Kačležský rybník 2007

Neděle 12.8.: První orientace

Ráno mne vzbudily hlásky dětiček. Nevěřícně jsem se podíval na hodinky: teprve sedm hodin. Že by služba takhle povykovala? Nebo tolik dětí mluví hlasitě ze spaní? Vystrčil jsem ospale hlavu ze stanu a s úžasem hleděl na dětičky pobíhající po táboře. Protřel jsem si oči, zatřásl hlavou, ale nepomohlo to, po tábořišti se hemžily skoro všechny děti z přípravky a vesele si povídaly. Už jsme zažili lecjaké začátky táborů, ale tohle tu ještě nebylo, aby půl hodiny před budíčkem děti samy vstaly. Jen doufám, že je to jen příznak začátku tábora a malé únavy dětí, že to nebude takto každý den.

V 7:30 bylo konečně povoleno službě vyhlásit budíček. Našlo se ovšem mnoho dalších nadšených dobrovolníků, kteří běhali od stanu ke stanu a radostně ječeli “Budíčéééék!” No, a teď se teprve probouzeli ti opravdoví táborníci. A za dalších deset minut, kdy už se odbíhalo na rozcvičku, to teprve vstávali ti opravdoví tvrďáci, jako Vítek Urban a Tomáš Plášil.

Počasí bylo od rána docela zamračené, ale nepršelo, bylo docela teplo. Na rozcvičku jsme běželi po hrázi (kolem 800 m) a pak ještě asi půl kilometru do lesa, kde Bohouš zahájil sérii drsných rozcviček pro opravdové atlety. Tentokrát to byly soutěže družstev v krátkých sprintech do kopce v lese rozličnými způsoby (například po čtyřech, tedy s rukama na zemi), pak slalom mezi stromy. Zpátky do tábora to už nešlo tak svižně, musel jsem zůstat vzadu s těmi malými, kteří už nemohli – Vítek Urban (ročník 1993), Katka Kaletová (ročník 1994), Katka Sarnovská (ročník 1993) a dalšími.

Po rozcvičce následovala snídaně připravená starostlivými kuchařkami (tento týden nám budou vařit Hanka Urbanová a Jitka Kaletová, už se těšíme), poté sběr dřeva pro kuchyni a na táboráky. Pak konečně došlo na vybarvování map, jako ostatně každý první den na každém táboře. Ukázalo se ovšem, že pastelky, které jsme vždycky měli v jedné z krabic s materiálem na tábory, tam jaksi nejsou. Buď je někdo někam důkladně uklidil, nebo jsme je už všechny vymalovali. Ještě že tu máme ty malé dětičky z přípravky, které nám ty pastelky na to vybarvování půjčily. Takže každé družstvo bude mít krásně vymalovanou mapu, aby se tu v okolí neztratilo.

A aby se tu vyznali úplně všichni, vyrazilo každé družstvo po Pavlově instruktáži na obhlídku okolních orientačních bodů za účelem jejich zakreslení do map. A tak děti objevily nejen Kačležský rybník, ale i studnu, odkud se vozí voda, boudu za studnou, cestu do kopce i něco jako lomeček, chatu kousek od tábora, posed, snad i kamenný křížek v lese.

Pak nastala taková ta předobědová chvilka klidu, kdy lze odpočívat ve stanu, číst si, poslouchat hudbu; Tomáš Plášil s Vítkem hráli ping-pong za přihlížení nadšeného obecenstva, no a služba se dala do škrábání brambor. Někteří to zjevně dělali poprvé, ale všichni s chutí, a tak mohl být oběd připraven včas. Ale ještě před obědem jsme stihli první orientační závod, zatím jen ten jednoduchý, kdy bylo třeba najít základní orientační body v okolí.

Až po obědě začalo opravdové orientační zápolení. Soutěž pro ty nejmladší byla ovšem přizpůsobena, ale nebylo o nic jednodušší a méně napínavá. Po hromadném startu od brány oběhly dětičky hřiště a pak se běžely podívat, jaké vzorky listů ležely na stole v jídelně. Cílem bylo si je zapamatovat a pak co nejdříve najít a přinést Dáše ukázat listy těchto rostlin (smrk, dub, jeřáb, kapraď, ostružina a mnohé další). Starší ročníci pak měli opravdový závod jednotlivců, což je sice vzrušující a na trati občas dosti napínavá soutěž, ale pro pozorovatele a příležitostného kronikáře přebývajícího v táboře poněkud se vzpouzející výstižnému popisu.

Po závodech a svačině následovalo zasloužené koupání, vždyť už tu jsme déle než 24 hodin a ještě jsme nebyli v rybníku. Neodpustím si poznámku k jedné výrazné výhodě, kterou má tento rybník z pohledu dospělého dozora – dno se snižuje velice pomalu a hloubka, kde by se mohly dětičky topit, je opravdu velmi daleko od břehu. A kromě toho se děti stejně soustředily na cákání na holky, pištění, na sprinty z pláže do vody a podobné kratochvíle. Takže i my, dospělejší, jsme si mohli v klidu zaplavat a nemuseli jsme s úzkostí porovnávat počet ponořených a vynořených dětských hlaviček, jako třeba na táboře “Dálava 2003”, kde v rybníku byla hloubka hned u břehu.

Pak už byl večer, večeře a táborák s písněmi, kytarou, houslemi a pohodou.

Ještě je možno zmínit projevy obchodního ducha Marušky a několika Kateřin: na nástěnce se objevil ručně psaný inzerát na rozličné náramky za opravdu lidové ceny, již od 2 plichtíků! No nekupte to!