Zprávy z tábora

Tábor 201414 264 x přečteno

2. den, neděle 10. srpna: Orientace, Šatlava a dvojhvězdy

Naše letošní tábořiště je poněkud dvouúrovňové. V horní části (tedy v prvním levelu) je brána, stožár s vlajkou a klasická podkova stanů, kde bydlí táborníci, a když sejdete níže, tedy do druhého levelu, najdete tam kuchyni a menší podkovu stanů, kde žijí vedoucí, kuchaři, údržbáři, správci a ostatní personál. Připomínám to proto, abych ukázal, že dnes jsem mohl spát skoro až do budíčku a nebudily mě hlásky už v půl šesté, jako na loňském táboře. I když dnes děti také samozřejmě vstávaly před sedmou hodinou a například Lukáš Kadečka se v 7:00 rozčiloval, kde je ta služba, že nehlásí budíček, a v půl osmé už opravdu nebylo koho budit.
Pak jsme běželi na první rozcvičku, nikdo se neflákal a všichni poctivě cvičili. Ale to bývá na začátku tábora obvyklé.
Dnešní program byl věnován především orientaci v terénu, a tak každé družstvo dostalo mapy a šlo do okolí tábora dokreslit do map všechny ty vývraty, můstky a cestičky, aby se při orientačním běhu neztratili.

Volného času jsme využili s Martinem a Matějem a upravili jsme hřiště na volejbal/ringo/přehazovanou a hned vedle ještě hřiště na badminton. Také byly vyhlášeny první intelektuální rozcvičky, které jako vždy vzbudily velký zájem, hlavně kvůli těm plichtíkům.
Po obědě (rýže s čínou) jsme vyrazili konečně na koupání, na kolech. Kousek za silnicí jsme našli krásnou pláž u rybníka Velká Šatlava a všichni jsme se krásně ochladili. Dnes bylo opravdu velké vedro.

Po koupání se táborníci věnovali nějaký čas ringu, házení baseballového míčku a pletení náramků, ale pak přišel první orientační závod – klasický štafetový čili hvězdicový běh. Každé družstvo mělo jednu mapu a jednu průkazku a ke kontrole běžel vždycky jeden člen. Kontroly byly ve vzdálenosti do 200 metrů od tábora, ale i tak to některým závodníkům trvalo deset minut. Vyhrálo družstvo Kuby, které si asi jako jediné nespletlo soutok s hrázkou.

Před večeří jsme ještě hráli seznamovací hru Práskající Čestmír a pak ještě poznávačku s dekou, to jak je z každé strany deky, kterou držíme svisle, jedno dítě, a po odstranění deky vyhrává ten, kdo dříve řekne jméno toho druhého.
K tomu Čestmírovi: Posadili jsme se do kruhu. První (byla to Kačka Součková) o sobě řekla, jak se jmenuje a ještě nějakou informaci. Další (Sára) to po ní opakovala a přidal něco o sobě. Další musel opakovat, co řekla Kačka, Sára a přidat něco o sobě. Další opakoval opět od začátku a přidal své jméno a nějakou cennou informaci.
A ty informace byly tyto:
Kačka je tichá a stydlivá, Sára neumí mluvit vážně, Ráďa se snaží hrát na flétnu, Maruška jezdí na koni, Tína šťourá klackem do trávy, Tereza má hlad, Kačka Ž., když jí je zima, jde pro kamna, Matěj je vedoucí (údajně), Lukáš poslouchá, Tobiáš rád sportuje, Kuba má psa, co se jmenuje Arisa Vanilla Ice of Galgaris, Radka má ráda tábory, Lukáš má morče, Jolanka dojedla tyčinku, Jirka neví, co má dělat, Janička má čtyři rybičky, Zdenička nenávidí pavouky, Kačka U. má ráda psy, Adéla nenávidí školu, Kiki “je tu hlučno”, Kristýna Ž. hraje ráda volejbal, Nikola nesnáší, když jí Áďa říká bobík, Láďa má doma ovce, koně, krávy, slepice, krůty, kachny, psy, kočky, perličky, prasátka, Petr hraje na housle a Nela má ráda přírodu. Tak teď už každý věděl o každém všechno.
Po večeři jsme se sešli opět u ohně, rozdávaly se plichtíky a když vyšel Měsíc, vytáhl Vláďa Adámek hvězdářský dalekohled a pozorovali jsme nejdříve pohoří na Měsíci a pak ještě dvojhvězdu ve Velkém voze.
A takto viděla první táborový den Sára:

SEZNAMOVÁNÍ
Neděle 10.8.14
Obyčejně se na táboře vstává v půl osmé (služba dokonce v sedm), ale to bohužel nefungovalo. Přes různé překřikování nešlo spát a v sedm byl vzhůru celý tábor.
Na rozcvičku tedy byli všichni shromáždění poměrně rychle a brzy. Jen první družstvo pod vedením Kuby se flákalo jako služba v kuchyni.
Z rozcvičky se všichni vrátili patřičně unavení a uřícení a hladoví. Ke snídani byl čaj a chleba s marmeládou nebo medem.
Když se všichni najedli a trochu si odpočali, tak se vyrazilo na průzkum blízkého okolí podle Láďových map.
Všichni jsme si pečlivě zaznamenávali výrazné body a učili malé dětičky orientaci.
Po 2 hodinách (snad ne úplně) marné snahy byla v táboře svačina.
Následovalo úporné vybarvování všech map, které jsme obdrželi. Vydrželo nám to až do výborného oběda. Byla čína s rýží. Když všichni dojedli, následovalo něco vzdáleně podobného polednímu klidu (kdy se všichni snažili uhodnout právě vyvěšené intelektuální rozcvičky). Po jeho skončení jsme vyrazili na kolech k nedalekému rybníku. Kupodivu se nikdo neutopil. Ztráty tedy byly (bohužel-bohudík) nulové.
Hned po návratu do tábora Láďa pilně připravil krátký OB (orientační běh). To, že se vrátili všichni, bylo důležitější než pořadí, které nebylo úplně podle představ mého týmu.
Před večeří pak byly ještě dvě seznamovací hry. Nejdříve o sobě každý něco řekl a v kroužku jsme ty informace opakovali. Když už každý každého (v rámci možností) znal, začal se hrát hra zvaná deka. Šlo o postřeh, když se deka strhla a dvě osoby za ní se snažily zužitkovat vědomosti ze hry předešlé. Po večeři už byl jen oheň a rozdávání plichtíků.

Sára Součková

A to bylo pro dnešek všechno, tak dobrou noc.
3. den

Pages: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15

15 comments

  3. Tak dnes skončil tábor Stálkov 2014. Jako pokaždé je to trochu smutný den, protože končí čtrnáct dní her, dobrodružství, kamarádství a neskutečné srandy.
    A taky se začíná celé tábořiště rozebírat, takže před našima očima ubývají stany, mizí hřiště i umyvadla z umývárky a kuchyně už taky není tak útulná, jak bývala.
    Od samého rána (rozcvička už nebyla) jsme rozebírali stany, nosili podsady a podlážky, odnášeli svoje sbalené věci do aut. Postupně přijížděli rodiče pro děti a samozřejmě přiložili ruce k dílu, pěkně makaly i děti a nosily těžké podsady ke kuchyni, kam se nakonec skoro všechno narovnalo.
    Děkujeme za pomoc všem atletům a rodičům, konkrétně Brunclíkům, Stejskalům I (Honza), Stejskalům II (Tína), paní Brckové, Kadečkům, Vaškovi Petříkovi, Martinovi Panskému, Píbovi, Ševčíkům, Psohlavcům, Dáše, Matějovi a Kubovi, že tak pěkně pomohli rozebrat tábor. Skautům z Brna jsme rozhodně ušetřili několik dalších hodin tvrdé dřiny.
    O moc víc se už k dnešku napsat nedá. Před odjezdem jsme spustili naši vlajku, když už místo stanů zbyla jen světlá místa, jídelna zmizela, kuchyň byla po střechu zaplněna podsadami a podlážkami a z ohniště stoupal dým, jak se pálily poslední zbytky dříví.
    Odjížděli jsme krátce po poledni a nechali za sebou tábor Stálkov 2014, kde jsme si naplno užili krásných čtrnáct dní, s jeho rozcvičkami, táboráky a Sářinými písničkami, platbami plichtíků i rozdáváním Poste Restante, s Pavlovými orienťáky i lehce brutálními hrami, intelektuálními rozcvičkami a vzrušením při burzách, s jeho fantastickou kuchyní a přátelskou posádkou kuchyně, s latrínami a plnou kadibudkou, se zvonem zvoucím k jídlu a jídelnou, která byla často společenskou místností, kde se konaly vědecké přednášky a četly se pohádky.
    Tak věřím, že každé dítě si odneslo z tohoto tábora výrazné a ve většině příjemné vzpomínky.
    My tedy ano.
    Tak ahój

    1. Dobrý večer, moc bychom chtěli poděkovat organizátorům tábora za super 14.dni , skvělou organizaci . Brunclikovi

  4. Dobrý den. Děkujeme za odvoz Dannyho z tábora a všem organizátorům, pomocníkům… za skvělou přípravu, organizaci, zábavu….. :-) Gribbinovi

  5. Tak dnes nastal ten den, kdy se pokladové velicí otevírají a člověk k značnému bohatství přijíti může. Pokud ovšem ten člověk vyluští zapeklité šifry, které stojí mezi ním a pokladem.
    Vyrazil jsem ještě před rozcvičkou na ten každoroční souboj mezi mými vypečenými hádankami a inteligencí mladších i starších atletů. Použité šifry zveřejním, až budu psát podrobnou kroniku událostí na táboře, jen zmíním, že místa kontrol zahrnovala jeskyni, studnu, plichtíkovou stezku, podzemní chodbu u domu z 15. století a bunkr. Jo, a cesta za pokladem začínala u balonkovníku, kterého si všiml jen Honza.
    Dopoledne však ještě probíhal běžný táborový den, hrála se poslední kapitola celotáborové hry – Makro Pexeso na stolech v jídelně, následovaná divokou honičkou všech dětí za Matějem, který, jak se ukázalo, měl to jablko života u sebe. Matěj byl polapen po několika minutách Tínou a jablko bylo konečně navráceno majiteli.
    Po obědě už byl čas na to poslední táborové dobrodružství, na klasickou honbu za pokladem. Rozdal jsem mapy, vydal poslední instrukce a rozdal vedoucím družstev papíry s první šifrou, která pravila, že TEPFEAN KÍN V OKNO LAB. To byl ten balonkovník.
    Pak už družstva šlapala společně dále a o nápovědu volala jen dvakrát. V táboře se objevili všichni společně po 4:20 hodinách, což je slabý průměr. Došli za světla a dokonce ještě před večeří, což nebývá pravidlem. Poslední šifra je poslala někam mezi kuchyni a horní level tábořiště, ale pořád nemohli nic pokladu podobného najít. Až Sára si všimla nenápadného papírku pověšeného na borovici. Bylo na něm malým písmem cosi napsáno, ale zezdola se to nedalo přečíst. Odmítl jsem návrhy na přistavení žebříku a půjčení foťáku, až je konečně napadlo říci si o dalekohled.
    Nakonec Sára vyluštila jediné slovo BUNKR a více nebylo třeba dodávat. Mladší členové družstev vyběhli znovu na cestu k nejbližšímu bunkru, zatímco vedoucí znaveně klesli na trávu a mezi zuby drtili kletby na toho (cenzurováno), který připravil tak namáhavou honbu i s jeho (cenzurováno) šiframi. Jen Kuba sebral kolo a snažil se dojet ty nadšené dětičky, které v tom bunkru opravdu našly všechny poklady.
    Pak jako obvykle probíhalo dělení a konzumace částí pokladu.
    Přiblížil se večer, odjeli Kadečkovi a z tábořiště pomalu mizely stany, protože už od rána tu na tom pracovala parta skautů – majitelů tábořiště.
    Pak byla poslední večeře, poslední táborák, Sára zazpívala poslední písničky letošního tábora a šlo se spát. Trochu smutně, protože zítra tábor Stálkov 2014 končí.
    Tak dobrou!

  7. Tak ten slavný Chrome pořád padá, pokračuji tedy ve zpravodajství tady v komentářích.
    I když ráno kolem šesté dost pršelo, před budíčkem se počasí umoudřilo a mohli jsme vyrazit na včerejší cyklovýlet do Kláštera. Na startu vzniklo ovšem zpoždění, když se ukázalo, že Lukáš má utržený ventilek a nemá náhradní duši. Rychlý průzkum mezi 20 táborníky ukázal, že jen sedm z nich má s sebou duši. Naštěstí jedna z nich, Kačka Žohová, duši Lukášovi půjčila, tak jsme mohli v půl jedenácté vyrazit.
    Dolů do Starého Města to jelo pěkně, pak jsme však odbočili na Dobrotín, kde byl kopec peršláckého typu.
    Tam jsme se už rozdělili, jako obvykle, na Chrty a Malé Dětičky. Cesta dál pak už byla jako podle pravítka a skoro přesně za hodinu jsme byli u Kláštera. To je obrovský kostel, u něhož ještě stával klášter, který však po 400 letech existence nepřežil hospodaření JZD a byl koncem 50. let stržen.
    Prohlédli jsme si kostel a pak nám paní průvodkyně zapálila svíčky a pustila nás do podzemních katakomb. Byl to opravdu působivý zážitek, chodit se svíčkou klenutými chodbami. Povedlo se mi tam několik pěkných fotek, ale dám je na stránky až z počítače.
    Cesta zpátky nám trvala také asi hodinu, pak byl oběd, po něm děti ladily svá představení a začátek divadel byl ohlášen na 17:00.
    Všechna divadla byla úžasná a krásně připravená, ale není zde prostor je popisovat. Zkusím je uložit na YouTube a dám sem odkaz.
    Po večeři vypukla poslední burza, výprodej všeho a děti utratily všechny plichtíky za krásné věci, které zřejmě brzy uvidíte doma. Ale všichni byli spokojeni a o to vlastně šlo.
    Zítra vyrážíme na dobrodružnou honbu za pokladem.

  8. Bohužel mi pořád padá ten úžasný prohlížeč Chrome v mobilu, takže nemůžu napsat pravidelný příspěvek. Dnes se ale toho moc nedělo, místo cyklovýletu jsme skákali do výšky, pak jsem nechal vylosovat témata na zítřejší divadla a potom už s dětmi nebyla vůbec řeč, nejdřív psali scénáře a potom je zkoušeli. Naštěstí začalo trochu pršet, tak bylo možné začít s batikováním.
    Po svačině odpoledne jsem je ještě nalákal na střílení PET lahví poháněných parami technického lihu. To vyvolalo zájem hlavně u menších kluků, protože si mohli hrát s ohněm a hořlavinou a nikdo je neokřikoval.
    Po večeři měl v sále přednášku Dan S. Gribbin o vesmíru. Pohovořil o vzniku vesmíru, o černých dírách, o velikosti Sluneční soustavy a o mimozemském životě. Bylo to zajímavé a především mě udivil rozsah znalostí Dana. Myslím, že většině dětí se to líbilo a padlo i několik otázek.
    Pak jsme zapálili táborák, ale začalo zase pršet, takže výplaty plichtíků proběhly opět v jídelně.
    Pak už šli všichni spát, neboť toho měli po včerejším programu dost. Včera měli ještě stezku odvahy.
    Tak dobrou!

  9. jen skromný dotaz. máte tam i Nelinku??? Nenašla jsem ji na žádné fotce, tak jen jestli netráví čas na táboře, který jste potkali tenkrát v lese :-)

  11. Láďo,velké díky za / válečné / reportáže a fotky z tábora,jen nám není jasné,jak to všechno stíháš.Přejeme hodně dobré nálady a hlavně hezké počasí. Romča a Martin

Comments are closed.