Zprávy z tábora

Tábor 201414 273 x přečteno

5. den, středa 13. srpna: Mlhou ke skalnímu městečku a Grázlově (vlastně Graselově) sluji

Počasí vydrželo, ráno nepršelo, ale celý kraj a snad i celou Českou Kanadu zahalila hustá mlha. Také se docela ochladilo, takže zimu v těch předepsaných tričkách a trenýrkách na rozcvičce bylo nutno řešit delším a usilovnějším během a důkladným cvičením. Fakt, nekecám, děti letos běhají na rozcvičky, poctivě cvičí, utíkají zpátky na snídani a nikdo se nefláká vzadu a nesabotuje cvičení. Při minulých táborech jsem už v půlce prvního týdně musel sahat k drastickým donucovacím prostředkům, jako jsou vysoké plichtíkové pokuty za pozdní přiběhnutí/příchod na rozcvičku; přesto to některým stálo za to. Ale letos máme asi nějaké jiné děti.
V tomto počasí jsme si ovšem netroufli vydat se na celodenní cyklovýlet, a tak jsme využili objev Vládi Adámka, který u Stálkova při hledání geocache došel do jakéhosi skalního městečka či tábora.

Děti se důkladně oblékly, vyfasovaly rohlíky na svačinu, naplnily lahve čajem a vyrazili jsme netradičně pěšky, rozhánějíce hustou mlhu rukama, abychom trefili aspoň do toho Stálkova.
Stálkov není nijak zajímavý, ani obchod s bonbóny a nanuky tam nemají. Po žluté jsme z něj ale po chvilce došli do úchvatného městečka, kde byly balvany a skály bizarních tvarů pospojovány dřevěnými můstky, schodišti a žebříky. Vypadalo to docela neuvěřitelně, ale bylo to precizně provedené a udržované. Usoudili jsme nakonec, že to je nějaký tábor skalních skautů, pokud ty plošinky čtyři až šest metrů nad zemí byly opravdu určené pro stany. Ale posuďte sami:




Po prozkoumání těchto podivuhodných staveb a svačině u ohniště jsme vyrazili dále po žluté, směrem ke Graselově sluji. Prodírali jsme se tou mlhou po luční cestě k lesu, od něhož jsem náhle zaslechl dětské hlásky. Neváhal jsem upozornit okolní táborníky na tento zajímavý jev zvaný ozvěna, kdy se hlasy dětí za námi odrážejí od lesa a nám připadá, jako by přicházely zepředu. Připomínky dětí, že zaslechly jasné volání jména, které u nás nemáme, a praskání větví, jsem odmítal s tím, že jde zřejmě o zkreslení zvukových vln odrážejících se od lesa …. dokud jsme do toho lesa nedošli a nepotkali hromadu dětí z jiného tábora.
Naštěstí ozvěna byla zapomenuta, když naše tábornice z Trhových Svinů (Nikola, Kikina, Radka a Kačka Žížala) našly mezi cizími tábornicemi spolužačky a bývalé kolegyně z trhosvinenské gymnastiky. Inu, trhosvinenští všude bratra/sestru mají. Došlo i na objímání.
Pokračovali jsme dále po žluté, kolem toho cizího tábora (Kuba a Matěj se zklamáním konstatovali, že nemají vlajku, kterou by jim mohli ukrást) k viklanu, v němž byla zabudována ohromná bambitka, zřejmě původní loupežnická.


Pak už to byl kousek ke sluji onoho nechvalně známého Grasela. Ten, jak už samo jeho jméno napovídá, byl lotr, lump a darebák, který olupoval kupce, sedláky a vdovy po celé České Kanadě.
Vláďa Adámek nalezl nedaleko gegocache, což je krabička s různými věcičkami, které si nálezce může vzít, pokud za ně dá něco jiného. Překvapivě se do logbooku kešky zapsali svými nicky také Píba Junior a Radanka.
Pak už jsme pílili zpátky, protože mlha zhoustla. Když jsme docházeli do tábora, lehce se rozpršelo, ale myslím, že si toho moc dětí nevšimlo. Po výborné Píbově (staršího) polévce a rizotu jsme konečně zahájili turnaj v ringu, tentokrát přepychově na dvou hřištích. Každé družstvo jsme rozdělili na dvě mužstva, pokročilých a začátečníků, a každé hrálo na jednom hřišti.
Ty odvážné zákroky, ty výskoky pro kroužek, rafinované hody a to zoufalství ve tváři při ztrátě bodu se nedá dost dobře popisovat, snad jen vyfotit.
Fakt byla zima

Tak to je zatím vše, z dnešního dne, musel jsem odjet. Události z večera snad popíše někdo jiný (spoléhám na grafomaniackou kronikářku Sáru).
Podle popisu účastníků probíhaly výplaty plichtíků za všechny ty soutěže a mnoho dětí si tak přišlo k malému jmění. A to ještě nebyly proplaceny služby.
Pak Vláďa četl dlouhou pohádku na dobrou noc.
6. den

Pages: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15

15 comments

  3. Tak dnes skončil tábor Stálkov 2014. Jako pokaždé je to trochu smutný den, protože končí čtrnáct dní her, dobrodružství, kamarádství a neskutečné srandy.
    A taky se začíná celé tábořiště rozebírat, takže před našima očima ubývají stany, mizí hřiště i umyvadla z umývárky a kuchyně už taky není tak útulná, jak bývala.
    Od samého rána (rozcvička už nebyla) jsme rozebírali stany, nosili podsady a podlážky, odnášeli svoje sbalené věci do aut. Postupně přijížděli rodiče pro děti a samozřejmě přiložili ruce k dílu, pěkně makaly i děti a nosily těžké podsady ke kuchyni, kam se nakonec skoro všechno narovnalo.
    Děkujeme za pomoc všem atletům a rodičům, konkrétně Brunclíkům, Stejskalům I (Honza), Stejskalům II (Tína), paní Brckové, Kadečkům, Vaškovi Petříkovi, Martinovi Panskému, Píbovi, Ševčíkům, Psohlavcům, Dáše, Matějovi a Kubovi, že tak pěkně pomohli rozebrat tábor. Skautům z Brna jsme rozhodně ušetřili několik dalších hodin tvrdé dřiny.
    O moc víc se už k dnešku napsat nedá. Před odjezdem jsme spustili naši vlajku, když už místo stanů zbyla jen světlá místa, jídelna zmizela, kuchyň byla po střechu zaplněna podsadami a podlážkami a z ohniště stoupal dým, jak se pálily poslední zbytky dříví.
    Odjížděli jsme krátce po poledni a nechali za sebou tábor Stálkov 2014, kde jsme si naplno užili krásných čtrnáct dní, s jeho rozcvičkami, táboráky a Sářinými písničkami, platbami plichtíků i rozdáváním Poste Restante, s Pavlovými orienťáky i lehce brutálními hrami, intelektuálními rozcvičkami a vzrušením při burzách, s jeho fantastickou kuchyní a přátelskou posádkou kuchyně, s latrínami a plnou kadibudkou, se zvonem zvoucím k jídlu a jídelnou, která byla často společenskou místností, kde se konaly vědecké přednášky a četly se pohádky.
    Tak věřím, že každé dítě si odneslo z tohoto tábora výrazné a ve většině příjemné vzpomínky.
    My tedy ano.
    Tak ahój

    1. Dobrý večer, moc bychom chtěli poděkovat organizátorům tábora za super 14.dni , skvělou organizaci . Brunclikovi

  4. Dobrý den. Děkujeme za odvoz Dannyho z tábora a všem organizátorům, pomocníkům… za skvělou přípravu, organizaci, zábavu….. :-) Gribbinovi

  5. Tak dnes nastal ten den, kdy se pokladové velicí otevírají a člověk k značnému bohatství přijíti může. Pokud ovšem ten člověk vyluští zapeklité šifry, které stojí mezi ním a pokladem.
    Vyrazil jsem ještě před rozcvičkou na ten každoroční souboj mezi mými vypečenými hádankami a inteligencí mladších i starších atletů. Použité šifry zveřejním, až budu psát podrobnou kroniku událostí na táboře, jen zmíním, že místa kontrol zahrnovala jeskyni, studnu, plichtíkovou stezku, podzemní chodbu u domu z 15. století a bunkr. Jo, a cesta za pokladem začínala u balonkovníku, kterého si všiml jen Honza.
    Dopoledne však ještě probíhal běžný táborový den, hrála se poslední kapitola celotáborové hry – Makro Pexeso na stolech v jídelně, následovaná divokou honičkou všech dětí za Matějem, který, jak se ukázalo, měl to jablko života u sebe. Matěj byl polapen po několika minutách Tínou a jablko bylo konečně navráceno majiteli.
    Po obědě už byl čas na to poslední táborové dobrodružství, na klasickou honbu za pokladem. Rozdal jsem mapy, vydal poslední instrukce a rozdal vedoucím družstev papíry s první šifrou, která pravila, že TEPFEAN KÍN V OKNO LAB. To byl ten balonkovník.
    Pak už družstva šlapala společně dále a o nápovědu volala jen dvakrát. V táboře se objevili všichni společně po 4:20 hodinách, což je slabý průměr. Došli za světla a dokonce ještě před večeří, což nebývá pravidlem. Poslední šifra je poslala někam mezi kuchyni a horní level tábořiště, ale pořád nemohli nic pokladu podobného najít. Až Sára si všimla nenápadného papírku pověšeného na borovici. Bylo na něm malým písmem cosi napsáno, ale zezdola se to nedalo přečíst. Odmítl jsem návrhy na přistavení žebříku a půjčení foťáku, až je konečně napadlo říci si o dalekohled.
    Nakonec Sára vyluštila jediné slovo BUNKR a více nebylo třeba dodávat. Mladší členové družstev vyběhli znovu na cestu k nejbližšímu bunkru, zatímco vedoucí znaveně klesli na trávu a mezi zuby drtili kletby na toho (cenzurováno), který připravil tak namáhavou honbu i s jeho (cenzurováno) šiframi. Jen Kuba sebral kolo a snažil se dojet ty nadšené dětičky, které v tom bunkru opravdu našly všechny poklady.
    Pak jako obvykle probíhalo dělení a konzumace částí pokladu.
    Přiblížil se večer, odjeli Kadečkovi a z tábořiště pomalu mizely stany, protože už od rána tu na tom pracovala parta skautů – majitelů tábořiště.
    Pak byla poslední večeře, poslední táborák, Sára zazpívala poslední písničky letošního tábora a šlo se spát. Trochu smutně, protože zítra tábor Stálkov 2014 končí.
    Tak dobrou!

  7. Tak ten slavný Chrome pořád padá, pokračuji tedy ve zpravodajství tady v komentářích.
    I když ráno kolem šesté dost pršelo, před budíčkem se počasí umoudřilo a mohli jsme vyrazit na včerejší cyklovýlet do Kláštera. Na startu vzniklo ovšem zpoždění, když se ukázalo, že Lukáš má utržený ventilek a nemá náhradní duši. Rychlý průzkum mezi 20 táborníky ukázal, že jen sedm z nich má s sebou duši. Naštěstí jedna z nich, Kačka Žohová, duši Lukášovi půjčila, tak jsme mohli v půl jedenácté vyrazit.
    Dolů do Starého Města to jelo pěkně, pak jsme však odbočili na Dobrotín, kde byl kopec peršláckého typu.
    Tam jsme se už rozdělili, jako obvykle, na Chrty a Malé Dětičky. Cesta dál pak už byla jako podle pravítka a skoro přesně za hodinu jsme byli u Kláštera. To je obrovský kostel, u něhož ještě stával klášter, který však po 400 letech existence nepřežil hospodaření JZD a byl koncem 50. let stržen.
    Prohlédli jsme si kostel a pak nám paní průvodkyně zapálila svíčky a pustila nás do podzemních katakomb. Byl to opravdu působivý zážitek, chodit se svíčkou klenutými chodbami. Povedlo se mi tam několik pěkných fotek, ale dám je na stránky až z počítače.
    Cesta zpátky nám trvala také asi hodinu, pak byl oběd, po něm děti ladily svá představení a začátek divadel byl ohlášen na 17:00.
    Všechna divadla byla úžasná a krásně připravená, ale není zde prostor je popisovat. Zkusím je uložit na YouTube a dám sem odkaz.
    Po večeři vypukla poslední burza, výprodej všeho a děti utratily všechny plichtíky za krásné věci, které zřejmě brzy uvidíte doma. Ale všichni byli spokojeni a o to vlastně šlo.
    Zítra vyrážíme na dobrodružnou honbu za pokladem.

  8. Bohužel mi pořád padá ten úžasný prohlížeč Chrome v mobilu, takže nemůžu napsat pravidelný příspěvek. Dnes se ale toho moc nedělo, místo cyklovýletu jsme skákali do výšky, pak jsem nechal vylosovat témata na zítřejší divadla a potom už s dětmi nebyla vůbec řeč, nejdřív psali scénáře a potom je zkoušeli. Naštěstí začalo trochu pršet, tak bylo možné začít s batikováním.
    Po svačině odpoledne jsem je ještě nalákal na střílení PET lahví poháněných parami technického lihu. To vyvolalo zájem hlavně u menších kluků, protože si mohli hrát s ohněm a hořlavinou a nikdo je neokřikoval.
    Po večeři měl v sále přednášku Dan S. Gribbin o vesmíru. Pohovořil o vzniku vesmíru, o černých dírách, o velikosti Sluneční soustavy a o mimozemském životě. Bylo to zajímavé a především mě udivil rozsah znalostí Dana. Myslím, že většině dětí se to líbilo a padlo i několik otázek.
    Pak jsme zapálili táborák, ale začalo zase pršet, takže výplaty plichtíků proběhly opět v jídelně.
    Pak už šli všichni spát, neboť toho měli po včerejším programu dost. Včera měli ještě stezku odvahy.
    Tak dobrou!

  9. jen skromný dotaz. máte tam i Nelinku??? Nenašla jsem ji na žádné fotce, tak jen jestli netráví čas na táboře, který jste potkali tenkrát v lese :-)

  11. Láďo,velké díky za / válečné / reportáže a fotky z tábora,jen nám není jasné,jak to všechno stíháš.Přejeme hodně dobré nálady a hlavně hezké počasí. Romča a Martin

Comments are closed.