Vítáme vás u letošních zpráv z tábora.
Rok utekl jako voda a o druhé srpnové sobotě jsme se opět sešli v plném počtu na parkovišti u stadionu.Letos ten plný počet byl opravdu velký, neboť se přihlásilo třicet osm účastníků.Takový počet jsme snad ještě neměli.
A tak se od půl deváté opět hemžilo parkoviště dětmi rejdícími na kolech, starostlivými rodiči, organizátory nakládajícími atletický materiál a doprovodnými cyklisty. Vzpomněli jsme na loňský odjezd, když již v devět hodin ráno bylo 36 °C. Letos však počasí bylo takřka ideální – lehce pod mrakem a příjemných 25 °C.
Zopakovali jsme loňskou trasu po pravém břehu Vltavy, přes zmrzlinoviště za mostem v Hluboké, pak přes ty šílené stoupáky do Purkarce do hospody.
Jelo se pěkně, nikdo neupadl,nidko si nestěžoval ani se neptal – kdy už tam budem? Z Purkarce se nechali odvézt jen Lukáš Kadečka s bolavým kolenem, Terka Kadečková a Markéta, i když tu jsme museli trochu přesvědčovat.
Do tábora jsme tak dorazili nečekaně brzo a museli jsme čekat na oběd-večeři. Děti ale samozřejmě neztrácely čas – okamžitě začaly zabírat stany, stěhovat prkna a matrace a zabydlovat se. Po několik korekcích ze strany Dáši se nakonec nastavil uspokojivý stav ubytování.
Děti také znovuobjevily tůňku a hned do ní naskákaly, ale letos je ta voda nějaká studená, takže tam nevydržely moc dlouho.
Pak se konečně ozvalo Liborovo zvučné „Žrasóóó“, okamžitě následované dupotem dětí přibíhajích do jídelny. Po vynikající gulášové polévce (díky Kačko a Dášo) zorganizovala Lenka Baronová přípravné zápasy v ringu a poté sběr dřeva na táborák.
Potom konečně dorazili Tereza Faktorová, Maruška a Tobiáš, takže jsme mohli slavnostně zahájit letošní tábor, vytáhnout vlajku a určit družstva. Jelikož máme letos tolik dětí, vytvořili jsme pět družstev po sedmi až osmi lidech. Jako vedoucí letos jsou: Lukáš Kadečka, Kačka Žohová, Tereza Faktorová, Maruška Dvořáková a Danny Gribbin.
Pak jsme se usadili kolem ohniště, vysvětlili pravidla tábora, jak lze získat táborové peníze a kterak jich lze pozbýt, co jsou intelektuální rozcvičky a další užitečné věci.
Protože je tu letos dost dětí poprvé, sehráli jsme oblíbenou seznamovací hru Práskající Čestmír. To se hraje tak, že první (většinou já) řekne, jak se jmenuje, a něco o sobě. Druhý to zopakuje a přidá svoje jméno a něco o sobě. Třetí to zopakuje od toho prvního (tedy ode mne) a tak dále. U skoro čtyřiceti dětí to ten poslední měl docela náročné.
Bylo to takto:
Láďa nemá rád sprostá slova
Nikola má ráda jídlo
Kristýna Ps. má ráda maso
Tom Knápek má rád ryby
Edita nesnáší Láďu
Jirka se možná koupal v túňce
Tereza F. nemá ráda komáry
Veronika ráda hraje volejbal
Tereza Hanzalová ráda hraje softbal
Marek rád sportuje
Maruška pomalu jí
Lea ráda řve
Terka Kadečková má ráda broučky
Kačka Žížala je prý stíhačka na kluky
Radku dnes ráno bodla včela
Jolana zvaná Žolík snědla Oreo
Lukáš K. má rád kameny
Bára má ráda pečený maršmelouny
Petr rád skáče na trampolíně
Teo nemá rád mravence
Tobiáš rád chodí bos
Tomáš Havelka je na táboře
Lukáš Vacek má boty
Markéta nemá ráda Mařenu
Magda má ráda koně
Tína ráda dělá hvězdy
Šimon nemá rád školu
Kačka Kadečková má ráda kočky
Kristýna Ž. ráda hraje softbal
Adéla R. nechce do školy
Nela nemá ráda bratříčka Lukáše
Danny neví, co říct
Honza čte rád knihy
Roberta už tahle hra nebaví
Martin má rád hudbu
Ondra má rád hezký holky.
Tak jsme se všichni seznámili, zapálili oheň, rozdali první plichtíky za cestu (1 pl za 10 km) a pak už začal klasický táborák s ohněm a kytarou.
Hlahol od ohniště potom postupně utichal, jak děti od nejmladších ročníků odcházely do stanů a do říše snů. My už toho taky máme za ten první den docela dost, takže tímto asi zakončíme první zprávu z tábora.
Dobrou…