Hlavně se zorientovat
První ráno na táboře se podobalo všem prvním ránům na všech minulých táborech: již daleko před sedmou hodinou se ozývalo štěbetání a chichotání a stanová dvířka nebouchala jen proto, že letos nejsou otevírací, ale jaksi nasouvací. Ale jako vždy v prvních táborových dnech v půl osmé už opravdu nebylo koho budit.
Ráno bylo poněkud zatažené a mlhavé, ale zima nebyla, a tak nedalo ani moc práce přesvědčit menší děti, že mají mít kraťasy a tričko. Na rozcvičku se táborníci sice sbírali dost pomalu, ale všichni doběhli a pěkně cvičili, jak už bývá pravidlem v těch prvních táborových dnech.
Dnes bylo na programu jednak seznámení se s okolím, jednak sběr dříví pro kuchyň a pro táborové ohně. A tak družstva po snídani vyrazila s mapami zakreslit nejbližší okolí a po svačině jsme všichni vyrazili do lesa sehnat nějaké to dříví. Radek Janiš našel ve svahu za ohništěm krásný padlý strom a začal z něj odřezávat velká kola, já jsem pak seshora shazoval menší soušky.
Děti brzy nanosily dostatek dřeva pro kuchyni a po obědě a koupání jsme přistoupili k praktickému ověření znalostí map a okolí.
Jako první to byl štafetový orienťák v blízkosti tábora, kdy pokaždé běžel jen jeden člen družstva s mapou a papírkem, na který kreslil obrázky na jednotlivých kontrolách. Po doběhu do tábora vyrážel další člen. S velkým náskokem vyhrálo družstvo Žížaly před Sárou, Lukášem a Dannym, ale družstvo Terezy po dlouhém kufrování Kuby závod ani nedokončilo.
Po odpolední svačině jsem šel připravovat trochu delší orienťák a Ivan s Dančou zatím hráli s dětmi nějaké seznamovací hry. Pak přešli ke je Kámen-nůžky-papír, kterou jsem moc nepochopil, ale zahrnovala spoustu běhání a ječení a hlavně se děti krásně zpotily a mohly se jít zase vykoupat. Pak teprve jsme zahájili ten větší orienťák. Byl trochu náročnější, a tak jsme raději pro menší děti připravili běh po fáborcích, v podstatě takový přespolák. Bylo to asi 400 metrů lesem tam, kde jsme se ráno rozcvičovali, a vítězný Boris Brcko to zvládl za 2:54. Půl minuty za ním pak doběhla Žolík, která v závěrečném sprintu dolů po louce odolala dotahujícímu Petrovi Stejskalovi.
Pak už bylo před večeří, a hrozilo, že závod jednotlivců postupně přejde v noční orientační běh. To jsme tedy zrovna neplánovali, a tak jsme vypouštěli po minutě celá družstva, ovšem bez těch malých běžců.
Nakonec to bylo docela napínavé. První doběhlo družstvo Žou-žou, tedy Žížaly, za minutu po ní Dannyho družstvo, ale protože měli handicap 4 minuty, dostali se před ní. Záhy po tom doběhla i Sára se svými lidmi a díky handicapu 3 minuty se o 15 vteřin vmáčkla na druhé místo.
A tím ta napínavá část skončila, protože jsme čekali skoro půl hodiny na družstva Terezy a Lukáše. Ti se sice spojili, ale pak se jim ztratily nějaké děti a nakonec se ztratili asi i sami
(zpráva pro rodiče: nakonec přišli všichni).
Tím soutěžní část dne skončila, byla večeře (výborné francouzské brambory, ale hodnocení gurmána Jirky jsem neslyšel), někdo se šel ještě vykoupat a pak už jsme zapálili oheň. Poprvé se rozdávaly plichtíky za cestu, službu i dnešní soutěže. Je také třeba připomenout dnes zahájené Intelektuální rozcvičky, na nichž si nahrabali hlavně Honza Stejskal a Teo. A nesmím zapomenout zmínit jejich další zisk, když našli několik chyb na dvouplichtíkovkách, dokonce našli stejnou chybu i na vyplacených bankovkách u ohně. Myslím, že Stejskalovi a Brckovi dnes šli spát jako bohatí muži. Asi se jim teď zdá o rychlých autech a krásných ženách, nebo jaké sny se to vlastně zdají boháčům.
Nakonec Sára přečetla místo pohádky na dobrou noc dvě povídky Otakara Batličky a zahrála a zazpívala několik písniček, ale ty slyšelo už jen pár klimbajících postav na lavičkách. I pubertální mládež byla potichu, asi toho měli dnes opravdu dost.
Tak dobrou noc všem.
