Letní tábor Hnačov
Čtvrtek, 29. 8. 2002 – Zběsilá honba za pokladem
Tedy, co se dělo ráno, to nevím, protože jsme, Jarda & já, již dlouho před budíčkem, vyrazili tvořit vrchol letošního tábora – Honbu za pokladem.
Jak známo, když připravujete putování za pokladem, musíte zaěít tvořit cestu od konce, ale laskavý čtenář nejspíše ocení popis cesty po směru. Projděme se tedy s laskavým čtenářem tou obtížnou, ano místy i trnitou cestou, kterou se museli prodírat naši malí i větší atleti.
Jako obvykle byl start jednotlivých družstev odstupňovaný podle umístění v bodovací soutěži za celý tábor. Rozdíly byly sice jen několik minut (už si ale nepamatuji pořadí startujících – pomozte mé chatrné paměti), ale nervozita naznačovala, že i vteřiny mohou znamenat hodně. Ano, již na první otázce se některá družstva zadrhla. Byla to taková vzpomínka na loňský tábor na Sibiři, kde se samozřejmě hojně používala azbuka (to je ruská abeceda, čili, jak to někdo nazývá, domečkové písmo). Každé družstvo dostalo papírek s jediným slovem: “?????”, čti lóšaď. K dispozici byl rusko-český slovníček, ale problém byl v něm hledat, když neznáte pořadí těch domečků, co? Ale nakonec na to všichni přišli, i když poslední družstvo spíše náhodou, když jeden neopatrný člen družstva před nimi (kdopak to asi byl?) vykřikl: “Jó kůůůň!” A bylo to. Všichni utíkali ke koni. Teď bych měl asi vysvětlit formu letošní honby za pokladem. Každé družstvo před startem dostalo mapu okolí a 30 minut na to, aby si z mojí mapy obkreslili značky porůznu umístěné do krajiny – lodičku, koníčka, panáčka, domeček, rybičku, čtvereček, stromeček, sluníčko a podobně. Ovšem jen pod některými značkami byly v reálné krajině ukryty návody na pokračování honby, ostatní byly falešné.
Tedy kůň. Ten byl nakreslen u pomníku za Plichticemi, kudy jsme mnohokráte běželi na rozcvičku. Tam bylo uschováno pět lístečků se skrývačkou, která po vyluštění směrovala honiče k lodičce – ta byla pod hrází rybníka. Přesněji řečeno v pěkně trnitém křoví. Teď už nevzpomenu na tu šifru, kterou jsme tam vložili, ale posílal hledače dále na značku panáčka, až na druhou stranu rybníka, hromadě dříví u vesnice Skránčice. To už bylo startovní pole pěkně roztrhané, ale spíše z důvodu různých rychlostí luštění, než z rychlosti přesunu. Nezapomeňte, že zde soutěží atleti!
Podle několika svědectví byla šifra u stromečku pěkně těžká. Na jednu stranu každého z pěti vzkazů jsme napsali “stromeček”, na druhou stranu jsme nakreslili panáčka a papír jsme důkladně rozstříhali. Úkolem bylo samozěejmě poskládat panáčka a pak přečíst slovo na druhé straně.
Nuže, stromeček ukazoval k pomníku u Nové hospody (tam se to opravdu tak jmenuje) vedle křižovatky silnice Klatovy – Horažďovice a na silnice Plánici. Tam byla další pekelně těžká šifra – křížovka. Sice jen 5 x 7, ale bez legendy, člověk musel slova odhadovat podle nich nahrazovat čísla dalšími písmeny. Tady ji máte na ukázku, schválně jestli z toho vyluštíte “domeček”:
4 7 9 5 1 10 8 10 11 1 4 12 14 2 3 8 5 13 10 7 15 12 17 16 6 4 5 13 6 13 10 1 8 1 5 1=O 2=?? 3=Ť 4=P 5=L 6=T
Cesta za domečkem dokončovala cestu kolem rybníka. Šifru s touto značkou jsme zastrčili hluboko do roury pod cestou, kterou jsme rovněž běhali na rozcvičku, takže se někdo z hledačů musel zout a brodit se skrčený vodou – stejně jako my. Jo, tady na té šifře si vylámali zuby úplně všichni, ….všichni, až na jednu. Byla to Šárka Vítová, kterou již dlouho podezřívám z geniality, která ve slovech “piraki-sasipapa-karimini-lipi-balibali-zatina-kita” objevila morseovku a vyluštila, že nám to říká “rybicka”. Ostatní družstva buď následovala to družstvo, které mělo to štěstí mít Šárku ve svých řadách, nebo se ke správnému výsledku dostalo úplně nesprávnou cestou: někdo viděl podobnost “piraki” a dravé rybičky pirani, Alena zase spojila “balibali” s ostrovem Bali a s ostrůvkem v rybníku, kde byla ona rybička nakreslená. A bylo to zrovna Alenino družstvo, které takto zariskovalo a kterému se to vyplatilo. Doběhli k přístavišti jako první, Vojta skočil na kajak a dříve, než ostatní družstva doběhla, stáhla pramice na vodu a vyrazila, už byl od ostrůvku zpátky a vítězně třímal balónek se zprávou. Ta už jednoznačně ukazovala na pumpu v táboře, kde byla poslední schovávačka. A pěkně vypečená, že? Na pumpě byl papírek se šipkou ukazující někam k jídelně, s nakresleným okem a s přeškrtnutým panáčkem lezoucím na strom. Podle mne to mělo jednoznačně znamenat “Dívejte se tímto směrem, ale nesmíte lézt na strom”. Alena to pochopila jinak: “Tímhle směrem hledejte značku oka a něčeho na stromě” načež její družstvo ztratilo vybojovaný náskok obcházením stromů a obracením kamenů v širokém okolí. Postupně doběhla ostatní družstva, která ovšem vzkaz pochopila dříve, a tak všichni strnuli a hleděli a hleděli. A našli. Ve výšce na stromě za jídelnou byl malý papírek, na něm něco napsáno nebo nakresleno, ale od pumpy se to nedalo přečíst, zpod stromu na to vidět nebylo, a nahoru se vylézt nesmělo. Kruci, co s tím?
Naštěstí tu ale byla opět Šárka Vítová, která přesně tak, jak jsem zamýšlel, požádala o dalekohled, a zamířila jej na papírek. Taky sice nebylo jednoduché značku rozluštit, ruce se třásly vzrušením, vítr pohyboval listím před papírkem, ta kresba taky nebyla moc zřetelná, ale když se u dalekohledu vystřídali všichni, kdo měli alespoň jedno oko, nakonec značku přečetli.
Ano, uhádli jste, tato značka konečně ukazovala, kde je hlavní poklad. Nakonec to bylo Fandovo družstvo, které ji rozluštilo jako první, dostalo mapu a vyrazilo k šibenici a hrobečkům. Tam byl totiž hlavní poklad ukryt (škoda jen, že se nehledalo o půlnoci, to by mělo tu správnou atmosféru). Kromě pokladu tu byly i odkazy na vedlejší, čili pomocné poklady pro ty, kdo nevyhráli. Tak si nakonec každý svůj poklad našel.
Tak to bychom tu měli honbu za pokladem.
Ale to pořád ještě není všechno.
Všichni kromě maskování měli připravené i scénky, které rozhodně nebyly méně zajímavé než samotné masky. Vzpomeňte na Favořiť CzechŠmejd výrobců Aleny a Terezy, ospalého hejkala Fandu nebo odvážné taneční kreace divocha Matěje, a ostatní.
Nejvíce ovšem zapůsobil rozhovor Ďábla v osobě Andulky a Anděla v osobě Šárky Vítové. Myslím, že jejich Pojednání si zaslouží zde publikovat, zvláště pokud si uvědomíme, že to nikde neopsaly, nikdo jim to neporadil ani si to nenašly na Internetu, ale vlastními hlavami to vymyslely.
Pojednání o zbytečných hádkách a válkách ve světě
Vím, ďáble, že tě Bůh stvořil, abys špinil a kazil jeho překrásná díla. Pohlédni však k němu a snaž se porozumět jeho pokusům udělat svět čistý, bez krutých válek a trpkých odplat. Vždyť Bůh touží (tak jako já) po míru, klidu a lásce. Ďáble, tím, že hraješ nečestně, jen rozšiřuješ války.
Polepši se, prosím, a pomoz Bohu udělat rázný konec všem těm neřestem. Nebohý ďáble, netušíš o co přicházíš, když neznáš mír a lásku a nedokážeš je šířit kolem sebe. “Slyšíš, ďáble ?, … On usnul!”
Masky jsme bodovali osvědčeným způsobem pomocí nezávislých porotců, kteří se nakonec shodli na tom, že nejlepší byli Anděl, Ďábel a Hejkal. Těsně je následoval Matěj a pak s odstupem další masky.
Ale to pořád ještě není všechno.
Ještě nám tu zbyly nějaké zásoby, tak to všechno vyprodáme, pojďté, sleva na všechnóó, zahajujeme poslední burzůůů!
To se točily Plichtíky! To se zase vytáčely ceny i soupeři! Všichni znalí utratili všechny peníze, někteří neznalí stále šetřili. Ale brzo už nebylo na co. Všechno jsme prodali, zavřeli krám, a když už nebylo co prodávat, rozdávali jsme Plichtíky. Zajímavé, jak rychle se změnila jejich hodnota ze závratných výšek na naprostou nulu.
Tak, a teď už je to opravdu všechno. Teď už dohořívá poslední oheň letošního tábora, poslední jiskřičky letí k hvězdnatému nebi, už se ukládáte do spacáků k poslednímu noclehu ve stanech, a zítra jedeme domů. Tak se tu poslední noc pěkně vyspěte. Dobrou!