Kačležský rybník 2007

Čtvrtek 16.8.: Atletický den

To ráno už bylo podle všech táborových pravidel: těžké vylézání ze spacáků, protírání zalepených očí, zimomřivé choulení se před stany při čekání na poslední opozdilce, kteří si zákeřně do poslední chvíle užívali teploučkého spacáčku – ale nakonec jsem vyběhli na rozcvičku, opět přes hráz a na louku na protějším břehu. Tam nás Bohouš opět všechny rozehřál svými soutěžemi, takže jsme se (skoro) všichni vraceli do tábora osvěženi a plní sil. Budeme je dnes potřebovat, protože v plánu je den plný atletických soutěží.

A nejen atletických – jak bylo již výše řečeno, našli jsme v táborovém odpadu, tj. na vyhození 3, slovy tři, vzduchovky. Nedosti na tom,ty vzduchovky byly funkční, střelbyschopné. Využili jsme tohoto nečekaného odpadu a jako první disciplínu atletického dne jsme uspořádali tzv. letní biathlon. Ten se skládal z běhu (po svých, nikoli na lyžích) od jídelny, kolem stanů, po cestě podél lesa na spodní louku, kolem louky a na střelnici, která byla zřízena z laviček od ohniště několik metrů severně od botovníku. Zde starší kategorie střílely z 15 m na plechovky a mladší na arch papíru a za každou ránu mimo ze tří pokusů bylo nutno oběhnout trestné kolečko kolem volejbalového hřiště. A tohle bylo jen jedno kolo ze dvou, které musel každý absolvovat.

Byla to docela zajímavá podívaná, protože všichni běželi na doraz. A po takovém svižném běhu na 500 m zalehnout, zklidnit se a zarovnat mířidla, mušku a cíl do jedné linie bylo velice obtížné. Opět se ukázalo, jak málo známe své dětičky: ve střelbě překvapily Kateřiny B. a K., a celkovým umístěním nakonec Matěj Tyc, Tadeáš a Kuba Psohlavec.

Po této branně-atletické soutěži byla svačina a chvilka klídku. Menší děti ten posvačinový klid pochopily tak, že se nahrnuly do rybníka. Během chvilky jsem udělal čtyři bójky, postavili jsme dvě branky a hned se rozpoutal zápas ve vodním pólu. Děti se tu tak zbavovaly přebytečné energie, kterou načerpaly asi tou svačinou, ale za chvíli zahřály vodu v rybníce tak, že se z ní začínalo kouřit, tak jsem je vyhnal a šli jsme pokračovat v našem sportovním dnu.

Další na programu byl Talíř v lese – to už znáte, ne? Každý házel létajícím talířem od cesty za táborem až do ohniště u té chatky v lese – asi tak 50 metrů. Počítal se počet hodů. Nemám výsledky jednotlivců, ale nejlepší se do cíle dostali během čtyř hodů. Nejvíce bylo 14 hodů, ale průměr byl kolem šesti – sedmi hodů. Slušné…

Pak následoval oblíbený hod do dálky talířem (opět létajícím). Jelikož letos na táboře nebyli bratři Kubelkovi ani Fanda Batysta, vyhrál to Tomáš Plášil s výkonem 36,10 m, z dívek Andulka (32,95 m) a z přípravky Tadeáš s hodem 27,20 m. Z mladších holčiček vyhrála Sára (19,10 m).

Pak přišly na řadu opravdové atletické disciplíny: Skok do výšky. Nemajíce matraci, uvažovali jsme o skoku do výšky a dopadu do vody, ale nějak se zatáhlo a ochladilo, tak jsme zůstali na souši a skákali do výšky z místa, s odrazem oběma nohama. Tato soutěž dostala docela dramatický náboj, se všemi těmi nervy, povzbuzováním, roztleskáváním a jásáním nad překonaným klacíkem, pardon, laťkou. Velice pěkně skákala Kačka Běláčová, která využila své síly a ohebnosti z gymnastiky a skočila 80 cm, jen o 5 cm méně než její brácha Honza. Tomáš Plášil dal rovnou stovku cm a z nejstarších vyhrál Jindra Vít s neuvěřitelnými 115 cm. V přípravce vyhrál opět Tadeáš Hussar s pěkným výkonem 65 cm. Stejný výkon měl i Tomáš Tvrďák z Oklahomy, ale překvapila Sára se 60 cm, která se dělila o třetí místo s Vláďou.

Abychom se nehnali jen do výšky, zkusili jsme opačnou soutěž – kdo níže. Kdo teda podleze nižší laťku a neupadne. Zde naprosto s přehledem vítězila hadí žena Kačka Běláčová.

Další disciplínou byl skok do dálky. Nepřítomnost tartanového rozběžiště, doskočiště s jemným říčním pískem a školených rozhodčích jsme vyřešili skokem z místa na trávu, opět obounož. Nejlepšího absolutního výkonu dosáhl opět Jindra – 271 cm. Další – Tomáš Plášil – 238 cm! Nevíte, proč ten Tomáš nechodí na atletiku? V přípravce byl nejlepší opět Tadeáš se 181 cm, za ním Tomáš Tvrďák se 168 cm. Pěkné výkony, že?

No, to byl pro dnešek konec závodění, podávala se večeře. Pak se už děti zabavily samy pingpongem, přehazovanou, strkáním a hádkami a podobnými kratochvílemi. Kolem osmé hodiny jsme začali chystat oheň, což ovšem nebe zpozorovalo a zamračilo se ještě více, než bylo celé odpoledne. Než jsme stačili zapálit oheň, začalo dokonce pršet. Sešli jsme se v jídelně a čekali, než to přejde. No, déšť skončil v devět hodin, tak jsme ještě stačili zapálit oheň, vyhlásit výsledky a vyplatit odměny, ale to už toho počasí mělo dost a v půl desáté spustilo takový déšť, že jsme urychleně vyhlásili konec táborového dne a zahnali malé děti do stanů. Tomáše Koubu jsme museli odnést, neb znaven usnul už na lavičce u ohniště. My větší jsme se přesunuli do jídelny, Jindra brnkal na kytaru, ale brzy odešli i ti větší táborníci na kutě, tak jsme pokračovali my vedoucí s Bohoušovými houslemi. Stále pršelo. Tak jsme nakonec šli do spacáků i my. Dobrou a deštivou noc přejeme…