Zprávy z tábora

Tábor 201414 276 x přečteno

11. den, úterý 19. srpna: Maršál, o špiónu nemluvě

Ráno bylo docela teplé a slunečné, nebo nám tak aspoň připadalo po deseti dnech na táboře. Na rozcvičku s námi šel jen Vojta Kubelka.
Když jsme přiběhli, scházeli ke kuchyni do růžova vyspaní Kuba Psohlavec a Tomáš Havel, kteří si vyloženě užívali, že jsou na táboře a nemusí na rozcvičku.
Pak jsme začali chystat dnešní vyvrcholení táborové herní sezóny – Maršála a špiona.
Na vysvětlení pro neznalé čtenáře: Tato hra se hraje od nepaměti na našich táborech a její autor je už dávno zapomenut. Ale nemůže býti atletický tábor bez Maršála ani špiona. Hra je odvozena od stolní deskové hry. Místo na stole se ovšem hraje v terénu. Čtyři družstva si zvolí světové strany a se svou vlajkou odejdou zvoleným směrem. Tam někde v hlubokých lesích nebo rozeklaných skalách či nepřístupném houští vyberou sobě sídlo zvané “domeček”. Zde viditelně umístí svoji vlajku, určí stráže a zbytek družiny vyrazí hledat domečky ostatních družstev. Cílem je ukořistit jejich vlajky. K tomu je však nejdříve nutné jejich domečky najít, přemoci obránce a s vlajkou se vrátit do vlastního domečku.
Po celém kraji tak probíhají urputné boje, přepady ze zálohy, sledování, špehování a podobně. Boj probíhá tak, že se bojující plácnou a pak si ukáží kartičku s číslem, kterou každý bojovník musí mít u sebe. Vyšší číslo přemůže nižší, ale ne vždy. Sice maršál (5) přemůže 4, 3 i 2, ale špión (1) přemůže maršála. Proti ostatním číslům však nemá šanci. Tento systém tak otevírá široký prostor pro taktiku i strategii, přidělování čísel i řízení boje.
Takhle nějak to vysvětloval Vojta po snídani v jídelně všem účastníkům.
Družstva na Maršála se vždy tvoří jiná, než jsou od začátku tábora, vedoucím je vždy někdo z těch starších atletů. Každému družstvu byl rovněž přidělen úsek v terénu, kde si mělo vybudovat domeček.
Začátek byl plánován na 10:00, takže je logické, že kolem 9:30 začalo pršet takovým tím deštěm, který už tónem šumění sděluje: “Já tu budu hodně dlouho”. I aktuální předpověď a radarová data ukazovala, že to bude nejmíň na hodinu, ne-li více.
Nakonec Maršál a špión odstartoval až ve 13:00, když už déšť ustupoval. Družstva odešla do svých přiřazených úseků a na tábor padlo nezvyklé ticho. To bylo přerušeno už jen přiběhnutím Kuby Folbergera, jehož družstva v domečku zjistilo, že si na stole zapomnělo paklík se životy.
Já jsem zatím s Vítkem Kubelkou horečně připravoval štíty a další zbraně, protože nejasné zprávy hovořily o blížící se válce se skřety. Tak abychom raději byli připraveni …
Maršál a špión letos opět skončil předčasně, tentokrát nikoli z důvodu deště, ale protože už po třech hodinách byly všechny vlajky ukořistěny a nebylo tedy za čím se honit. A tak se pomalu trousily děti, tedy bojovníci, do tábora, nadšeně si sdělovaly dojmy z bojů a odhadovaly, kdo vlastně vyhrál. Ale do vydání této části Zpráv z tábora to nebylo jasné.
Po obědo-večeři (to máme v poslední době dost často) už minulé boje přestaly být zajímavé, protože válka se skřety vypadala na spadnutí. Bylo nutné urychleně vyzbrojit družiny hledající jablko věčného života, které jsme opustili v jeskyni, kde vyřešily hádanku s těmi ohromnými balvany.
Družiny dostaly další zlaťáky a mohly si nakoupit zbrusu nové štíty i firebally (tedy kouzelné ohnivé koule, které v projekci do naší reality vypadají jako papírové koule na letecké gumě 4×1). Družiny nešetřily a všechny zlaťáky utratily za výzbroj. Jen se ukázalo, že ty štíty nejsou tak kvalitní, jak slibovala reklama, a místní kovář měl co dělat, aby je stíhal opravovat. A to bojovníci zatím jen lehce trénovali.
Ale napětí stoupalo. Vzduch jakoby zhoustl, i les ztichl, jako by všichni živí tvorové cítili, že se blíží něco zlého. Bojovníci v nové zbroji se pomalu semkli a v obavách se rozhlíželi kolem sebe. Naštěstí z horního levelu tábora přišel starý Vondra, který povzbuzoval bojového ducha a sliboval, že všechna zranění vyléčí. A pak už vedl všechny družiny kupředu, protože bylo jasné, že skřeti jsou už zde a čekají jen na nejlepší chvíli, kdy na nás zaútočí. A zaútočili. Z okolních keřů se vyrojili odporní netvoři a s jekotem s řevem se vrhli na na naše bojovníky. Převyšovali je výškou, silou i zbraněmi, měli štíty a kožené nebo kroužkové oděvy, kterými naše firebally jen těžko pronikaly. Naše nekvalitní štíty pod údery těžkých sekyr praskaly a lámaly se. Ale nic z toho nezastrašilo naše chrabré bojovníky, kteří se znovu a znovu vrhali do soubojů se skřety, metali po nich své firebally a nedbali vlastních ztrát a zranění. Nakonec skřeti jeden po druhém umdlévali, dostávali více a více ran a už se jen bránili před náporem našich hrdinů.
Za několik minut krvavé řeže bylo dobojováno. Všichni skřeti leželi mrtví a jejich odporná krev se vsakovala do země. To bylo jásotu, to bylo radosti! Zvítězili jsme!
Pak se mrtví skřeti zvedli, odstrojili se a ukázalo se, že to jsou Jirka Květoň, Vojta, Jindra a Honza Rendl, který následně pověděl dětem, co je to LARP čili dřevárna, jak se vyrábějí zbraně a oblečení a jak se s tím bojuje. A pak nechal děti, aby si to vyzkoušely. A tak po táboře pobíhaly ječící postavičky s meči, sekerami, štíty, halapartnami a dalšími LARPovými zbraněmi a nadšeně do sebe mydlili. Kristýnka Psohlavcová na sebe navlékla celou skřetí výstroj včetně helmy a pózovala pro fotografy. To byl pěkný večer!
(Poznámka pro rodiče: žádné sečné ani bodné rány. LARPové zbraně jsou z molitanu a omotané kobercovou páskou).
Beseda se skřety a zkoušení zbraní trvala skoro až do tmy, kdy Dáša už konečně zahnala všechny ty umouněné děti do sprchy.
Tak takový bojový den to dnes byl.
12. den

Pages: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15

15 comments

  3. Tak dnes skončil tábor Stálkov 2014. Jako pokaždé je to trochu smutný den, protože končí čtrnáct dní her, dobrodružství, kamarádství a neskutečné srandy.
    A taky se začíná celé tábořiště rozebírat, takže před našima očima ubývají stany, mizí hřiště i umyvadla z umývárky a kuchyně už taky není tak útulná, jak bývala.
    Od samého rána (rozcvička už nebyla) jsme rozebírali stany, nosili podsady a podlážky, odnášeli svoje sbalené věci do aut. Postupně přijížděli rodiče pro děti a samozřejmě přiložili ruce k dílu, pěkně makaly i děti a nosily těžké podsady ke kuchyni, kam se nakonec skoro všechno narovnalo.
    Děkujeme za pomoc všem atletům a rodičům, konkrétně Brunclíkům, Stejskalům I (Honza), Stejskalům II (Tína), paní Brckové, Kadečkům, Vaškovi Petříkovi, Martinovi Panskému, Píbovi, Ševčíkům, Psohlavcům, Dáše, Matějovi a Kubovi, že tak pěkně pomohli rozebrat tábor. Skautům z Brna jsme rozhodně ušetřili několik dalších hodin tvrdé dřiny.
    O moc víc se už k dnešku napsat nedá. Před odjezdem jsme spustili naši vlajku, když už místo stanů zbyla jen světlá místa, jídelna zmizela, kuchyň byla po střechu zaplněna podsadami a podlážkami a z ohniště stoupal dým, jak se pálily poslední zbytky dříví.
    Odjížděli jsme krátce po poledni a nechali za sebou tábor Stálkov 2014, kde jsme si naplno užili krásných čtrnáct dní, s jeho rozcvičkami, táboráky a Sářinými písničkami, platbami plichtíků i rozdáváním Poste Restante, s Pavlovými orienťáky i lehce brutálními hrami, intelektuálními rozcvičkami a vzrušením při burzách, s jeho fantastickou kuchyní a přátelskou posádkou kuchyně, s latrínami a plnou kadibudkou, se zvonem zvoucím k jídlu a jídelnou, která byla často společenskou místností, kde se konaly vědecké přednášky a četly se pohádky.
    Tak věřím, že každé dítě si odneslo z tohoto tábora výrazné a ve většině příjemné vzpomínky.
    My tedy ano.
    Tak ahój

    1. Dobrý večer, moc bychom chtěli poděkovat organizátorům tábora za super 14.dni , skvělou organizaci . Brunclikovi

  4. Dobrý den. Děkujeme za odvoz Dannyho z tábora a všem organizátorům, pomocníkům… za skvělou přípravu, organizaci, zábavu….. :-) Gribbinovi

  5. Tak dnes nastal ten den, kdy se pokladové velicí otevírají a člověk k značnému bohatství přijíti může. Pokud ovšem ten člověk vyluští zapeklité šifry, které stojí mezi ním a pokladem.
    Vyrazil jsem ještě před rozcvičkou na ten každoroční souboj mezi mými vypečenými hádankami a inteligencí mladších i starších atletů. Použité šifry zveřejním, až budu psát podrobnou kroniku událostí na táboře, jen zmíním, že místa kontrol zahrnovala jeskyni, studnu, plichtíkovou stezku, podzemní chodbu u domu z 15. století a bunkr. Jo, a cesta za pokladem začínala u balonkovníku, kterého si všiml jen Honza.
    Dopoledne však ještě probíhal běžný táborový den, hrála se poslední kapitola celotáborové hry – Makro Pexeso na stolech v jídelně, následovaná divokou honičkou všech dětí za Matějem, který, jak se ukázalo, měl to jablko života u sebe. Matěj byl polapen po několika minutách Tínou a jablko bylo konečně navráceno majiteli.
    Po obědě už byl čas na to poslední táborové dobrodružství, na klasickou honbu za pokladem. Rozdal jsem mapy, vydal poslední instrukce a rozdal vedoucím družstev papíry s první šifrou, která pravila, že TEPFEAN KÍN V OKNO LAB. To byl ten balonkovník.
    Pak už družstva šlapala společně dále a o nápovědu volala jen dvakrát. V táboře se objevili všichni společně po 4:20 hodinách, což je slabý průměr. Došli za světla a dokonce ještě před večeří, což nebývá pravidlem. Poslední šifra je poslala někam mezi kuchyni a horní level tábořiště, ale pořád nemohli nic pokladu podobného najít. Až Sára si všimla nenápadného papírku pověšeného na borovici. Bylo na něm malým písmem cosi napsáno, ale zezdola se to nedalo přečíst. Odmítl jsem návrhy na přistavení žebříku a půjčení foťáku, až je konečně napadlo říci si o dalekohled.
    Nakonec Sára vyluštila jediné slovo BUNKR a více nebylo třeba dodávat. Mladší členové družstev vyběhli znovu na cestu k nejbližšímu bunkru, zatímco vedoucí znaveně klesli na trávu a mezi zuby drtili kletby na toho (cenzurováno), který připravil tak namáhavou honbu i s jeho (cenzurováno) šiframi. Jen Kuba sebral kolo a snažil se dojet ty nadšené dětičky, které v tom bunkru opravdu našly všechny poklady.
    Pak jako obvykle probíhalo dělení a konzumace částí pokladu.
    Přiblížil se večer, odjeli Kadečkovi a z tábořiště pomalu mizely stany, protože už od rána tu na tom pracovala parta skautů – majitelů tábořiště.
    Pak byla poslední večeře, poslední táborák, Sára zazpívala poslední písničky letošního tábora a šlo se spát. Trochu smutně, protože zítra tábor Stálkov 2014 končí.
    Tak dobrou!

  7. Tak ten slavný Chrome pořád padá, pokračuji tedy ve zpravodajství tady v komentářích.
    I když ráno kolem šesté dost pršelo, před budíčkem se počasí umoudřilo a mohli jsme vyrazit na včerejší cyklovýlet do Kláštera. Na startu vzniklo ovšem zpoždění, když se ukázalo, že Lukáš má utržený ventilek a nemá náhradní duši. Rychlý průzkum mezi 20 táborníky ukázal, že jen sedm z nich má s sebou duši. Naštěstí jedna z nich, Kačka Žohová, duši Lukášovi půjčila, tak jsme mohli v půl jedenácté vyrazit.
    Dolů do Starého Města to jelo pěkně, pak jsme však odbočili na Dobrotín, kde byl kopec peršláckého typu.
    Tam jsme se už rozdělili, jako obvykle, na Chrty a Malé Dětičky. Cesta dál pak už byla jako podle pravítka a skoro přesně za hodinu jsme byli u Kláštera. To je obrovský kostel, u něhož ještě stával klášter, který však po 400 letech existence nepřežil hospodaření JZD a byl koncem 50. let stržen.
    Prohlédli jsme si kostel a pak nám paní průvodkyně zapálila svíčky a pustila nás do podzemních katakomb. Byl to opravdu působivý zážitek, chodit se svíčkou klenutými chodbami. Povedlo se mi tam několik pěkných fotek, ale dám je na stránky až z počítače.
    Cesta zpátky nám trvala také asi hodinu, pak byl oběd, po něm děti ladily svá představení a začátek divadel byl ohlášen na 17:00.
    Všechna divadla byla úžasná a krásně připravená, ale není zde prostor je popisovat. Zkusím je uložit na YouTube a dám sem odkaz.
    Po večeři vypukla poslední burza, výprodej všeho a děti utratily všechny plichtíky za krásné věci, které zřejmě brzy uvidíte doma. Ale všichni byli spokojeni a o to vlastně šlo.
    Zítra vyrážíme na dobrodružnou honbu za pokladem.

  8. Bohužel mi pořád padá ten úžasný prohlížeč Chrome v mobilu, takže nemůžu napsat pravidelný příspěvek. Dnes se ale toho moc nedělo, místo cyklovýletu jsme skákali do výšky, pak jsem nechal vylosovat témata na zítřejší divadla a potom už s dětmi nebyla vůbec řeč, nejdřív psali scénáře a potom je zkoušeli. Naštěstí začalo trochu pršet, tak bylo možné začít s batikováním.
    Po svačině odpoledne jsem je ještě nalákal na střílení PET lahví poháněných parami technického lihu. To vyvolalo zájem hlavně u menších kluků, protože si mohli hrát s ohněm a hořlavinou a nikdo je neokřikoval.
    Po večeři měl v sále přednášku Dan S. Gribbin o vesmíru. Pohovořil o vzniku vesmíru, o černých dírách, o velikosti Sluneční soustavy a o mimozemském životě. Bylo to zajímavé a především mě udivil rozsah znalostí Dana. Myslím, že většině dětí se to líbilo a padlo i několik otázek.
    Pak jsme zapálili táborák, ale začalo zase pršet, takže výplaty plichtíků proběhly opět v jídelně.
    Pak už šli všichni spát, neboť toho měli po včerejším programu dost. Včera měli ještě stezku odvahy.
    Tak dobrou!

  9. jen skromný dotaz. máte tam i Nelinku??? Nenašla jsem ji na žádné fotce, tak jen jestli netráví čas na táboře, který jste potkali tenkrát v lese :-)

  11. Láďo,velké díky za / válečné / reportáže a fotky z tábora,jen nám není jasné,jak to všechno stíháš.Přejeme hodně dobré nálady a hlavně hezké počasí. Romča a Martin

Comments are closed.