Kačležský rybník 2007

Pondělí 13.8.: Ztraceni

Na jedné straně jsem měl pravdu – dnes mne neprobudily v 7:00 hlásky dětiček, které nemohly dospat samou nedočkavostí, kdy už bude ta rozcvička. Dnes mne probudily v 6:45 dunící hlasy a chechtot ozývající se z kuchyně, a nebyly to dětičky, byl to Pavel, Libor a kuchařská společnost. Ale aspoň člověk necítil povinnost vstát a předstírat před dětmi vedoucí činnosti.

Ale i tak děti z přípravky vstaly včas a opět si užívaly buzení těch zkušenějších táborníků, kteří ze spacáku nijak nepospíchali. Rozcvička byla opět dle Bohouše s přeběhnutím hráze a vběhnutím do lesa, kde pak pokračovaly soutěže například v běhu po složených kládách.

Po návratu, snídani a krátkém nicnedělání byl odstartován další Pavlův orientační bonbónek – cykloorienťák, to znamená orienťák na kole. Trať byla as 2,5 km dlouhá a pro všechny stejná, šlo tedy jen o rychlost. A někteří tu rychlost vzali opravdu vážně, například Tomášové Bitner a Kouba to tak rozjeli, že na vrcholu Černého kopce si nevšimli první kontroly a uháněli někam pryč. Ještě že jsem tam filmoval to sportovní klání a mohl jsem je nenápadně upozornit. Naopak Andulka to nějak podcenila a když ji po pomalejším začátku začala dohánět Šárka (Kaletová?), tak to pustila z kopce tak naplno, že se do tábora vrátila poněkud odřená a s řidítky trochu nakřivo. Ale naštěstí to byla dnes veškerá zranění.

Nuže, nyní k průběhu závodů:

První se ztratil Tomáš Kouba. Naposled byl viděn, když se pachtil po cestě nahoru na Černý kopec, do cíle však nedojel ani za hodinu, ani za dvě. Na tom dvoukilometrovém okruhu ho závodníci nespatřili. Tak, už je to tady – ztratilo se dítě! Noční můra všech vedoucích táborů – hledání, rojnice dětí po lese, marné volání bez odpovědi… pak policie, vrtulník s termokamerou …a co řeknem mamince?. ani nedomýšlet. Místo těchto chmurných myšlenek jsem se radši vydal na závodní orientační okruh, abych se Tomáše pokusil najít. Pln starostí jsem vyrazil na kole po cestě, kde byl Tomáš naposledy spatřen .. a ejhle! Tomáš, živ a zdráv se vrací po cestě dolů. Vede si kolo, v ruce třímá blatník a vesele se usmívá. A tak jsem po pěti minutách od odjezdu dovedl šťastně zachráněného do tábora. Ukázalo se, že neodbočil tam, kde měl, a naopak odbočil tam, kde neměl, potuloval se po lesích a když mu nakonec upadl blatník, přestalo ho to bavit a vrátil se. Stejně nikde žádné kontroly nenašel, tak co.

Chvíle štěstí z navrátivšího se ztraceného Tomáše ovšem netrvala dlouho. Další ztracení byli Tadeáš, Sára, Eliška Homolková a Tereza Psohlavcová. Opět stejný scénář – naposled viděni na startu, na okruhu již nepozorováni. Tak jsme ještě chvilku čekali, pak ještě chvilku, občas jsme se mrkli na cestu z Černého kopce, navnaděni návratem Tomáše, ale tito orientační cyklisté se zřejmě ztratili důkladněji. A už je to zase tady – ztracené děti, plačící maminky …. raději jsem zase vzal mapu a vyrazil opět na okruh.

Za chvíli se ukázalo, jaké to bylo šťastné rozhodnutí, že jsem byl za dětmi vyslán právě já. Při sjezdu po lesní silničce jsem totiž udělal stejnou chybu jako ony, nevšiml si prudké zatáčky doleva u čekárny (asi na lesní autobus) a vjel do lesa a pak dále na louku. Teprve tam jsem začal porovnávat skutečnost s mapou, když jsem zaslechl hlásky – a byly to ony, naše ztracené dětičky. Už ani nevadilo, že jsme nevěděli, kde jsme, v pěti se bloudí mnohem líp. Mapa nějak neodpovídala skutečnosti, dokud jsme nedošli na kraj lesa na dohled Kunějovským Samotám, pak už jsme se konečně našli a brzy jsme byli na cestě do tábora. Dětičky po cestě ještě posbíraly kontroly, aby to bloudění k něčemu bylo, a za chvilku jsme již byli v táboře. Tam cykloorienťák již skončil a osazenstvo se chystalo k obědu. Nikde nebyla vidět žádná panika nebo alespoň znepokojení nad tím, že se ztratily čtyři děti a jeden vedoucí k tomu, natož pak nějaké radostné vítání. Nu, byl jsem rád, že v podstatě považuje za samozřejmé, že děti přivedu.

Pro úplnost uvedu ještě výsledky cyklo-orienťáku:

1. místo: Trojky, celkový čas 2:09:10

2. místo: Dvojky, celkový čas 3:22:10

3. místo: Čtyřky, celkový čas 3:24:20

4. místo: Jedničky, celkový čas 4:17:55

Oběd byl jako obvykle výborný a po obědě nastal konečně kýžené poobědové volno. Využili jsme je k tomu, abychom pověsili volejbalovou síť, děti naopak síť využily k tomu, aby mohly začít hrát přehazovanou a strašlivě se přitom hádat. Pavel a Jitka využili volno k lehkému a příjemnému poobědovému “zamyšlení” (pozor, každý zvlášť).

Počasí bylo celkem příznivé, takže další částí programu bylo koupání. Jak již bylo zmíněno výše, koupání v Kačležském rybníku je příjemné jak pro koupající se děti, tak pro dohlížející vedoucí, tak jsme se koupali až do té doby, než se nebe náhle zatáhlo a spustila se průtrž mračen. To už té vody bylo jaksi dost, tak jsme se uchýlili do stanů a sledovali provazy vody bušící do země. A tu, náhle, se objevil jakýsi bílý přízrak, kličkující na kole mezi kapkami. A není to přízrak – je to Dáša Tycová v pláštěnce, která přijela z Kačleh, kam se dopravila z Českých Budějovic vlakem. Radostně ji vítáme, protože, jestli to nevíte, Dáša je dobrá kamarádka a vynikající kuchařka; ideální kombinace. A navíc, jak zákony schválnosti nařizují, chvíli poté, co přijela v největší průtrži, přestalo pršet, mezi mraky vykouklo sluníčko a se zájmem nás pozorovalo.

Tak jsme mohli pokračovat v orientačním zápolení dnešního dne. Další na programu byl slavný Pavlův bodovací orientační závod, který spočíval v tom, že každé družstvo vytvořilo tři skupiny, z nichž každá měla úkol během 15 minut oběhnout co nejvíce kontrol umístěných v okolí.

Výsledky bodovacího OB

1. místo: Čtyřky, 369 bodů

2. místo: Jedničky, 268 bodů

3. místo: Dvojky, 242 bodů

4. místo: Trojky, 209 bodů

Tím soutěžení v orientaci pro dnešek skončilo a následovalo takové období, kdy je sice do večeře daleko, ale už nemá smysl začínat další program, tak se každý zabavil po svém – někdo pingal ping-pong, někdo si četl, zkušení táborníci se uchýlili do spacáků, další si běželi nabít mobily u centrály, kterou jsem nastartoval, a tak podobně.

Po večeři byl další táborák, bohužel už bez Libora a jeho kytary, tak jsme zkoušeli zpívat jen vokály. Ale řeknu vám, nějak to není ono.

U ohně se též vedly řeči na různá témata. Tadeáš nazýval Kubíka Folbergrem, a když mu to Jitka vytknula, řekl, že se mu ti Kubové pletou – Jakub Psohlavec, Jakub Foberger (a k tomu ještě Kouba, i když je Tomáš). Chvíli jsme se dohadovali, jak všechny ty Kuby odlišit, a ve chvíli ticha pak jasně zazněl hlásek Tomáše Bitnera: “A mně říkejte Tvrďák z Oklahomy”.

A tenhle Tvrďák měl pak první hlídku společně s Terezou, hned se nám líp spalo.