Zprávy z tábora – pátý den, čtvrtek 16. srpna 2018

Nahoru a dolů

Dnes po budíčku nebyla rozcvička, protože jsme, přesně podle táborového programu, vyráželi na cyklovýlet. Jako obvykle jsme se rozdělili na dvě skupiny, pracovně nazvané Malé dětičky a Chrti. Jako obvykle startu předcházely pečlivé přípravy, kontrola kol, plnění lahví a balení svačin. A jako obvykle byly různé třenice o tom, kdo pojede s Dětičkami a kdo s Chrty. Ale sestavu skupin určila Dáša a proti tomu nebylo odvolání.

Pak jsme ještě chvíli čekali na rodiče Brckovy, kteří přivezli Borisovi kolo, nám pekáč s jablečným koláčem a navíc s námi jeli jako doprovod. Skupina chrtů tedy byla v sestavě já – Chrti a zezadu to jistili velký Teo Brcko a Lenka. Z tábora jsme vyrazili asi ve tři čtvrti na deset a …..

Tady mi ušetřil práci se zapisováním táborových zpráv Matěj Nejedlý, který za prozrazení chyby na dvouplichtíkovce sepsal zprávu z dnešního dne. Cituji:

Čtvrtek – 1. cyklovýlet

Dnes jsme se probrali do krásného rána, ani jsme si neuvědomovali, že je to pět dní, co jsme tu. O to větší jsme měli radost z toho, že je dnes cyklovýlet.

Malé dětičky čekal 20 km dlouhý okruh okolo tábora a chrty 50 km dlouhá cesta do Trhových Svinů a zpět. Asi ve tři čtvrtě na deset jsme vyrazili (popíšu trasu chrtů, jelikož nemůžu být všude :( ). vyjeli jsme a za pár minut ujeli to, co jsme vyjeli za půl hodiny.

Cesta rychle ubíhala z kopečka, ale kopečky rychle skončily a my začali střídavě stoupat (pomalu, ale táhle) a minutu, dvě klesat. Přes všechny Skaliny až do Soběnova, nohy jsem cítil, jako když nám zbývaly dva nebo tři kilometry do tábora (v neděli).

Ale cesta nám rychle utekla a už jsme byli v Trhových Svinech, tam by asi půl hodiny rozchod na doplnění věcí, bez kterých se na táboře neobejdete. Starší kluci šli na kebab, někdo k „Čongům“a a někdo na zmrzlinu. Pak už jsme hodovali a doplňovali obsah nezdravých věcí v krvi :).

z Trhových Svinů jsme se vydali přímo k Láďovi na statek. Po všech těch krpálech jsme vyčerpaní, ale šťastní dorazili na statek.

Nevím, jak ostatní, ale já toho měl dost. Ovšem Láďův statek byl opravdu nádherný a bylo tam spousta zvířat. Začali jsme u prasat, Ferdu a Růženku jsme neustále zásobovali gumovými medvídky a marshmalowy. Ostatní prasata na tolik nepřišla, ale myslím, že byla spokojená.

Pokračovali jsme ke kozám a oslům, oslíci se mazlili, ale kozy se svými mláďaty nám utíkaly, co to šlo. Zaslepeni osly jsme si nevšimli nových lam, které nás z dálky tiše pozorovaly. Ty se ale nenechaly pohladit.

Pak jsme pokračovali ke koním a hříbatům. Byli úžasní, jeden hřebeček si naši pozornost opravdu užíval.

Poté jsme se podívali na kravičky a celou dobu nás pozoroval krocan, který opravdu potřeboval pozornost. Po všech těch zvířátkách jsme na dvoře obědvali, rohlíky s paštikou nedělaly chutě jenom nám, ale i psům a kočkám, co na dvoře bydleli.

Nakonec jsem to nevydržel (ty jejich oči, co koukaly na můj rohlík) a poprosil jsem Léňu o ty nádobky od paštiky a dal je (po zeptání, jestli to můžou) vylízat psům.

A potom dlouhá cesta zpět….

Cestou jsme si ještě u jednoho rybníka smočili nohy a potom jsme šlapali krpály směrem k táboru. Tentokrát jsme měli opravdu štěstí (Láďova zkratka nám cestu opravdu zkrátila) a dojeli jsme do tábora okolo šesté. Nevím, jak malé dětičky, ale my chrti jsme si to užili a dnes usínáme s tím, kde jsme všude byli, s dobrým pocitem, že jsme to ujeli, a s tím, co si na zítřejší burze vydražíme.

Tak to byla podrobná zpráva z naší výpravy a myslím, že Matěj nic důležitého neopomněl. Jen upřesním trasu: tábor – Děkanské a Velké Skaliny – Soběnov – Besednice – Ločenice – Něchov – Trhové Sviny – Svatá Trojice – Čížkrajice – po žluté značce do Kondrače – dále po žluté a pak po lesní cestě do Valtéřova – Benešov.

Z Benešova jsme jeli nevyzkoušenou, leč prý zaručenou zkratkou ke Kancléřskému rybníku. Ta odbočovala doprava ze silnice směrem na Kuří, vedla po celkem pěkné lesní cestě a hlavně stále klesala. Tak jsme po ní radostně jeli až jakémusi statku, kde cesta končila. Tedy nekončila úplně, vedla na pastvinu s elektrickým ohradníkem. Naštěstí tam nebyly krávy, ale byla tam ručka. Pokračovali jsme dále a našli lávku přes řeku, za ohradníkem bez ručky. I tuto překážku jsme překonali, přešli řeku a narazili na další pastvinu s ohradníkem a ručkou a krávami. Cesta k táboru vedla kolem těch krav, tak jsem slušně požádal, aby zůstaly ležet, že jenom projíždíme. Krávy pokývaly hlavami a jen sledovaly, jak na kolech projíždíme jejich pastvinou, podstatně rychleji než by odpovídalo únavě z výpravy, protože co kdyby, že. A poslední ručka na konci pastviny nás vyvedla přímo u lávky přes náhon u Dálavy, kde to už všechny děti znaly z orientačních závodů. Domů, do tábora to už byl jen kousek. Celkem to dnes dalo 46,3 km.

Výprava Malých dětiček podle slov Dáši také proběhla úspěšně, až na ty terény. Do vesnice Desky ještě jeli po silnici, ale do Jaroměře už po polních a lesních cestách, kde byly buď kameny nebo vysoká tráva. A to všechno do kopce.

Za Jaroměří pak nějak neplánovaně neodbočili a dojeli po dalších lesních a polních cestách až do Bukovska, odkud se už jelo pěkně až do Malont. Tam si dali pauzu „na doplnění nezdravých látek v krvi“ a potom přes Meziříčí a opět Desky dojeli zpět do tábora. Celkem ujeli 19,5 km.

Pak byla večeře. Řeklo by se – obyčejné špagety s omáčkou, ale tyhle vařila Kačka a bylo to tak dobré, že jsem chvíli marně čekal na děti, které už nemohou, abych to ponich dorazil, pak jsem viděl tu frontu na přidání, a radši jsem si pospíšil, aby na mne něco zbylo. Malý Ondra Brunclík si šel přidat dvakrát.

Ale to je celkem normální, takhle dobře nám tu Kačka vaří pořád.

Po večeři se malá Eliška-Dagmar, kterou přivezla Kačka, koupala v teplé vodě ve vaničce a řada dětí využila tu teplou vodu k rychlému přeprání částí oblečení. Přišel i Ondra Brunclík a se svojí nenapodobitelnou výslovností pravil: „Ponožky mi šmdí, du ši je vyplat“.

Před zapálením táboráku proběhla ještě krátká pracovní schůzka vědeckých týmů, účastnících se sympozia o časoprostorových anomáliích. Přednášející sdělil, že profesor Akunin z Harvardské univerzity provádí výpočty souřadnic možných časoprostorových tunelů, takzvaných chronoděr, a že není vyloučen jejich výskyt v našem okolí. Poté jednotlivé týmy dostaly granty na vědeckou činnost v částce 25 pl. Zítra prý budou možná k dispozici nové informace o těchto podivuhodných jevech našeho světa.

Jirka Dohnal, který přijel později, se ptal, o co jde, a Edita mu vysvětlila, že už byla jedna přednáška a promítal se film o „té divné rybě v tom kameni“. Některý vědecký kolega ji upozornil, že jde o trilobita, co ho má zobrazeného na táborovém tričku.

Pak už byl táborák a výplaty plichtíků za služby a cyklovýlety. Martin Baron pořád nenacvičil ty akordy, tak jsme si zase nezazpívali.

Pozdě večer ještě přijela maminka pro Jirku Vojtu, kterému nebylo dobře a měl dost vysokou teplotu. Přivezla nám perník a makovec a odvezla si Jirku domů na vyléčení. Do neděle ho slíbila vrátit, tak mu přejeme brzké uzdravení. Byla by škoda, kdyby nepřijel, pro nás i pro něj.