Pátek 14.8.2015
Dnes pokračovaly další orientační závody dle Pavla Nováka. Pro mladší kategorii byl zatím jen klasický závod, pro starší Pavel vymyslel paměťový orienťák, který spočíval v tom, že místo kontrol byly v terénu umístěny mapy s označením dalšího bodu. Každý běžel bez mapy, takže si umístění další kontroly musel zapamatovat podle té mapy na kontrole. Musím říct, že jsem musel naše mladší i starší žactvo obdivovat. Tohle bych asi nedal. Šel jsem pak posbírat ty mapy, dost dlouho jsem tam bloudil a dvě jsem stejně nenašel.
Také přijel do tábora traktor s cisternou, přivezl mám čerstvou pitnou vodu. A ještě přijelo auto Toi-toi vyčerpat záchody. Obě vozidla vzbudila zaslouženou pozornost mezi závody.
Martin s Milanem také opět naplnili tu velkou nádrž ve svahu vodou ze studny s pomocí čerpadla připojeného k centrále. Tím ušetřili službám mnoho práce, protože to ruční čerpadlo rozhodně není nijak účinné.
Doby mezi závody jsme využili k dokončení hodu diskem a lanové dráhy.
Po obědě se zase udělalo hrozné vedro, a tak jsme opět prodloužili polední klid asi do čtyř hodin. Protože ani dnes potom vedro stále nepovolovalo,vyhlásili jsme odchod na koupání v Lužnici. Šli jsme pěšky do Rosína, důkladně jsme se vykoupali a téměř se osvěžili v té teplé Lužnici. Když jsme se vraceli, potkali jsme další naše táborníky, Péťu Stejskala s rodiči a Kačku Urbanovou, kteří tu s námi budou příští týden. Šli se taky osvěžit.
Pavel mezitím postavil cyklistický orienťák pro všechny kategorie. Zatímco děti rejdily na kolech po okolních lesích, připravili jsme s Kubou kulisy pro další část celotáborové hry. Tentokrát šlo o bloudění v temné pozemní chodbě. Na to došlo hned poté, co jsme našli Kamilu po její účasti v cykloorienťáku. Však se už také začínalo stmívat.
Sára přečetla čtvrtou kapitolu celotáborové hry a pak každé družstvo přišlo ke třem vchodům do toho bludiště, které v našem světě vypadalo jako tři trasy mezi stromy vyznačené provázkem. Družstva se rozdělila do tří skupin, které šly společně k cíli bludiště. Všichni měli zavázané oči a orientovali se jen podle toho provázku.
Tuto kratochvíli sledovalo již mnoho rodičů našich atletů, kteří se začali sjíždět na zítřejší splutí Lužnice. Přijeli také tři starší a bývalí atleti, Vojta Kubelka, Jirka Květoň a Jindra Vít.
S ještě větším zájmem sledovali také první burzu, kde děti s překvapující rychlostí utrácely tvrdě vydělané plichtíky za krásné a potřebné věci.
No a burzou skončil dnešní program. Ještě se s námi rozloučil Šimon a jeho strejda Vítek, kteří tu s námi strávili první týden tábora. Tak jsme Šimonovi, tomu malému statečnému chlapíčkovi, zavolali hromadné „Ahoj!“.
