6. den, čtvrtek 14. srpna: Landstein, bizoni a šílené kopce
Konečně se vyčasilo, ráno dokonce chvíli svítilo sluníčko. Pak se sice trochu zatáhlo, ale nepršelo, tak jsme se konečně vydali na odložený cyklovýlet. Už nebylo zbytí, na hradě Landštejně je přeci něco ukryto, jak naznačoval onen latinský text.
Vyrazili jsme kolem desáté hodiny, sjeli si ten pěkný kopec do Starého Města, který jsme tak těžko šlapali nahoru v sobotu, když jsme přijížděli. A ejhle, na první křižovatce – Landštejn! Před domem perfektně provedený model z betonu, se všemi věžemi, zdmi i cimbuřím a dokonce i s vlajkou. To byl vlastně Landštejn ve Starém Městě pod Landštejnem.
Na opravdový hrad to trochu stoupalo, ale nebylo to daleko a nikdo si nestěžoval na ty blázny, co staví zříceniny na kopci. Pod hradem jsme nechali kola pod dozorem Vládi, koupili lístky a vstoupili do hradu. Tam bylo zajímavých věcí! Prodejna figurek rytířů a draků, občerstvení, stánek se sladkými trubičkami, půlmetrovými pendreky a tureckým medem. Ale od toho se skoro všichni dokázali odtrhnout a nakonec došli na nádvoří. V jedenáct hodin tam došel také kejklíř a hradní umělec Jonáš, který celé nádvoří bavil svými kousky, žonglováním a rozháněním mraků. Také si vyžádal dobrovolnici z řad obecenstva, a když naše děti začaly vyvolávat “Dá-ša, Dá-ša”, přidalo se obecenstvo, a tak Dáša šla a podle pokynů kejklíře pak honila s plácačkami na mouchy po nádvoří dalšího dobrovolníka, který předváděl mouchu.
Pak tam měla ještě slečna průvodkyně přednášku o historii hradu a pak jsme se rozešli a prolezli všechny kouty této malebné zříceniny. Ale nenašli jsme nic, co by mělo spojitost s těmi podivnými cizinci a zázračným jablkem. Až po hodině vyměřené na prohlídku, když už všichni byli zpět před branou a chystali se na svačinu, se ukázalo, že zloději z každé družiny se mají vrátit na nádvoří a tam najít čtyři kusy nějaké staré mapy.
Ti zloději byli Jirka, Radka, Tobiáš a Tína. Na jejich námitky, že nemají lístky, jsem mávnul rukou: “Jste zloději, tak se starejte, aby vás nikdo neviděl a hlavně nechytil.”
A opravdu, všichni proklouzli kolem pokladny a jako první přiběhl Tobiáš, následovaný Tínou a Jirkou. Jen Radka se nějak nevracela – ukázalo se, že tu její část mapy asi někdo cizí sebral. Tak to jsem tedy zvědav, jak si družiny poradí s neúplnou mapou.
Pokračovali jsme dále na Rožnov, kde je proslulá bizoní farma. Vedla tam pěkná cyklostezka, tentokrát skoro po rovince. Po cestě mne v jedné situaci opět překvapili naši starší táborníci, opět příjemně. Odjeli totiž trochu dopředu, jako obvykle zabráni do hovoru. My ostatní jsme pak přijeli na rozcestí, kde krásná hladká asfaltka vedla z kopce dolů a lesní cesta s kamínky vedla po rovině – na tu bizoní farmu. Byla tam velká tabule se šipkou “K bizoní farmě”, ale přesto jsem byl téměř přesvědčen, že naše mladší i starší žactvo, o dorostencích nemluvě, si tabule nevšimlo a teď ujíždějí po té asfaltce kdoví kam. Maminka Dvořáková se za nimi raději vydala, ale když jsme dojeli k farmě, byli tam všichni mladší i starší žáci a žákyně, o dorostenci nemluvě. Asi nejsou tak nevšímaví, jak si o nich myslíme.
Na farmě jsme viděli jediného bizona, tedy ohromnou dřevěnou sochu. Živí bizoni se asi pásli někde mimo dohled. Ale našim dětem to nevadilo, protože před farmou bylo dětské hřiště, kde se dalo skákat na trampolíně, honit se v prolézačkách, hrát ruské kuželky a nasoukat se do houpačky pro miminka a pak se z ní nemoci vysoukat (Jirka).
Ale pak už byla čas pokračovat dále po cestě. Ještě jsme rozdali karamelky pro dobrou náladu a vyrazili. Asi o kilometr dále se konečně rozdělily cesty Malých Dětiček a Chrtů. Malé Dětičky odbočily na lesní cestu, která vedla přímo do Stálkova, my Chrti jsme vyrazili směrem na Český Rudolec.
Cesta nám pěkně ubíhala, hlavně proto, že vedla pořád z kopce. Dorazili jsme do Matějovce, kde má Matěj tetu, ke které jezdí od malička na prázdniny. Původně ji chtěl jen pozdravit, ale nakonec nás pozvali na dvorek všechny a nabídli nám vynikající bezovou šťávu s citronem.
Kromě šťávy mne zaujala hlavně cedulka vedle dveří: “Politische Gespräche verboten – Politické rozhovory zakázány”.
Pokračovali jsme dále na Český Rudolec, stále z kopce. Opravdu se nám dnešní výlet líbil. V Rudolci jsme zajeli se podívat na zámek – kdysi výstavný a bohatý, zvaný Malá Hluboká, nyní ruina s opadanou omítkou a vytlučenými okny, prostě výsledek socialistického hospodaření. Naštěstí to vypadalo, že už začaly nějaké opravy.
Také zde našel Vláďa geocache. Další podle něho měla být na ostrově uprostřed rybníka nedaleko zámku, ale odmítl jít do trenek a doplavat tam. Prý to nechá na zimu a velký mráz.
Další zastávkou byl Penikov, kde je zachovalá a funkční vodní pila. Dnes ale bylo zavřeno, tak jsme jen obdivovali vnitřní zařízení dírou ve dveřích. Také nás zaujala podivuhodná kovová konstrukce zapletená do stromu u rybníka.
Podle instrukcí Dáši, který zdejší krajinu dobře zná, je cesta z Českého Rudolce do Stálkova jednoduchá, jen s dvěma kopci stoupáky. Jeli jsme tedy vesele a bezstarostně a těšili se na oběd v táboře – do té doby, než jsme pochopili, že ty dva stoupáky jsou natažené skoro po celé cestě, oddělené jen krátkou rovinkou. První jsme ještě zvládli, ale druhý svým psychologickým působením až příliš připomínal Peršlák. To je takové působení, že šlapete do šíleného kopce, šlapky se ohýbají a přední kolo se téměř nadzvedává, a před sebou vidíte zatáčku a horizont a nad ním nebe. Dofuníte se k té zatáčce a vidíte, že silnice za ní stoupá ještě o trochu prudčeji. Zatnete zuby a z posledních sil dupete a dřete a před sebou vidíte další horizont a nad ním jasné nebe a je vám jasné, že to už je vrchol, že výše to vést nemůže. A pak tam dojedete a vidíte silnici, jak dále stoupá, ještě prudčeji, pokud je to možné, a pohled na její konec skrývají větve vysokých stromů. Jedete dál, větve ustupují a vy vidíte silnici stále stoupající, bez konce, bez vrcholu. To je ten okamžik, kdy máte chuť prásknout s kolem do příkopu, lehnout si na silnici a rozplakat se. I my jsme měli tu chuť, ale nakonec jsme ji překonali a vyšlápli i ten poslední krpál. Za to jsme byli odměněni krátkým prudkým sjezdem do Stálkova a za pět minut jsme už byli v táboře a sháněli se po polévce, protože nám notně vyhládlo.
Inu … polévku zrovna stírali z podlahy kuchyně. Při přenášení hrnce z plotnu na pult k výdeji povolilo ucho a veškerá polévka byla na zemi. Smůla, ale nikoho to neopařilo, takže to bylo zase štěstí. To je vlastně ta relativita.
Polévku jsme holt oželeli, ale naštěstí bylo skoro hotové druhé jídlo, špagety s omáčkou s mletým masem, výborné.
Pak už se nedělo nic, jen se topilo ve sprchových kamnech a celý tábor se důkladně umyl po tom výletě a hlavně těch šílených kopcích. Team pod vedením Sáry topil tak důkladně, že dosáhl rekordní teploty 50 °C a Kuba a Matěj, ač již osprchovaní, ze rozhodli si napustit plnou vanu horké vody. Opouštěl jsem je při přibližně 2 cm vody.
7. den
Všem organizátorům tábora moc děkujeme.
První video (Milostné drama se smutným koncem – Sára) z táborového divadla je k vidění zde: http://youtu.be/TDVdSL9HtEo
Druhé video (Komedie o nechutném kuchaři – Terka) je zde: http://youtu.be/NJebFVUQ0wo
Tak dnes skončil tábor Stálkov 2014. Jako pokaždé je to trochu smutný den, protože končí čtrnáct dní her, dobrodružství, kamarádství a neskutečné srandy.
A taky se začíná celé tábořiště rozebírat, takže před našima očima ubývají stany, mizí hřiště i umyvadla z umývárky a kuchyně už taky není tak útulná, jak bývala.
Od samého rána (rozcvička už nebyla) jsme rozebírali stany, nosili podsady a podlážky, odnášeli svoje sbalené věci do aut. Postupně přijížděli rodiče pro děti a samozřejmě přiložili ruce k dílu, pěkně makaly i děti a nosily těžké podsady ke kuchyni, kam se nakonec skoro všechno narovnalo.
Děkujeme za pomoc všem atletům a rodičům, konkrétně Brunclíkům, Stejskalům I (Honza), Stejskalům II (Tína), paní Brckové, Kadečkům, Vaškovi Petříkovi, Martinovi Panskému, Píbovi, Ševčíkům, Psohlavcům, Dáše, Matějovi a Kubovi, že tak pěkně pomohli rozebrat tábor. Skautům z Brna jsme rozhodně ušetřili několik dalších hodin tvrdé dřiny.
O moc víc se už k dnešku napsat nedá. Před odjezdem jsme spustili naši vlajku, když už místo stanů zbyla jen světlá místa, jídelna zmizela, kuchyň byla po střechu zaplněna podsadami a podlážkami a z ohniště stoupal dým, jak se pálily poslední zbytky dříví.
Odjížděli jsme krátce po poledni a nechali za sebou tábor Stálkov 2014, kde jsme si naplno užili krásných čtrnáct dní, s jeho rozcvičkami, táboráky a Sářinými písničkami, platbami plichtíků i rozdáváním Poste Restante, s Pavlovými orienťáky i lehce brutálními hrami, intelektuálními rozcvičkami a vzrušením při burzách, s jeho fantastickou kuchyní a přátelskou posádkou kuchyně, s latrínami a plnou kadibudkou, se zvonem zvoucím k jídlu a jídelnou, která byla často společenskou místností, kde se konaly vědecké přednášky a četly se pohádky.
Tak věřím, že každé dítě si odneslo z tohoto tábora výrazné a ve většině příjemné vzpomínky.
My tedy ano.
Tak ahój
Dobrý večer, moc bychom chtěli poděkovat organizátorům tábora za super 14.dni , skvělou organizaci . Brunclikovi
Dobrý den. Děkujeme za odvoz Dannyho z tábora a všem organizátorům, pomocníkům… za skvělou přípravu, organizaci, zábavu….. :-) Gribbinovi
Tak dnes nastal ten den, kdy se pokladové velicí otevírají a člověk k značnému bohatství přijíti může. Pokud ovšem ten člověk vyluští zapeklité šifry, které stojí mezi ním a pokladem.
Vyrazil jsem ještě před rozcvičkou na ten každoroční souboj mezi mými vypečenými hádankami a inteligencí mladších i starších atletů. Použité šifry zveřejním, až budu psát podrobnou kroniku událostí na táboře, jen zmíním, že místa kontrol zahrnovala jeskyni, studnu, plichtíkovou stezku, podzemní chodbu u domu z 15. století a bunkr. Jo, a cesta za pokladem začínala u balonkovníku, kterého si všiml jen Honza.
Dopoledne však ještě probíhal běžný táborový den, hrála se poslední kapitola celotáborové hry – Makro Pexeso na stolech v jídelně, následovaná divokou honičkou všech dětí za Matějem, který, jak se ukázalo, měl to jablko života u sebe. Matěj byl polapen po několika minutách Tínou a jablko bylo konečně navráceno majiteli.
Po obědě už byl čas na to poslední táborové dobrodružství, na klasickou honbu za pokladem. Rozdal jsem mapy, vydal poslední instrukce a rozdal vedoucím družstev papíry s první šifrou, která pravila, že TEPFEAN KÍN V OKNO LAB. To byl ten balonkovník.
Pak už družstva šlapala společně dále a o nápovědu volala jen dvakrát. V táboře se objevili všichni společně po 4:20 hodinách, což je slabý průměr. Došli za světla a dokonce ještě před večeří, což nebývá pravidlem. Poslední šifra je poslala někam mezi kuchyni a horní level tábořiště, ale pořád nemohli nic pokladu podobného najít. Až Sára si všimla nenápadného papírku pověšeného na borovici. Bylo na něm malým písmem cosi napsáno, ale zezdola se to nedalo přečíst. Odmítl jsem návrhy na přistavení žebříku a půjčení foťáku, až je konečně napadlo říci si o dalekohled.
Nakonec Sára vyluštila jediné slovo BUNKR a více nebylo třeba dodávat. Mladší členové družstev vyběhli znovu na cestu k nejbližšímu bunkru, zatímco vedoucí znaveně klesli na trávu a mezi zuby drtili kletby na toho (cenzurováno), který připravil tak namáhavou honbu i s jeho (cenzurováno) šiframi. Jen Kuba sebral kolo a snažil se dojet ty nadšené dětičky, které v tom bunkru opravdu našly všechny poklady.
Pak jako obvykle probíhalo dělení a konzumace částí pokladu.
Přiblížil se večer, odjeli Kadečkovi a z tábořiště pomalu mizely stany, protože už od rána tu na tom pracovala parta skautů – majitelů tábořiště.
Pak byla poslední večeře, poslední táborák, Sára zazpívala poslední písničky letošního tábora a šlo se spát. Trochu smutně, protože zítra tábor Stálkov 2014 končí.
Tak dobrou!
Ahoj
Ještě jednou díky moc všem co se podílejí na organizaci tábora. Bylo to fakt parádní. Kdo chce mrknout na pár fotek z předposledního dne kdy jsem byl pro Kačku tak prosím tady:
http://ulozto.cz/x1ABboTk/2014-stalkov-zip
Tak ten slavný Chrome pořád padá, pokračuji tedy ve zpravodajství tady v komentářích.
I když ráno kolem šesté dost pršelo, před budíčkem se počasí umoudřilo a mohli jsme vyrazit na včerejší cyklovýlet do Kláštera. Na startu vzniklo ovšem zpoždění, když se ukázalo, že Lukáš má utržený ventilek a nemá náhradní duši. Rychlý průzkum mezi 20 táborníky ukázal, že jen sedm z nich má s sebou duši. Naštěstí jedna z nich, Kačka Žohová, duši Lukášovi půjčila, tak jsme mohli v půl jedenácté vyrazit.
Dolů do Starého Města to jelo pěkně, pak jsme však odbočili na Dobrotín, kde byl kopec peršláckého typu.
Tam jsme se už rozdělili, jako obvykle, na Chrty a Malé Dětičky. Cesta dál pak už byla jako podle pravítka a skoro přesně za hodinu jsme byli u Kláštera. To je obrovský kostel, u něhož ještě stával klášter, který však po 400 letech existence nepřežil hospodaření JZD a byl koncem 50. let stržen.
Prohlédli jsme si kostel a pak nám paní průvodkyně zapálila svíčky a pustila nás do podzemních katakomb. Byl to opravdu působivý zážitek, chodit se svíčkou klenutými chodbami. Povedlo se mi tam několik pěkných fotek, ale dám je na stránky až z počítače.
Cesta zpátky nám trvala také asi hodinu, pak byl oběd, po něm děti ladily svá představení a začátek divadel byl ohlášen na 17:00.
Všechna divadla byla úžasná a krásně připravená, ale není zde prostor je popisovat. Zkusím je uložit na YouTube a dám sem odkaz.
Po večeři vypukla poslední burza, výprodej všeho a děti utratily všechny plichtíky za krásné věci, které zřejmě brzy uvidíte doma. Ale všichni byli spokojeni a o to vlastně šlo.
Zítra vyrážíme na dobrodružnou honbu za pokladem.
Bohužel mi pořád padá ten úžasný prohlížeč Chrome v mobilu, takže nemůžu napsat pravidelný příspěvek. Dnes se ale toho moc nedělo, místo cyklovýletu jsme skákali do výšky, pak jsem nechal vylosovat témata na zítřejší divadla a potom už s dětmi nebyla vůbec řeč, nejdřív psali scénáře a potom je zkoušeli. Naštěstí začalo trochu pršet, tak bylo možné začít s batikováním.
Po svačině odpoledne jsem je ještě nalákal na střílení PET lahví poháněných parami technického lihu. To vyvolalo zájem hlavně u menších kluků, protože si mohli hrát s ohněm a hořlavinou a nikdo je neokřikoval.
Po večeři měl v sále přednášku Dan S. Gribbin o vesmíru. Pohovořil o vzniku vesmíru, o černých dírách, o velikosti Sluneční soustavy a o mimozemském životě. Bylo to zajímavé a především mě udivil rozsah znalostí Dana. Myslím, že většině dětí se to líbilo a padlo i několik otázek.
Pak jsme zapálili táborák, ale začalo zase pršet, takže výplaty plichtíků proběhly opět v jídelně.
Pak už šli všichni spát, neboť toho měli po včerejším programu dost. Včera měli ještě stezku odvahy.
Tak dobrou!
jen skromný dotaz. máte tam i Nelinku??? Nenašla jsem ji na žádné fotce, tak jen jestli netráví čas na táboře, který jste potkali tenkrát v lese :-)
Nelinku tu máme a je platným členem svého družstva.
je to tak věrohodné, jakobychom tam byli. škoda, že realita je jiná :-)
Láďo,velké díky za / válečné / reportáže a fotky z tábora,jen nám není jasné,jak to všechno stíháš.Přejeme hodně dobré nálady a hlavně hezké počasí. Romča a Martin
Zítra přivezu Emu a Terku na 2 dny.
hezky se vám to tam daří :)