Hody, vrhy, chronodíry
Dnes byla zase krásná rozcvička. Vyběhli jsme po cestě směrem k rybníku, pěkně se rozcvičili a pak jsme s dobrovolníky vytrvalci pokračovali okruhem po hrázi a silnici do tábora. Sice to byly asi jen dva kilometry, ale bylo to velmi příjemné ranní proběhnutí.
Po snídani jsme zahájili technické soutěže ve vrzích a hodech. Na louce za hřištěm jsme postavili stanoviště pro vrh koulí a hod oštěpem a na louce za cestou jsme vykroužili odhodový kruh pro hod diskem. Pak jsme spojili družstva po dvou a s nimi procházeli jednotlivé disciplíny.
Pro nejmladší závodníky jsme trochu upravili pravidla, takže děti ročníku 2008 a mladší házely raketkou místo oštěpu, jednokilovým medicinbalem místo koulí a ringo kroužkem místo diskem. Byly to pěkné závody, plné pěkných výkonů, ale těžko se to nějak dramaticky popisuje. V oštěpu podle očekávání excelovali starší žáci Honza Stejskal a David Czepiec, pěkně házeli také Teo Brcko a Edita, která by si hodila osobní rekord, kdyby to byly regulérní závody. V kouli jsme žádné výkony přes deset metrů neviděli, za osm metrů se dostala jen Edita s dvoukilovou a David se čtyřkilovou koulí. Disk pěkně létal opět Honzovi a Davidovi, přes dvacet metrů hodil ještě Danny. Malé dětičky házely ringo kroužkem vnějším obloukem, nejvíc hodil Boris Brcko.
Po svačině jsme oprášili dlouhodobé táborové mistrovství v hodu létající talířem, v němž v minulosti naši borci dosahovali fenomenálních výsledků přes padesát metrů.
Letos to tak slavné nebylo, asi byly špatné létající talíře. Nejvíce, přes 26 m, hodil David, za ním byl s 22 m Honza. Ostatní výkony byly kolem 15 m; asi budeme muset investovat do pořádných frisbee.
Tím skončily technické disciplíny, ale ještě nekončila atletika. Pavel našel a označil krásný okruh asi 600 dlouhý, který vedl z tábora přes cestu na louku a nahoru po úbočí Mlýnského vrchu a kolem význačného orientačního bodu krmelce zpátky do tábora. Družstva běžela společně a měřil se čas posledního člena.
Děti to ještě nevědí, ale ten okruh bude přibližná trasa zítřejších orientačních závodů. Pavel vymyslel bodovací závod, kdy se na kontrolách sbírají body.
Na zítřek taktéž plánujeme triatlon, protože tu máme rybník, kola a krásně cesty na běhání, to by byl hřích to nevyužít. Jen se obávám, že tuto disciplínu musíme před táborníky utajit do poslední chvíle, aby nedošlo ke vzpouře.
Po vynikajícím (jako vždy od Kačky) rizotu na oběd se najedou udělalo takové vedro, se se místo táborníků po táboře povalovaly zpocené mátohy a na další sportovní program nebylo ani pomyšlení. A tak jsme po poledním klidu vyhlásili koupání v řece, kterého se zúčastnili všichni a důkladně, někteří až do promodralé barvy pokožky.
Když největší žár trochu pominul, byl táborový program dočasně přerušen další přednáškou v rámci sympozia na téma Časoprostorové anomálie. Vědecké týmy se od přednášejícího dozvěděly, že výzkum časoprostorových tunelů, takzvaných chronoděr, dal první konkrétní výsledky. Spolupracovník profesora Akunina z Harvardské univerzity prošel chronodírou do 18. století a podařilo se mu natočit rozhovor dvou mužů. Získali jsme toto video a promítli jsme ho účastníkům sympozia. Video bylo v nejvyšším rozlišení, s prostorovým zvukem a dokonce ve 3D. Postrannímu pozorovateli by se možná za určitých podmínek mohlo jevit jako krátká scénka sehraná dvěma šašky v kostýmech, ale naše věděcké týmy s rozechvěním sledovaly první záznam z minulosti. V rozhovoru těch dvou dávno mrtvých mužů ovšem zazněly konkrétní údaje o lokaci; byla to slova Švarcava, Hojslův mlýn a Kachní rybník.
Vědecké týmy pak měly možnost si za granty zakoupit mapy z 18. století (vedoucí projektu mlčky přešel drzou otázku z pléna, proč je na mapách z 18. století logo Mapy.cz) a také mapy s posledními výsledky výpočtů možných souřadnic chronoděr, které provedl profesor Akunin na svém superpočítači Erast.
Cílem týmů pak bylo zjistit podle údajů ze zachyceného rozhovoru, historických map a map profesora Akunina přesnou polohu chronodíry, nalézt kolem ní předměty vyvržené z minulosti, pojmenovat je a určit jejich účel.
A skutečně, chronodíra byla nalezena na druhém břehu v malém lesíku a kolem ní se povalovaly předměty z minulosti – náboj kola k žebřiňáku, kramle, dláto, špachtle, verpánek, kovadlina, potěh, škorně, štokrle a spousta dalších věcí. Děti, pardon, členové vědeckých týmů, si nesměli nic zapisovat ani fotit, mohli si jen předměty pamatovat a potom je zkonzultovat v táboře, pardon, v centrále sympozia.
Většina vědců poznala podkovu, kovadlinu, vidle, louč, dokonce i šatlavu, problémy trochu dělalo určení účelu duchny, cvikru, chomoutu, zákolníku či dláta a vůbec nevěděli, k čemu může sloužit takový verpánek, potěh, povříslo nebo holomek.
Výsledky jejich výzkumu nyní podléhají oponentnímu řízení a poté budou rozděleny granty na další věděckou práci. Již se těšíme na ty dechberoucí možnosti, které nabízí tato převratná teorie.
V průběhu poledního klidu a vědeckého bádání přijeli a zase odjeli Brckovi (odvezli si dočasně Tea), Viktorka Součková s kamarádkou a tatínkem Oldou a paní Outlá.
Ještě je třeba zmínit pozorování z jiného okruhu vědy. Během poledního klidu skupina povalující se na dece před stany zpozorovala vysoko na nebi kroužit dva obrovské ptáky. Museli být ve výšce několika stovek metrů a důstojně kroužili v termických proudech. Jejich pozorování dalekohledem potvrdilo jejich velké rozpětí. Mohlo jít o orly, kteří k nám zabloudili ze Slovenska nebo z jihu od Alp.
No a konec tohoto sportem a vědou nabitého dne korunoval dílo. Sešli jsme se opět u ohně a záhy přišlo první překvapení: Martin přinesl kytaru a začal hrát. Nejdřív jen tak brnkal, ale pak přešel na známé táborové písničky, takže si táborníci mohli konečně zazpívat.
Po výplatách plichtíků za dnešní výkony přišel konečně dlouho očekávaný zlatý hřeb – burza.
Ona je to sice v podstatě aukce, ale my tu máme historicky zaveden název burza, tak to budu i dále popisovat jako burzu.
Přinesli jsme k ohni krabici zakrytou ohnivě rudou látkou, pod níž se skrývaly ty poklady, které již brzy obohatí i vaši domácnost. Vyvolával Pavel, který v tom má opravdu dlouhou praxi.
Podle očekávání šly nejvíc na dračku potraviny, například velké solené brambůrky se prodaly za 27 pl. Dobře se prodávaly také šperky a různé ozdoby, rovněž mobily, naopak docela propadly kšiltovky a bohužel i knihy. Kde jsou ty časy, kdy šla knížka na burze za 120 pl. Dnes se prodal nesmrtelný Mauglí za pouhých 5 pl. Inu, časy se mění.
Ale zásoby plichtíků nakonec vyschly a krabice už byla také skoro vyprodaná, tak jsme to ukončili. Ještě chvíli jsme poseděli u ohně a pak už se děti samy odebrali na kutě a do říše snů, v nichž jsou plichtíkovými boháči a kupují si na burze vagóny slaných brambůrků.
Jdu je následovat, dobrou…