Hnačov 2002

Letní tábor Hnačov

Pondělí, 19. 8. 2002 – 1. DLTH

A dnes to už začíná natvrdo ? budíček v půl osmé, rychlá ranní hygiena a šup šup na rozcvičku. To se vám ale nechtělo, že?

Po snídani zahajujeme 1. Den Láďových Táborových Her. Tentokrát samé novinky, ale zdá se, že měly úspěch:

• štafeta spočívající ve vylovení jablka z vody v lavóru hub?, ehm.. ústy a jeho přenesení, stále v tom, .. v puse, k dalšímu závodníkovi;
• kumulativní skok do dálky družstev, kdy z místa dopadu jednoho člena družstva skáče další. Tady byla trochu zvýhodněna družstva, kterým ještě nepřijeli ti mladší členové, protože tak mohli jít dvakrát ti nejvýkonnější;
• orientace poslepu – to jsme na zemi udělali velký kruh, pak jsme soutěžícímu zavázali oči, provedli ho po obvodu kruhu, a jeho úkolem bylo do 15 vteřin zapíchnout hřebík co nejblíže středu toho kruhu. Bylo to docela napínavé. Někdo šel prakticky najisto (například Andrea se trefila neuvěřitelných 17 cm od středu), ostatní to ztěžka odhadovali (průměrná hodnota byla kolem 120 cm) a jiní, kteří si předem pečlivě odkrokovali poloměr, byli úplně mimo (Matěj ? 188 cm). Ale naopak Aleně se to krokování vyplatilo, dosáhla dobrých 21 cm.

A zde jsou tedy výsledky:

Lovení jablek:

1. Diblíci (Zuzka)
2. Potlouci (Fanda)
3. Brumbálové (Alena)
4. Bobíci (Tereza)
5. Zombíci (Petr)

Skok do dálky družstev (dva pokusy si dětičky vyhádaly):

1. Bobíci (Tereza): 918 + 937 = 1855
2. Diblíci (Zuzka): 921 + 903 = 1824
3. Zombíci (Petr): 900 + 911 = 1811
4. Potlouci (Fanda): 880 + 863 = 1743
5. Brumbálové (Alena): 842 + 888 = 1730

Do středu:

1.		2.		3.		4.		5.
Fanda Vítek U. Andrea Šárka	106 82 17 109	Petr U. Lucka Karolína Petr P.	46 45 181 53	Nikola Maruška Honza R. Alena	40 149 117 21	Nela Evička Jindra Zuzka	44 130 183 107	Tereza Matěj Jirka Andulka	80 188 42 218
Celkem	314		325		327		464		528

Během těchto hrátek probíhal Pavel Novák okolí tábora. Na odpoledne totiž bylo naplánováno malé orientační seznámení s okolní krajinou. Ale po obědě nám bylo tak horko a slunce tak moc pálilo, že jsme si odhlasovali koupání. Nejdřív bylo ovšem nutné, aby se několik odvážných jedinců dobrodilo blátem (to byli tedy vlastně dobrodinci, ne?) a vodou k uloženým pramicím, a pak jsme je tedy odvezli ke břehu, kam byl lepší přístup, nástup a výstup. Celý tábor se vešel na čtyři pramice plus jeden malý kajak ? no, a mohli jsme tedy vyrazit k té travnaté pláži včera objevené. Někomu ta pramice jela lépe, někomu hůře, ale všichni jsme se nakonec dopravili na místo určení a konečně se důkladně vykoupali. Menší dětičky se střídaly v projížďkách na kajaku, větší Nikola si dokonce půjčila kajak v místní půjčovně. To jsme si to pěkně užili! Pak jsme se někteří po vodě, jiní po souši, vydali opět do kiosku, kde jsme tentokrát likvidovali zásoby nanuků.

Už jsme se začali pomalu chystat na cestu zpátky, ale náhle potemnělá obloha nás popohnala, přeci jen byly stany otevřené a spousta věcí se válela venku, a v táboře nebyl nikdo, kdo by to uklidil. Od letošního léta jsme na přívalové deště velmi opatrní. Pádlovali jsme jako šílení vstříc hrozivé stěně oblaků mračen, jen abychom to stihli. Když už to vypadalo, že je opravdu pozdě a že strašlivě zmokneme, pramičky se potopí, tábor bude vyplaven, všechny věci nám odplavou a bude to konec tábora, tak se ta mračna posupně zachechtala, řekla: ?To jsme vás ale vystrašila, co??, otočila se a odtáhla pryč. Ufff, to jsme si odfoukli. Zase bylo hezky a Pavel mohl konečně uspořádat svůj první, tentokrát hvězdicový orienťáček. Přitom jsme objevili v nepříjemné blízkosti tábora šibenici a dva roztomilé hrobečky.

Večer jsme si zase zapálili táborák, rozdávali první výplaty v Plichtících českých, zpívali s Alenou nebo jen tak koukali, jak do tmy lítají jiskry.