TEPFEAN KÍN V OKNO LAB. To byl ten balonkovník.
    Pak už družstva šlapala společně dále a o nápovědu volala jen dvakrát. V táboře se objevili všichni společně po 4:20 hodinách, což je slabý průměr. Došli za světla a dokonce ještě před večeří, což nebývá pravidlem. Poslední šifra je poslala někam mezi kuchyni a horní level tábořiště, ale pořád nemohli nic pokladu podobného najít. Až Sára si všimla nenápadného papírku pověšeného na borovici. Bylo na něm malým písmem cosi napsáno, ale zezdola se to nedalo přečíst. Odmítl jsem návrhy na přistavení žebříku a půjčení foťáku, až je konečně napadlo říci si o dalekohled.
    Nakonec Sára vyluštila jediné slovo BUNKR a více nebylo třeba dodávat. Mladší členové družstev vyběhli znovu na cestu k nejbližšímu bunkru, zatímco vedoucí znaveně klesli na trávu a mezi zuby drtili kletby na toho (cenzurováno), který připravil tak namáhavou honbu i s jeho (cenzurováno) šiframi. Jen Kuba sebral kolo a snažil se dojet ty nadšené dětičky, které v tom bunkru opravdu našly všechny poklady.
    Pak jako obvykle probíhalo dělení a konzumace částí pokladu.
    Přiblížil se večer, odjeli Kadečkovi a z tábořiště pomalu mizely stany, protože už od rána tu na tom pracovala parta skautů – majitelů tábořiště.
    Pak byla poslední večeře, poslední táborák, Sára zazpívala poslední písničky letošního tábora a šlo se spát. Trochu smutně, protože zítra tábor Stálkov 2014 končí.
    Tak dobrou!

  7. Tak ten slavný Chrome pořád padá, pokračuji tedy ve zpravodajství tady v komentářích.
    I když ráno kolem šesté dost pršelo, před budíčkem se počasí umoudřilo a mohli jsme vyrazit na včerejší cyklovýlet do Kláštera. Na startu vzniklo ovšem zpoždění, když se ukázalo, že Lukáš má utržený ventilek a nemá náhradní duši. Rychlý průzkum mezi 20 táborníky ukázal, že jen sedm z nich má s sebou duši. Naštěstí jedna z nich, Kačka Žohová, duši Lukášovi půjčila, tak jsme mohli v půl jedenácté vyrazit.
    Dolů do Starého Města to jelo pěkně, pak jsme však odbočili na Dobrotín, kde byl kopec peršláckého typu.
    Tam jsme se už rozdělili, jako obvykle, na Chrty a Malé Dětičky. Cesta dál pak už byla jako podle pravítka a skoro přesně za hodinu jsme byli u Kláštera. To je obrovský kostel, u něhož ještě stával klášter, který však po 400 letech existence nepřežil hospodaření JZD a byl koncem 50. let stržen.
    Prohlédli jsme si kostel a pak nám paní průvodkyně zapálila svíčky a pustila nás do podzemních katakomb. Byl to opravdu působivý zážitek, chodit se svíčkou klenutými chodbami. Povedlo se mi tam několik pěkných fotek, ale dám je na stránky až z počítače.
    Cesta zpátky nám trvala také asi hodinu, pak byl oběd, po něm děti ladily svá představení a začátek divadel byl ohlášen na 17:00.
    Všechna divadla byla úžasná a krásně připravená, ale není zde prostor je popisovat. Zkusím je uložit na YouTube a dám sem odkaz.
    Po večeři vypukla poslední burza, výprodej všeho a děti utratily všechny plichtíky za krásné věci, které zřejmě brzy uvidíte doma. Ale všichni byli spokojeni a o to vlastně šlo.
    Zítra vyrážíme na dobrodružnou honbu za pokladem.

  8. Bohužel mi pořád padá ten úžasný prohlížeč Chrome v mobilu, takže nemůžu napsat pravidelný příspěvek. Dnes se ale toho moc nedělo, místo cyklovýletu jsme skákali do výšky, pak jsem nechal vylosovat témata na zítřejší divadla a potom už s dětmi nebyla vůbec řeč, nejdřív psali scénáře a potom je zkoušeli. Naštěstí začalo trochu pršet, tak bylo možné začít s batikováním.
    Po svačině odpoledne jsem je ještě nalákal na střílení PET lahví poháněných parami technického lihu. To vyvolalo zájem hlavně u menších kluků, protože si mohli hrát s ohněm a hořlavinou a nikdo je neokřikoval.
    Po večeři měl v sále přednášku Dan S. Gribbin o vesmíru. Pohovořil o vzniku vesmíru, o černých dírách, o velikosti Sluneční soustavy a o mimozemském životě. Bylo to zajímavé a především mě udivil rozsah znalostí Dana. Myslím, že většině dětí se to líbilo a padlo i několik otázek.
    Pak jsme zapálili táborák, ale začalo zase pršet, takže výplaty plichtíků proběhly opět v jídelně.
    Pak už šli všichni spát, neboť toho měli po včerejším programu dost. Včera měli ještě stezku odvahy.
    Tak dobrou!

  9. jen skromný dotaz. máte tam i Nelinku??? Nenašla jsem ji na žádné fotce, tak jen jestli netráví čas na táboře, který jste potkali tenkrát v lese :-)

  11. Láďo,velké díky za / válečné / reportáže a fotky z tábora,jen nám není jasné,jak to všechno stíháš.Přejeme hodně dobré nálady a hlavně hezké počasí. Romča a Martin

Comments are closed.