Hry dešťové a jiné
Pršelo skoro celou noc, blýskalo se a vůbec bylo nevlídno. Ještě v sedm hodin ránu ťukaly kapky na stanové plátno a v půl osmé stále padal takový drobný deštík, který vás ale promočí stejně spolehlivě jako tropický liják. Posunuli jsme tedy budíček na osmou hodinu a současně jsme posunuli i rozhodnutí, zda pojedeme na plánovaný cyklovýlet. Ale počasí ani předpověď se moc nezměnily, pořád střídavě pršelo nebo mrholilo a předpověď nedávala moc šancí na zlepšení.A tak jsme operativně zrušili cyklovýlet – a tudíž musela být rozcvička. V předepsaném oděvu, tedy v kraťasech a tričku. No, děti trochu brblaly, trochu se klepaly (podle pana meteorologa v mobilu bylo kolem 13 °C), ale nakonec vyběhly všechny a ve správném oděvu a pranic jim nevadilo, že začalo zase pršet. Odcvičili jsme svoje včetně poctivé běžecké abecedy a protože dnes měl Jirka Dohnal službu a nebyl tedy na rozcvičce, nikdo neběžel ten celý okruh.
Po snídani zase pršelo o něco víc, takže nebylo ani pomyšlení na nějaké venkovní hry. Sešli jsme se tedy ve společenské místnosti, jinak jídelně, a zahájili Dopoledne Dešťových her.
S vydatnou pomocí Aleny, Terky a Danči jsme zorganizovali oblíbenou soutěž v rétorice. To je taková hra, kdy se dvěma soutěžícím zadá nějaké téma a zvítězí ten, který dokáže na toto téma nejdéle souvisle mluvit. Opět jsme dělili soutěžící na starší a mladší kategorie s odlišnou obtížností. Zatímco mladší zvládali témata jako vitamíny, zvířata, popeláři celkem dobře, některým starším žákům, ano i žákyním, dělala problém témata jako „žížaly na Měsíci“, „vyhynutí dinosaurů“ nebo „výroba piva“.
Podle očekávání exceloval Matěj Nejedlý, který naprosto odrovnal Kubu Outlého v oblasti výskytu žížaly na Měsíci, překvapila Eva Janošíková, proti níž v oblasti první pomoci neměla šanci jindy výmluvná Edita. A nejzajímavější souboj předvedli Bára Brcková a Danny Gribbin, kteří řešili téma úrazu elektrickým proudem. Oba na začátku nasadili dost ostré tempo a dlouho se drželi vedle sebe. Pak Danny začal trochu ztrácet, asi přece jen přepálil ten start, čehož využila Bára, ještě zvýšila frekvenci slov a ve velkolepém závěru nechala daleko za sebou Dannyho, kterému úplně došla slova. Báru jsme museli naopak zastavovat. Ale byl to krásný sportovní zážitek, vážení přátelé.
Další disciplínou Dešťových her byl Šestý smysl. Jeho obsah by se dal popsat slovy „Napiš to, co si myslíš, že napíší ostatní“.
Soutěžící dostali papíry a po zadání každé otázky napsali to, co je první napadlo. Pak se počítalo, kolik dětí má stejné odpovědi. Tak v oblasti „nejoblíbenější atletická disciplna“ zvítězil oštěp těsně následovaný výškou a osmistovkou (Danny a Tomáš), v barvách přesvědčivě vyhrála modrá (růžová úplně propadla) a v ženských jménech zvátězila Bára. Největší popularitě se ovšem těšily ovocné knedlíky na otázku „oblíbené jídlo na táboře“. Myslím, že zde bylo kolem 20 shod.
Pak jsme hráli oblíbenou hříčku Pantomimická tichá pošta. Jedno celé družstvo jsme poslali ven (zrovna nepršelo) a prvnímu členovi jsme řekli, co má pantomimicky předvést druhému členovi. Pak jsme zavolali třetího, který se podíval na pantomimu druhého a tak dále. Poslední zavolaný člen měl uhodnout, co asi tak představuje ta kreace, kterou právě viděl od předposledního. Tak stíhací pilot nebo zápasník sumo se změnili opravdu k nepoznání, taková baletka prošla tichou poštou bez většího zkreslení a jako jediná byla na konci poznána.
Před obědem jsme ještě sehráli turnaj družstev ve hře Odebírání sirek (ze čtyř řad 7, 5, 3 a 1 a sirky družstva střídavě odebírají libovoný počet sirek a prohrává ten, který odebere poslední sirku). Sirky jsme nakreslili na papír přišpendlený na zdi jídelny a škrtali odebrané sirky podle pokynů družstev. Zde měli stejný počet vítězství družstva Dana, Tomáše i Honzy.
Podobným způsobem, tedy na papíru na zdi, jsme odehráli i turnaj v piškvorkách. Zde zvítězil Tomáš před Honzou, Danem a Bárou.
Po obědě a poobědovém klidu se počasí umoudřilo natolik, že jsme mohli dohrát turnaj v ringu a hrát další venkovní hry, ale nebylo natolik spolehlivé, abychom se někam vydali na kolech. Bylo tedy rozhodnuto odložit cyklovýlet na zítra, ale stále v závislosti na počasí.
Zahráli jsme si tedy ještě venkovní honicí hru Červení a černí, kdy jsem mezi červené a černé družstvo hodil pingpongovou pálku s červenou a černou stranou. Podle toho, která strana padla, honili černí červené nebo naopak. Jako body se počítal počet dopadených protivníků, ale byl zde i prvek náhody až hazardu – nebylo totiž zaručeno, že obě barvy budou padat stejně často. Ale hra měla úspěch, protože děti mohly běhat jako blázni a válet se po zemi.
Jako poslední se hrála tradiční Poznávačka, to je hra s tou dekou, kterou drží dva vedoucí a za níž jsou z obou stran schováni dva soutěžící. Po strhnutí deky musí říct co nejdříve jméno toho druhého. Vždycky je zábavné sledovat táborníky, jak na sebe vykulení ukazují prstem a vyrážejí nesouvislé „Eééé…“, fakt jako z nějakého ústavu. Jisté bravury v této hře dosáhl Martin Baron, který se zřejmě pokaždé naučil jména všech protivníků v družstvu a po odkrytí deky je vychrlil jedno po druhém: „Báratomáššimonmatějkubavojta“ a dost často se trefil dřív než ten druhý.
Večer se také vrátil velký Teo Brcko, který ráno přivezl malého Tea a také sportovní babičky, které se těšily na cyklovýlet s námi. Aby nebyly zklamané, že se nejede, vyrazil velký Teo s nimi na tu naši plánovanou trasu Chrtů. Po návratu říkal, že se jim to moc líbilo a že jim vůbec nepršelo. Přišlo nám to trochu nespravedlivé, protože my tu mokneme od rána.
Po večeři (těstoviny s mletým masem – pořád skoro nikdo nenosí svým vedoucím nedojedené jídlo) se nejdříve vyplatily plichtíky za dnešní soutěže a pak už se začal chystat kinosál (opět jídelna). Ještě před prvním promítáním letošního táborového kina si přítomní vyslechli krátkou přednášku o průlomovém objevu v oblasti foglaristiky, což byl autentický záznam rozhovoru s Jarkou Metelkou. Uvidíme, co dokáží naše vědecké týmy s touto informací udělat.
Pak už se promítal hraný dokumentární seriál z roku 1969 Záhada hlavolamu, aby naši výzkumníci lépe pochopili atmosféru doby a prostředí, kde působily legendární Rychlé šípy.
Skončili jsme v deset hodin třetím dílem, těsně před velkou bitvou Vontů.
Pokračování příště…