Úterý 18.8.2015
Pršelo celou noc. Pořád padal takový ten vytrvalý déšť, vyťukával na stany svoji jednotvárnou uspávací melodii – a tak všichni spali a spali. Budíček ani rozcvička v tomhle počasí nebyly, až v osm hodin se začala připravovat snídaně a kolem deváté se trousily do jídelny postavičky v holínkách a pláštěnkách. A možná, že kdyby nepřijel traktor s čerstvou vodou, spali by všichni ještě teď.
Pořád lilo a nebylo pomyšlení na Maršála ani špiona, a tak se začalo připravovat batikování. Fasovala se trička, které starostlivá Dáša připravila podle velikostí. Dětičky začaly vázat a gumičkovat roztodivné tvary, a aby se mezi tím moc neflákaly, pokračovaly Dešťové hry pod vedením Vojty Kubelky. Hrálo se další kolo Šestého smyslu, také jsem vytáhl své laserové bludiště, kde se laserový paprsek usměrňuje zrcadly a polopropustnými zrcadly do zadaného směru. Zde se dařilo hlavně Honzovi Stejskalovi a Tobiášovi. Zdá se, že nám po Fandovi Batystovi, Petru Urbanovi a bratrech Kubelkových vyrůstá nová generace vševědů, to je moc dobře. Také se děti věnovaly karbanu, Tobiáš a Viktorka vyřešili další intelektuální rozcvičku.
Před polednem déšť ustával a nakonec úplně přestalo pršet a mezi mraky dokonce prosvítalo sluníčko. Také krátkodobá předpověď byla příznivá, a tak se nakonec rozhodlo: Maršál bude! Les se trochu oklepal z toho množství vody, takže děti budou mokré jen trochu. Na mapách byly vyznačeny čtyři úseky, byla vylosována družstva a rozdány životy, zkrátka, klasická příprava. Žížala si dokonce ušila slušivý obleček z maskovací sítě a Tobiáš také před začátkem chodil po táboře takřka neviditelný zahalen do maskovacího pláště.
V půl čtvrté to vypuklo. Družstva sebrala vlaky a vydala se hledat domečky. Vzhledem k omezenému času a zapovězenému severnímu lesu byly letos úseky družstev menší a blíže k sobě, což se příznivě projevilo na akčnosti hry. To si musíme pamatovat pro příště.
Ovšem vlastní hra se těžko popisuje. Kdo nezažil to vzrušující pátrání po cizích vlajkách, přepady ze zálohy, pronásledování nepřátelských zvědů a prudké boje o domečky, nemůže pořádně pochopit kouzlo Maršála.
Nakonec vyhrálo družstvo Vítka, které ukořistilo dvě vlajky, Jirkovo a Vojtovo družstvo po jedné a Jindrovo družstvo přišlo o svoji a žádnou nezískalo.
Hra trvala do půl sedmé.
Pak byla večeře a pak najednou všichni starší táborníci zmizeli. Ti mladší seděli kolem ohniště a začínali se pomalu bát. Ano, chystala se stezka odvahy. A jen co se setmělo, začalo to.
Sára vypouštěla po jednom zuby drkotající děti do černého lesa, vybavené jenom svítícím náramkem, na cestu osvětlenou svíčkami ve sklenících. Po přímých účastníků se na této stezce nacházely tyto nadpřirozené jevy a bytosti:
– jako první nad cestou viděl oběšený Kuba a velký Jirka jej pro jistotu ještě páral a vytahoval mu nějaké vnitřnosti.
– pak se k nebohému adeptovi odvahy připlížila strašlivá Žížala a strašlivě zařvala.
– někde po lese chodil Martin, řinčil řetězy, dupal a nejhorší zvuky vydával prázdnou lahví od kečupu.
– Vojta ze stromu cákal vodu a bylo to, jako když kape krev.
– přes cestu visely mokré krepové papíry
– Tereza F. s polovinou obličeje začerněnou a rozpuštěnými vlasy chytala kolemjdoucí turisty za nohy.
– Tereza P. se plazila po plachtě a šustila.
– Maruška brousila nůž o ešus.
– a Eliška třásla stromem.
Letos se prý nejvíce bála Nikola, ale Viktorka taky pěkně ječela, aby si strašidla myslela, že se bojí a méně strašila. Naopak Radka J. prošla stezku v klídku a vesele se zdravila se strašidly.
A pak už šli konečně všichni do spacáků a spali a spali.
