Lítání, paměť, otisky a písmenka
Tak jsme si konečně zalítali. Po rozcvičce a snídani se Danny vydal stavět orientační běh a my jsme si šli zalítat. Mezi tábornictvem sice zprvu vznikla panika, když jsem vyhlásil Letecký den: „To nemyslíš vážně! Ty vlaštovky mi nelítaj“ nebo: „Jéžiši, vlaštovky, to je trapný“, ale uklidnil jsem je a přinesl jsem létající talíře. První soutěží bylo dohodit talíř co nejmenším počtem hodů z nejnižšího bodu tábořiště u umývárny až nahoru na hřiště pro ringo. Nebylo to tak jednoduché – cesta k umývárně je lemovaná vysokými stromy, pak je třeba se proházet kolem stožáru do uličky mezi stany a pak ještě posledních dvacet metrů na to hřiště. Výkony nebyly nic moc, nejvíce hodů mělo Honzovo družstvo Hadonoši – devětkrát, osmkrát házeli Lunch Match (Davidovo družstvo) a Česká vláda (Šimonovo družstvo), sedm pokusů potřebovali Mirkové a Kassandry (Bára) a Kingsmani (Zdenka). Ale je třeba uznat, že některé talíře, zvláště ty reklamní, nelítaly moc dobře.
Tak jsme přešli na dokonalejší létající stroje. Vytasil jsem se se dvěma plastovými házedly a vyšli jsme s nimi na louku nad táborem. Děti se nahrnuly kolem a všechny to chtěly vyzkoušet. Bylo vidět, že většina dětí drží takové letadélko v ruce poprvé. Snažili jsme se vysvětlit způsob házení, ale někteří to pořád házeli jako oštěp nebo raketku, špičkou nahoru. Ještě že ta letadélka jsou z tak odolného materiálu a vydržela všechny ty pády na špičku. Nakonec jsme se ale dostali k první opravdové letecké soutěži – kumulativní hod do dálky.
Většina družstev byla oslabená odjezdem našich atletek na druhou ligu a plný počet – osm – zbyl jen Šimonovi, takže jsme snadno určili, že budeme soutěžit na osm letů a z místa přistání jednoho bude startovat následující let.
Nakonec se většina letů docela povedla a Hadonoši, kteří startovali jako první, se dostali dobrých 50 metrů od startu. A pak to vypadalo, jako by se samo letadélko učilo létat. Další družstvo Kingsmani se dostalo o několik metrů za Honzovu značku a velice jásalo. Pak házel Lunch Match (ať už to znamená cokoli) a posledním hodem přehodili klacek od Kingsmanů. Ale Mirkové a Kassandry se dostali ještě dál a jásali, protože ten výkon vypadal k nepřekonání. Česká vláda však nastoupila s odhodláním vyhrát za každou cenu a opravdu, letadlo létalo rovně a daleko. Inu, základ úspěchu je zřejmě si už na začátku zvolit správný název družstva. Ano, Česká vláda slavně zvítězila a radovala se o to více, že to bylo její první nedělené vítězství.
Po svačině byla další leteckou disciplínou přesnost přistání. Cílem bylo, aby druhé, ještě menší letadélko přistálo ve vyznačeném kruhu asi 8 metrů od startu. A nutno říci, že tohle letadélko se vůbec nic nenaučilo. Vypadalo to, že se snaží trefit do všech bodů kolem kruhu, ale do přistávacího kruhu se mu nechtělo. Přistát v kruhu ho přinutilo pouze družstvo Báry, a to dokonce dvakrát. Ostatní družstva odešla s nulou.
Tak to by pro dnešek bylo to létání a přešli jsme k dalšímu bodu programu – orientačnímu dobrodružství. Danny s Tomášem vytvořili v blízkém okolí tábora trasu orientačního běhu, který byl ovšem speciální. Závodníci s sebou neměli mapy, ale na každé kontrole měli mapu s nakreslenou polohou další kontroly. Mapu samozřejmě nesměli brát s sebou, ale polohu kontroly si museli pamatovat, čímž se orienťák stával paměťovým orienťákem.
Jako obvykle vyhrál Honza Stejskal, který jako obvykle pokořil naše předpoklady toho, jak dlouho by to mohli běhat – celou trasu o délce asi dva kilometry uběhl za 9:06 minuty. Ostatní časy se pak pohybovaly mezi 10 a 35 minutami, což tak odpovídalo našim odhadům. Nikdo nezabloudil, jen Jindra si musel během závodu odběhnout na záchod. Opět zazářilo duo Aničkas, které časem 20:50 pokořilo mnoho starších závodníků. Ty nejmenší dětičky běžely s doprovodem, ale některé to ani nepotřebovaly. Taková Alenka Michnová většinou nepotřebovala Matěje jako doprovod a stihla to za fenomenální čas 10:45.
Skončili jsme právě včas, abychom mohli před obědem dořešit starší případ ukradeného plichtíku. Mužstvo to uvítalo, protože žádný kriminalista nemá rád nevyřešené případy. Podařilo se mi získat výpovědi pěti svědků, kteří byli v jídelně před předpokládanou dobou činu – Ley, Aleny, Terezy, Dannyho a Tomáše. Výpovědi ohledně časů pobytu v jídelně se navzájem překrývaly a potvrzovaly, takže bylo možné vyloučit děvčata z okruhu podezřelých a zbyli jen Tomáš a Danny.
Vyšetřujícím týmům pak stačilo jen sejmout otisky Tomáše a Dannyho (osvědčil se inovativní postup s popelem z ohniště a lepicí páskou) a pak jejich prosté vizuální porovnání s otisky na schránce prokázalo shodu – s Dannyho palcem. Danny se sice snažil hájit tím, že při krádeži udělal otisk prostředníčkem, takže ten palec nemůže být jeho, ale forenzní věda hovořila jasně – Danny byl vinen. A tak precizní práce kriminalistů přivedla k odhalení rafinovaného zloděje ještě před obědem (měli jsme čočku s uzeným od nového osazenstva kuchyně a nutno říci, že nijak nezaostávají za Kačkou a Píbou. Dojídal jsem jen málo od dvou dětí.)
Po vyřešení zločinu se společenská atmosféra uvolnila a mohli jsme se věnovat kultuře, konkrétně divadlu. Napsali jsme na lístečky deset žánrů, z nichž dva náhodně vytažené mělo každé družstvo vhodně zkombinovat. A tak Česká vláda Šimona byla celkem spokojena se sci-fi + nekonečným seriálem a Bára si pochvalovala detektivku + tragédii, ale Marek zastupující Zdenu si dost zoufal nad kombinací milostné drama + dokument.
Ale to ještě nebylo vše: kromě povinných čtyř slov musí družstva ve svém díle použít i dvě vylosované hlášky, např. „Je to rebel!“ nebo „Nepotěšil jste mne, ani já vás nepotěším“ či naše oblíbené „No co, zřejmě slušnej oddíl“. No, jsem na ty divadelní kusy zvědav.
Pak se zase začaly honit mraky a nebylo jasné, zda zahájit poslední orienťák, takže byla chvilka volna. Přitom přijížděli různí rodiče, buď jen na návštěvu (paní Hálková a paní Hřebecká) nebo na odvezení táborníka (Koutečtí, Fízikovi, Havelkovi). Družstva se tím dále ztenčila, což působilo trochu problémy při další orientační hře – Scrabble OB.
Tu už jsme v minulosti hráli několikrát a je docela oblíbená. Na kontroly předchozího paměťového orienťáku byly rozneseny pytlíky s nastříhanými písmenky a družstva měla za půl hodiny nanosit tolik písmenek, aby se z nich dala sestavit slova s co největším bodovým hodnocením podle pravidel klasické hry Scrabble. A tak děti zase kmitaly na kontroly, ani mapy už nepotřebovaly. Družstvo s maximálním počtem členů – Šimonova Česká vláda mělo samozřejmě nejvíce písmenek a kromě toho Matěje, známého vševěda, a tak po sečtení měli i nejvíce bodů – 178.
Mezi slovy družstev samozřejmě nechyběl povinný sex, ale saxofon Báry byl také pěkný. Družstva měla povoleno sestavovat oddělené slovní útvary, ale ukázalo se, že napojování slov na písmenka vytvořených slov zvyšuje bodový zisk. Tím se Bára dostala počtem bodů 144 na druhé místo a po přepočtu na počet členů na první.
Pořád se honily mraky a nebylo jisté, zda sprchne, takže jsme měli připravené další Dešťové hry, ale zatím nepršelo. Děti se zabavily samy a skupinka v jídelně se tak pěkně hádala nad kartami Bang!, že jsme ukončili oficiální program a dali dětem volno. Popravdě řečeno, i my jsme ho už potřebovali.
Pak byla večeře – smaženky s kečupem, hořčicí, sýrem a cibulí dle výběru, a bylo to výborné. Obloha se vyjasnila, trochu se ochladilo, a tak byl čas na dohrání posledního zápasu v ringu. Místo Zdenky u Kingsmanů zaskočil Danny a ještě jsem vyměnil ty tvrdé kroužky za dětské měkké. Ringaři na to dost hudrali, ale byl jsem neúprosný, tři zranění za jeden den od tvrdých kroužků byl dost pádný argument. Kingsmani od středy prohrávali 0:1 na sety, ale s Dannym to dokázali obrátit a vyhráli 3:2. Danny pak konečně mohl doplnit tabulku bodů v jídelně, kterou všichni pečlivě sledují.
Potom už byl čas na táborák a na výplaty plichtíků za dnešní soutěže. Mezitím přijela druholigová výprava a kromě atletek a zásob do kuchyně přivezla nové táborníky – Veroniku Tylovou, která nastupuje po Janě Adámkové do Honzova družstva, a Ditu Poslušnou, která nám tu bude pomáhat s programem.
Vyplatil jsem plichtíky za Maršála a špióna a pak se slova chopila Dáša, která všem vysvětlila, jak bude zítra probíhat příprava a odchod na dvoudenní pěší výpravu. Bylo to podobné jako výprava a vodu v minulých letech, jen asi nebudeme pádlovat.
Jarek se poté chopil své kytary a začal další krásný táborový večer u ohně – a trval asi deset minut. Prudká přeháňka nás svižně vyhnala od táboráku a většina lidí zalezla do stanů a do spacáků. Zítra totiž máme budíček už v sedm hodin.
Tak pěknou táborovou noc přejeme
