Zprávy z tábora

Tábor 201414 277 x přečteno

10. den, pondělí 18. srpna: Jako ve starém Římě: hody a hry

Dnešní ráno bylo snad zatím nejkrásnější, s modrou oblohou a pomalu se rozehřívajícím sluncem. V takovém ránu to na rozcvičku běží úplně samo. A kromě toho byly k snídani lívance s borůvkovou omáčkou, prostě naprosto dokonalé ráno.
Podle programu jsme měli celý den hrát historické a prehistorické hry z našich táborů, ale protože jsme z důvodu špatného počasí o minulém týdnu vynechali hody a vrhy, zařadili jsme je dnes na odpoledne.
Zahájili jsme klasickým dekomlatem, který prostě musí být na každém táboře, to se nedá nic dělat.
Aby si zahráli všichni a zároveň se předešlo ztrátám na životech, rozdělili jsme družstva na dvě mužstva, mladší a starší.
Skupinu starších vyhrálo Kubovo družstvo, ovšem bez Kuby, kterého skolila tradiční táborová jednodenní nevolnost. V mladších vyhrálo družstvo Sáry. Noví táborníci, kteří tuto hru neznali, rychle pochopili, o co jde, a také se vesele mydlili svázanými dekami.
Pak jsme s Matějem vymysleli zbrusu novou hru, kterou jsme pracovně nazvali F-ringo, jako že to je něco mezi Frisbee a ringem. Hrála dvě družstva s jedním kroužkem ringa a cílem bylo prohodit ten kroužek soupeřovou brankou, což byly dva zatlučené kolíky a jeden položený na ně. Stejně jako v ringu, s kroužkem se nesmělo běhat, mohlo se jen přihrávat. Je to pěkná hra, taková akční a určitě ji budeme hrát na dalších táborech.
Pak si táborový lid žádal Hututu. To je sice také pěkná a akční hra, ale poněkud brutální. Nechtěl jsem svolit, ale všichni tak hezky prosili a kromě toho slavnostně slíbili, že nikdo nebude brečet, takže mě nakonec uprosili. Hrálo se to mimo bodování a nakonec se děti rozdělily na kluky a holky. Mezi kluky byl ovšem Matěj Tyc, kterému je šestnáct a vypadá na to, a tak první kolo holčičky prohrály, i když měly Kačku Žohovou. Ve druhém kole jsem se s pomocí dvou botek pod tričkem převlékl za holčičku a pomohla jsem svému družstvu vyřadit Matěje. Pak už jsem mohla v klidu odejít a stát se zase Láďou, moje holky kluky s přehledem vybily. V posledním kole nadšený řev a hu-tu-tu-tutání přilákaly Kubu, který se zázračně rychle uzdravil, vstal z lůžka a šel podpořit kluky. Tomu se říká “léčba hrou”, ne? Pokusil jsem se zase v převleku vetřít do holčičího družstva, byl jsem odhalen a vyloučen, že prý to zvládnou samy. No, nezvládly, takže Hu-tu-tu-tu mezi kluky a holkami skončilo 2:1.
Pak jsme děti v různém stupni zakrvácenosti a uválenosti zahnali na mytí, potom byl byl oběd a poobědový klid. Ten jsme s Martinem využili ke kácení stromů na topení, děti se věnovaly vyhřívání se na slunci.
Pak začaly ty hody – oštěpem, raketkami, medicinbalem a nakonec létajícím talířem. Hodnotili jsme je po jednotlivcích v každé kategorii. Měli jsme s sebou naštěstí skoro všechny hmotnosti oštěpů, od 300 g do 600 g, takže kromě nejmladší přípravky do 9 let si oštěpem hodili všichni.
Nejdále oštěp poslal Kuba Folberger, v žákyních překvapila Sára, která vyhrála, ač házela oštěpem o váze 600 g místo 500 g. V mladších žákyních vyhrála podle očekávání Kačka Žížalová, v mladší přípravce také podle očekávání vyhrála hodem k hranici 20 m Kačka Urbanová (podle mne nástupkyně Báry Špotákové). Ta vyhrála samozřejmě i medicinbal, který jsme předepsali všem závodníkům bez ohledu na věk. Zde kupodivu výsledky závisely na kategorii méně než v oštěpu, mnozí z přípravky přehodili některé žáky a žákyně.
Poslední dnešní disciplínou jsme obnovili dávné táborové přebory v hodu létajícím talířem. V nich bývali nejlepší dnes zrovna očekávaní bratři Kubelkové a neočekávaný Fanda Batysta, kteří to házeli k 60 m. Dnes tedy nejlepší hod předvedla Sára, za 32 m, hned za ní Kačka Ž. Pěknými hody překvapil Petr Ševčík a čerstvý táborník Teo Brcko.
Další výsledky si nepamatuji, doplním je sem, až tohle budu psát načisto.
Odpoledne postupně přijeli Andulka, bratři Kubelkové, Petr Urban, Jirka Květoň, Jirka z Matfyzu, pak ještě Eliška Průchová s Kačkou Kaletovou a nakonec Tomáš Havel s Kubou Psohlavcem. To všechno byli účastníci i organizátoři zítřejší hry Maršál a špión, tedy táborové klasiky. Tito atleti (kromě Jirky z Matfyzu) jezdili na tábory v letech, kdy většina letošních táborníků ještě sladce spočívala u maminek v bříšku. Také to byli tenkrát tak vykulení, později oprsklí táborníci, kteří nechtěli vstávat na rozcvičky, rolovali si tepláky nahoru jako kraťasy, stejně jako dnes Jirka Brunclík, a odmlouvali hlavnímu vedoucímu, stejně jako dnešní táborníci (někteří).
Další program zajistil Martin Panský, který mezi stromy nad kuchyní natáhl několik lan. Nejdříve byla dvě lana nad sebou, ta se prostě přešla, ale pak bylo jen jedno lano, to bylo nutno přeručkovat nebo se zaháknout nohama a ručkovat. To byla příprava na skutečně drsnou lanovou cestu, která vedla přes náš malý, ale bahnitý táborový rybníček. Ale abychom nemuseli pořád děti tahat z toho bahna, navlékl Martin děti nejdříve do sedáku, karabiny zahákl za to lano a pak dítě mohlo ukázat, jak umí ručkovat po laně metr nad vodou.
Jako první to zvládl Kuba, ale bylo vidět, že to není taková sranda jako kousek nad pevnou zemí. Pak už se hrnuli další: Kristýna Ps., Petr …
Po večeři jsme si s veterány šli na tu velkou louku, kde jsme házeli oštěpem, šli zahrát opravdové frisbee, a hráli jsme, dokud nás nevyhnal blížící se soumrak a prudká přeháňka s bouřkou. Ta ale brzo odešla a pak už byl čas na táborák, Poste Restante a výplaty plichtíků za hody a služby. Sára pak chvilku hrála své a naše oblíbené skladby a pak to sladké dřevo uchopil Vítek Kubelka a po zbytek večera nám hrál. Došlo i na Bylo-nebylo (čili Krysař od Znouzecnosti).
11. den

Pages: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15

15 comments

  3. Tak dnes skončil tábor Stálkov 2014. Jako pokaždé je to trochu smutný den, protože končí čtrnáct dní her, dobrodružství, kamarádství a neskutečné srandy.
    A taky se začíná celé tábořiště rozebírat, takže před našima očima ubývají stany, mizí hřiště i umyvadla z umývárky a kuchyně už taky není tak útulná, jak bývala.
    Od samého rána (rozcvička už nebyla) jsme rozebírali stany, nosili podsady a podlážky, odnášeli svoje sbalené věci do aut. Postupně přijížděli rodiče pro děti a samozřejmě přiložili ruce k dílu, pěkně makaly i děti a nosily těžké podsady ke kuchyni, kam se nakonec skoro všechno narovnalo.
    Děkujeme za pomoc všem atletům a rodičům, konkrétně Brunclíkům, Stejskalům I (Honza), Stejskalům II (Tína), paní Brckové, Kadečkům, Vaškovi Petříkovi, Martinovi Panskému, Píbovi, Ševčíkům, Psohlavcům, Dáše, Matějovi a Kubovi, že tak pěkně pomohli rozebrat tábor. Skautům z Brna jsme rozhodně ušetřili několik dalších hodin tvrdé dřiny.
    O moc víc se už k dnešku napsat nedá. Před odjezdem jsme spustili naši vlajku, když už místo stanů zbyla jen světlá místa, jídelna zmizela, kuchyň byla po střechu zaplněna podsadami a podlážkami a z ohniště stoupal dým, jak se pálily poslední zbytky dříví.
    Odjížděli jsme krátce po poledni a nechali za sebou tábor Stálkov 2014, kde jsme si naplno užili krásných čtrnáct dní, s jeho rozcvičkami, táboráky a Sářinými písničkami, platbami plichtíků i rozdáváním Poste Restante, s Pavlovými orienťáky i lehce brutálními hrami, intelektuálními rozcvičkami a vzrušením při burzách, s jeho fantastickou kuchyní a přátelskou posádkou kuchyně, s latrínami a plnou kadibudkou, se zvonem zvoucím k jídlu a jídelnou, která byla často společenskou místností, kde se konaly vědecké přednášky a četly se pohádky.
    Tak věřím, že každé dítě si odneslo z tohoto tábora výrazné a ve většině příjemné vzpomínky.
    My tedy ano.
    Tak ahój

    1. Dobrý večer, moc bychom chtěli poděkovat organizátorům tábora za super 14.dni , skvělou organizaci . Brunclikovi

  4. Dobrý den. Děkujeme za odvoz Dannyho z tábora a všem organizátorům, pomocníkům… za skvělou přípravu, organizaci, zábavu….. :-) Gribbinovi

  5. Tak dnes nastal ten den, kdy se pokladové velicí otevírají a člověk k značnému bohatství přijíti může. Pokud ovšem ten člověk vyluští zapeklité šifry, které stojí mezi ním a pokladem.
    Vyrazil jsem ještě před rozcvičkou na ten každoroční souboj mezi mými vypečenými hádankami a inteligencí mladších i starších atletů. Použité šifry zveřejním, až budu psát podrobnou kroniku událostí na táboře, jen zmíním, že místa kontrol zahrnovala jeskyni, studnu, plichtíkovou stezku, podzemní chodbu u domu z 15. století a bunkr. Jo, a cesta za pokladem začínala u balonkovníku, kterého si všiml jen Honza.
    Dopoledne však ještě probíhal běžný táborový den, hrála se poslední kapitola celotáborové hry – Makro Pexeso na stolech v jídelně, následovaná divokou honičkou všech dětí za Matějem, který, jak se ukázalo, měl to jablko života u sebe. Matěj byl polapen po několika minutách Tínou a jablko bylo konečně navráceno majiteli.
    Po obědě už byl čas na to poslední táborové dobrodružství, na klasickou honbu za pokladem. Rozdal jsem mapy, vydal poslední instrukce a rozdal vedoucím družstev papíry s první šifrou, která pravila, že TEPFEAN KÍN V OKNO LAB. To byl ten balonkovník.
    Pak už družstva šlapala společně dále a o nápovědu volala jen dvakrát. V táboře se objevili všichni společně po 4:20 hodinách, což je slabý průměr. Došli za světla a dokonce ještě před večeří, což nebývá pravidlem. Poslední šifra je poslala někam mezi kuchyni a horní level tábořiště, ale pořád nemohli nic pokladu podobného najít. Až Sára si všimla nenápadného papírku pověšeného na borovici. Bylo na něm malým písmem cosi napsáno, ale zezdola se to nedalo přečíst. Odmítl jsem návrhy na přistavení žebříku a půjčení foťáku, až je konečně napadlo říci si o dalekohled.
    Nakonec Sára vyluštila jediné slovo BUNKR a více nebylo třeba dodávat. Mladší členové družstev vyběhli znovu na cestu k nejbližšímu bunkru, zatímco vedoucí znaveně klesli na trávu a mezi zuby drtili kletby na toho (cenzurováno), který připravil tak namáhavou honbu i s jeho (cenzurováno) šiframi. Jen Kuba sebral kolo a snažil se dojet ty nadšené dětičky, které v tom bunkru opravdu našly všechny poklady.
    Pak jako obvykle probíhalo dělení a konzumace částí pokladu.
    Přiblížil se večer, odjeli Kadečkovi a z tábořiště pomalu mizely stany, protože už od rána tu na tom pracovala parta skautů – majitelů tábořiště.
    Pak byla poslední večeře, poslední táborák, Sára zazpívala poslední písničky letošního tábora a šlo se spát. Trochu smutně, protože zítra tábor Stálkov 2014 končí.
    Tak dobrou!

  7. Tak ten slavný Chrome pořád padá, pokračuji tedy ve zpravodajství tady v komentářích.
    I když ráno kolem šesté dost pršelo, před budíčkem se počasí umoudřilo a mohli jsme vyrazit na včerejší cyklovýlet do Kláštera. Na startu vzniklo ovšem zpoždění, když se ukázalo, že Lukáš má utržený ventilek a nemá náhradní duši. Rychlý průzkum mezi 20 táborníky ukázal, že jen sedm z nich má s sebou duši. Naštěstí jedna z nich, Kačka Žohová, duši Lukášovi půjčila, tak jsme mohli v půl jedenácté vyrazit.
    Dolů do Starého Města to jelo pěkně, pak jsme však odbočili na Dobrotín, kde byl kopec peršláckého typu.
    Tam jsme se už rozdělili, jako obvykle, na Chrty a Malé Dětičky. Cesta dál pak už byla jako podle pravítka a skoro přesně za hodinu jsme byli u Kláštera. To je obrovský kostel, u něhož ještě stával klášter, který však po 400 letech existence nepřežil hospodaření JZD a byl koncem 50. let stržen.
    Prohlédli jsme si kostel a pak nám paní průvodkyně zapálila svíčky a pustila nás do podzemních katakomb. Byl to opravdu působivý zážitek, chodit se svíčkou klenutými chodbami. Povedlo se mi tam několik pěkných fotek, ale dám je na stránky až z počítače.
    Cesta zpátky nám trvala také asi hodinu, pak byl oběd, po něm děti ladily svá představení a začátek divadel byl ohlášen na 17:00.
    Všechna divadla byla úžasná a krásně připravená, ale není zde prostor je popisovat. Zkusím je uložit na YouTube a dám sem odkaz.
    Po večeři vypukla poslední burza, výprodej všeho a děti utratily všechny plichtíky za krásné věci, které zřejmě brzy uvidíte doma. Ale všichni byli spokojeni a o to vlastně šlo.
    Zítra vyrážíme na dobrodružnou honbu za pokladem.

  8. Bohužel mi pořád padá ten úžasný prohlížeč Chrome v mobilu, takže nemůžu napsat pravidelný příspěvek. Dnes se ale toho moc nedělo, místo cyklovýletu jsme skákali do výšky, pak jsem nechal vylosovat témata na zítřejší divadla a potom už s dětmi nebyla vůbec řeč, nejdřív psali scénáře a potom je zkoušeli. Naštěstí začalo trochu pršet, tak bylo možné začít s batikováním.
    Po svačině odpoledne jsem je ještě nalákal na střílení PET lahví poháněných parami technického lihu. To vyvolalo zájem hlavně u menších kluků, protože si mohli hrát s ohněm a hořlavinou a nikdo je neokřikoval.
    Po večeři měl v sále přednášku Dan S. Gribbin o vesmíru. Pohovořil o vzniku vesmíru, o černých dírách, o velikosti Sluneční soustavy a o mimozemském životě. Bylo to zajímavé a především mě udivil rozsah znalostí Dana. Myslím, že většině dětí se to líbilo a padlo i několik otázek.
    Pak jsme zapálili táborák, ale začalo zase pršet, takže výplaty plichtíků proběhly opět v jídelně.
    Pak už šli všichni spát, neboť toho měli po včerejším programu dost. Včera měli ještě stezku odvahy.
    Tak dobrou!

  9. jen skromný dotaz. máte tam i Nelinku??? Nenašla jsem ji na žádné fotce, tak jen jestli netráví čas na táboře, který jste potkali tenkrát v lese :-)

  11. Láďo,velké díky za / válečné / reportáže a fotky z tábora,jen nám není jasné,jak to všechno stíháš.Přejeme hodně dobré nálady a hlavně hezké počasí. Romča a Martin

Comments are closed.