Body, písmena a triatlon
Dnes ráno jsme při rozcvičce proběhli ten včerejší Pavlův okruh a pak jsme se rozcvičili na louce s krásným výhledem na Novohradské hory. Nebylo to samoúčelné, ten okruh jsme si zopakovali, protože jeho využití bylo plánováno na první dnešní orienťák.
Ráno také přijel velký Píba s malým Píbou, který se hned zapojil do dnešních soutěží v družstvu Honzy.
Pavel přišel se zbrusu novým orientačním závodem, takzvaným bodovacím. Ten spočíval ve sběru šatnových lístečků.
Opravdu, na dvaceti kontrolách podél trasy včerejšího běhu a dnešní rozcvičky bylo rozmístěno po deseti lístečcích, které dostanete třeba v divadelní šatně. Lístky měly čísla od 1 do 200 a cílem bylo samozřejmě nasbírat co největší součet.
Kontroly i s bodovými hodnotami byly označeny na mapách družstev, pokyny závodníkům byly vydány, taktika každým družstvem stanovena. Určili jsme časový limit na čtyřicet minut a odstartovali jsme všechny najednou.
A pak byl najednou v táboře klid na celých čtyřicet minut, sluníčko svítilo, dole šuměla Černá a opět jsme se říkali, že by nebylo marné si někdy zařídit takový dětský tábor bez dětí. Ale to jsou jen takové řeči vedoucích, myslím, že by nás to bez dětí vůbec nebavilo.
Po čtyřiceti minutách jsme trojím troubením na Dášinu obědovou trubku ohlásili konec závodů. Závodníci se shromáždili v jídelně a začali sčítat své bodové úlovky. Tady se teprve ukázala důležitost taktiky, protože na ty, kteří na začátku běželi ke kontrolám s nízkými body, se už často lístečky s vyššími čísly nedostaly. Takto to prokaučovalo družstvo Edity, které nasbíralo jen 700 bodů na člena (družstva nemají stejný počet členů, tak jsme počítali průměrný bodový zisk), naopak si nahrabalo Tomášovo družstvo, které zvítězilo s průměrem na člena 1161 bodů.
Pak už byl oběd a poobědové povalování, koupání, hraní karet, čtení, luštění intelektuálních rozcviček a podobně. Během této táborové idyly jsme připravili další netradiční orienťák, v němž se místo bodů a co nejlepšího času sbírala písmena.
Ano, byl to Scrabble orienťák, který jsme už pár let nezkoušeli. Družstva dostala papír s nakreslenou mřížkou a informaci, na kterých kontrolách toho minulého běhu jsou krabičky s písmeny. Ta písmenka byla bodovaná podle obtížnosti použití ve slově, například X mělo 10 bodů, A jen jeden bod. Cílem bylo samozřejmě nanosit od kontrol co nejvíce písmenek a z nich sestavit smysluplná slova s co nejvyšším součtem bodů. A tak závodníci běhali ke kontrolám a nosili písmenka a vedoucí si nad nimi lámali hlavy ve snaze sestavit co nejbohatší slova.
V porovnání s minulými roky, kdy jsme hráli tuto roztomilou hříčku, byl sex použit celkem střídmě. Po hodině jsme závody ukončili a přistoupili k počítání bodů. Ukázalo se, že i zde byly velké rozdíly, zřejmě i zde měla vliv taktika. Opět zvítězilo Tomášovo družstvo s 118 body před Bárou, Editou a Honzou.
Mezitím už začali přijíždět naši starší atleti, kteří se každoročně setkávají na táboře při hře Maršál a špion. Jako první se objevil Jindra Vít a po něm Ivan Holečka s Leou. Hned jsme je zapojili do organizace triatlonu, který následoval hned po svačině. Vyrazili jsme na západní břeh Kancléřského rybníka, kde jsme si pamatovali z minulých táborů pěknou plážičku. A pořád tam byla, zakrytá vzrostlými duby, s pískem na dně, s ohništěm a kostrou jakési jurty.
Asi 30 m od břehu jsme do vody umístili bójku, kterou museli ti nejmladší jednou obeplavat. Ivan ve vodě sloužil jako startovní i cílová čára, já jsem dělal záchranu na trati.
Pavel odstartováním nejmladší kategorie obnovil nadlouho přerušenou tradici triatlonů na našich táborech. Malí závodníci plavali statečně, jen Ondru a Jindru Livečku jsem pro jistotu trochu podpíral. Vyhrál opět Boris Brcko o dvacet vteřin před druhým Vojtou Kaštovským, třetí byla Andrea Outlá. Na rozdíl od profesionálního triatlonu neskákaly děti na pláži na kola a nevyrážely na trať, ale jen jsme si zapsali časy a odstartovali plavání další kategorie ročníku 2005 až 2007. Zde vyhrál Marek Kuna o pouhé čtyři vteřiny před Tínou, třetí byl Matěj Nejedlý.
Pak jsme vypustili starší žactvo, které mělo plavat kolem bójky a pak ke hrázi a zpátky, mohlo to být nějakých 300 m. Na této trati Bára Brcková naprosto převálcovala ostatní kluky, druhému Davidovi dala dvě a tři čtvrtě minuty.
Pak jsme se přes přehradu na Černé (kde se někteří opláchli od rybniční vody) vrátili do tábora. Tam mezitím přijeli další naši táborníci – Veronika a Lucka Blažkovy a Matěj, Kuba a Ondra Duškovi. Zařadili jsme je do družstev a vedoucí je provedli po táboře a ukázali, jak to tady funguje. Tak věříme, že se brzy zapojí a užijí si s námi druhý týden táborového života.
Začali jsme pak chystat druhou triatlonovou disciplínu – kolo. Startovalo se podle časů z plavání, takže někteří museli počkat dvě minuty nebo déle, než se vydali na trať. Ta vedla z tábora na cestu k Dálavě, pak u známého orientačního bodu oplocenky se na točně obracela a po stejné cestě vedla zpět do tábora. Nejmladší jeli jedno kolo, mladší a starší žactvo dvě kola.
V kategorii nejmladších si Boris upevnil svůj náskok, ale na dalších pořadích probíhaly urputné boje. Matylda se probojovala na druhé místo, Vojta byl třetí. V další kategorii Marek neudržel své vedení a zůstal 1:20 minuty za Tínou. Na třetí místo se dostal Jirka Brunclík, který byl po plavání sedmý.
Ve starším žactvu David trochu stáhl náskok Báry, ale pořád měl před závěrečným během handicap dvě a půl minuty.
Mezitím dále přijížděli další účastníci Maršála – Oliver Ernst, těsně před startem běhu přišla Andulka Kučerová (to není shoda jmen, je to opravdu moje dcera). Skutečně přišla pěšky ze Svaté Trojice přes Kohout a vypadala, že si to velmi užila.
Závěrečný běh triatlonu jsme odstartovali současně pro všechny kategorie a abychom se nespletli v těch handicapech ze závodu na kolech, napsala Lea každému na ruku jeho čas, kdy měl odstartovat. To bylo velmi efektivní řešení, protože na běhy jednotlivých kategorií už nebyl čas; pomalu se blížil večer a taky už byla hotová večeře. A tak jsme odstartovali Borise, Tímu a Báru a za nimi pak vybíhali závodníci jednotlivých kategorií podle zapsaných časů na ruce. Běželo se po louce nad cestou od cesty ke známému orientačnímu bodu krmelci a zpátky. Malí jednou, mladší žactvo dvakrát a starší žactvo třikrát.
Na pořadí na prvních místech se už nic nezměnilo, vyhráli Boris a Bára Brckovi a mladší žákyně Tína. V nejmladší kategorii byl druhý Vojta a třetí Andrea, Matylda byla nakonec čtvrtá. V mladším žactvu byl druhý Marek Kuna, třetí Matěj Nejedlý a čtvrtý Jirka Brunclík.
Pak už jsme spěchali na večeři, protože všichni vědí, že je neradno si to rozházet s kuchyní pozdním příchodem na jídlo.
Pak už slunce pomalu zapadalo, tak jsme připravili dřevo a zapálili táborák. Pomalu se k němu začali trousit děti i větší atleti, přijela i Maruška Kučerová (druhá dcera), která ještě stačila vysvětlit Kubovi záhady Archimédova zákona. Ivan začal hrát na kytaru známé táborové písničky a konečně to byl pořádný táborák. Ještě jsem rozdal plichtíky za triatlon (tri znamená tři, takže každý dostal trojnásobek: podle pořadí 12 – 9 – 6 – 3 – 3 – 3 atd.).
První plichtíky si také vysloužili sestry Blažkovy a kluci Duškovi za vyřešené intelektuální rozcvičky a také jsem jim vysvětlil, jak je to s těmi tiskovými chybami.
Ale pak už byla noc, dětem se klížila víčka a postupně odcházely do stanů, do pyžama, do spacáků, kde se jim snad nebude zdát o dnešním triatlonu.