Zprávy z tábora: 10. den, úterý 22.8.2017

Vltavou až k táboru
Předpověď nelhala, noc byla opravdu studená. Myslím, že všichni s tenkými spacáky záviděli těm s tlustými spacáky (já tedy určitě) a ti s tlustými spacáky záviděli těm, kteří spali doma v posteli. Padla také vydatná rosa, což hřejivosti spacáků rovněž moc nepřidalo.
Zuzka, maminka Radky a Žolíka, spala mezi oběma dcerami a ráno říkala, jak obě pěkně hřály, ale že i to klepání z obou stran prý docela pomáhalo.
Martin Sladký se ještě večer seznámil s malým zrzavým kocourkem, kterému asi taky byla v noci zima, protože ho Martin ráno našel ve svém spacáku. Pak se kocourek ještě přestěhoval k Markovi, pěkně ho zahříval a Dáša to komentovala slovy, že Marek má ve spacáku kamínka. Rychle se to rozšířilo mezi dětmi, které začaly kocourkovi říkat Kamínek.
Ráno nás ještě budil teplovzdušný balón, který těsně nad námi provokativně vypouštěl horké spaliny z hořáků, ale skutečný budíček a rychlé vysoukání se ze spacáků vyvolal až Píba, který přivezl snídani – horký čaj, vánočku (což opět kupodivu evokuje zimu a chlad), ale i Nutelu a buchty. Postavil své výdejní místo na restaurační stolek hned pod nápisem zakazujícím konzumaci vlastních potravin na stolcích restaurace. Kolem se shromáždil chumel dětí a Kačka, Lea a Zuzka vydávaly, uřezávaly a mazaly vánočku a chleby podle požadavků klientů.
S odjezdem jsem moc nespěchali, čekali jsme, až sluníčko vyleze výše, aby trochu osušilo vlhké spacáky a ostatní věci. A kromě toho, jak správní čeští vodáci vědí, vodák na vodě před desátou není vodák, ale přízrak.
No, trochu jsme přízraky byli, protože jsme už po půl desáté složili rafty na vodu, naplnili je barely, pádly a dětmi a vyrazili na závěrečnou část Vltavy 2017.
Tentokrát jsem jel na raftu místo velkého Tea, který včera večer odjel domů (asi také četl předpověď na noc) s Kamilou, Lubošem, tatínkem Kamily, a s trojicí Kuba Outlý, Matěj Nejedlý a Jirka Dohnal. Nevím jak Kamila, ale my dva vzadu jsme měli hlavy napuchlé z těch řečí, které vedla naše svatá trojice. Netroufám si odhadnout, kolik témat probrali a co všechno řešili, ale nezastavili se celou cestu – myslím tím to mluvení, s pádlováním to bylo horší. Jako jediný z nich docela pěkně pádloval Matěj, který to stíhal i s tím povídáním, Kamila mlčela a pádlovala a my vzadu jsme to taky chtěli mít co nejdříve za sebou, a tak jsme se brzy dostali na první místo (gold, jak říkali ti tři mudrcové); za necelé dvě hodiny jsme sjeli úzkou šlajsou jezu u Zlaté Koruny a za chvíli jsme už uvazovali loď u kempu.
Pak přijela Dáša a další rafty a začal výdej svačiny, tentokrát chlebů s domácími pomazánkami, myslím, že od Panských. Pomazánky byly velmi žádané, díky! Také tam přijeli Brckovi a přivezli uzdravenou Báru a Tea.
V kempu jsme se povalovali, hráli s míčem, házeli létající talíř, kupovali zmrzliny a ostatní nezbytné dětské živiny asi hodinu, nakonec jsme ještě shlédli urputný match ve stolním fotbálku mezi sídlištěm Máj (Ondra, Martin) a Zavadilkou (Lukáš, Tereza). Zavadila slavně zvítězila 8:2 (i když mám dojem, že většinu gólů dal Ondra).
Pak jsme se opět nalodili a vyrazili na posledních deset kilometrů letošní táborové vody. Tentokrát jsme na našem raftu nenechali už nic náhodě, odolali jsme lákadlům soulodění a polehávání a usilovným pádlováním jsme brzy ujeli všem lodím naší výpravy. Sice jsme zkrátili působení řečí jedenáctiletých kluků na naše nervové soustavy na minimum, ale utekly nám tak další významné události tohoto posledního úseku. Podle pozdějšího vyprávění účastníků mohu tedy uvést, že:
– Edita se ve vrbičkách chytla větve, pustila ji a větev srazila Kikinu Ps. do vody
– Eliška s Andrejkou se cvakly hned po odjezdu ze Zlaté Koruny
– Danny nějak vypadl z raftu, který mu ujel, takže si musel stopnout jiný raft, aby dohnal svoji posádku
– Edita hlásila, že jedou na strom, Kikina odpověděla: „Mám to pod kontrolou“, načež se zamotaly do vrbiček.
Další události doplním, pokud mi je některý účastník popíše.
Asi v půl čtvrté jsme dojeli do tábora. Ještě jsme, zřejmě z nostalgie, uvázli na posledních třech kamenech před koupalištěm, ale raft jsme nakonec dotlačili ke břehu a vyčerpaní, ale šťastní vystoupili na pevnou zem.
Pak začaly dojíždět další kanoe i rafty, vybalovaly se barely, počítaly se plovací vesty a pádla a sbíraly se zapomenuté boty, ponožky a lahve na pití.
Děti se hrnuly do stanů, převlékaly se do domácího tábornického oblečení a zase se vyhrnuly ven na Píbovo hromové „Žrasóóó!“. K obědo-večeři bylo dnes knedlo-vepřo-zelo-špenáto. Opět se stála fronta na přidání a musel jsem si pospíšit, aby na mne něco zbylo. Z dětí nekáplo skoro nic, jen dvě malé holčičky mi přinesly malé zbytky, že už prý nemůžou.
Pak už byl čas odvézt rafty, jejichž vrácení bylo domluveno v Boršově, takže dvanáct zadáků se opět nalodilo a vyrazilo po proudu. Odjel tak Ondra Kodl, který se vracel domů.
Do tábora se naopak vrátil po uzdravení Jirka Brunclík, také se přijel podívat s rodiči loňský táborník Lukáš Vacek. Ale zůstat tu nechtěl. Odjela Kamila s tatínkem Lubošem, který se už trochu vzpamatoval z té jízdy.
Pak se vrátili zadáci z Boršova, ale Martin Sladký jen proto, aby si vzal bagáž a kolo a odjel domů. Všechny malé holčičky se s ním běžely rozloučit. Odjel taky Vojta Kubelka, protože musel jít chystat mezinárodní vědeckou konferenci. Vojta, jestli to nevíte, je totiž významný český ornitolog.
To už se pomalu začínalo stmívat, výrazně se ochlazovalo a spousta menších dětí už zalézala do spacáků. Tak jsme ani výjimečně nechystali táborák, ještě jsme si chvíli povídali a poslední dnešní událostí se už skoro za tmy stalo popřání Lukášovi Kadečkovi k narozeninám. Dnes je mu 15 let. Dostal hobla a tašku nějakých mlsků od Dáši (nejspíš slaných brambůrků, na nichž je silně závislý).
Pak se ochladilo ještě víc a děti se zasoukaly do spacáků a nejspíš zase začaly závidět podle vzorce uvedeného na začátku dnešní zprávy.
Jak pravil klasik: „Tahle noc nebude krátká…“