Krajský přebor přípravek v hale

První březnovou sobotu jsme jeli s početnou výpravou přípravek na halové mistrovství kraje v Nové Včelnici. Vezli jsme 15 závodníků, dychtivých změřit si síly s krajskou konkurencí. A posuďte sami, jak se jim dařilo.

Již v prvních disciplínách programu – výšce, medicinbalu a 50 m př. nastoupili naši favorité, i když jsme to o některých ještě nevěděli. U Emy Bendové jsme očekávali postup do finále a spolehlivá Ema samozřejmě nezklamala.
Na výšku nastoupili Lukáš Kadečka a Honza Daniel, náš nový atlet od loňského podzimu. Než jsem se stačil od rozběhů sprintů v koridoru přesunout do tělocvičny, ukázalo se, že si Honza vyskákal druhé místo v kraji úžasným výkonem 127 cm. Vyfotil jsem až jeho poslední a nadějný, leč neúspěšný pokus na 129 cm. To není špatný nástup sportovní kariéry, co?
Další překvapení nás čekalo ve stejné tělocvičně, v hodu medicinbalem. Měli jsme několik želízek, tedy kluků z přípravky, opět Lukáše Kadečku a tři čerstvé atlety, Kubu Šaška, Honzu Daniela a Lukáše Zítka z Trhových Svinů (trenérka Jana Záhorková). Kuba i Lukáš Zítek se hned na začátku svými výkony za 8 metrů usadili v první pětce, Honza a Lukáš Kadečka byli kolem 7 metrů. Kluci se postupně zlepšovali a po třech hodech se Kuba a Lukáš Zítek dostali do finále. Jenže pořád to nevypadalo na nějaké lepší medaile. Lukáš Zítek nakonec se svými vynikajícími 8,29 m dosáhl na 7. místo v kraji, Kuba se ovšem usadil v první trojici a pořád se přetahoval s obávaným Matějem Bínou z Bechyně. Předposledním pokusem se Kuba ovšem dostal do vedení s výkonem 8,45 a vypadalo to nadějně. Jenže Bína, nabuzen svým trenérem Rudou Blažkem, posledním pokusem mrsknul na 9,34 a bechynští se radovali. Vypadalo to, že právem, protože to byl opravdu velký odskok. Jenže to jsme ještě neznali Kubu Šaška. Ten nyní rozvážným krokem nastupuje ke svému poslednímu pokusu, přimhouřenýma očima si měří odhodový prostor. Přehodí si míč ve svalnatých rukou, nakročuje si a napřahuje. Hala ztichne napětím, diváci na tribuně, vlastně na balkoně, ani nedutají. A Kuba hází – míč letí … a letí .. a letí … a dopadá – a hala vybuchuje nadšením. Takový hod tu ještě neviděli. Rozhodčí hlásí výkon: 9,42 m!
Kuba Šašek ze Čtyř Dvorů se stává halovým šampionem Jihočeského kraje!
Po prvních disciplínách máme zlatou a stříbrnou medaili!
A to pořád není všechno, ještě tu máme dívky na výšku a medicinbal. V medicinbalu jsme s nějakým umístěním počítali, protože i bez Pavlíny Podhradské máme dobré vrhačky Terezu Faktorovou a Emu. Ale u výšky, kde za nás nastoupily Zuzka Němcová a Simona Caisová (sestra slavného Fandy Caise), jsme jen drželi palce, aby daly aspoň základ. Přeci jen to byly jejich první závody, Zuzka si to jednou zkusila na tréninku a Simona skákala vůbec poprvé.
Nejdříve tedy k medicinbalu: Tereza hned prvním hodem ukázala, že ten odhodový prostor je nějaký krátký: 10,41 šlo až za žíněnky, takže je rozhodčí museli posunout. Ema se výkonem 9,50 usadila a druhém místě a pak už se k našim dvěma vrhačkám výkonem nikdo ani nepřiblížil. Terezka dala všechny pokusy za 10 metrů (jako jediná) a Emě chyběl do deseti metrů jediný centimetr. Vše vypadalo jasně, Tereza šla do finále jako první s výkonem 10,69, Ema druhá se svými 9,99. Tereze ovšem pouhé vítězství asi bylo málo, potřebovala vítězství drtivé. A tak svým nenápadným stylem v posledním pokusu napřáhla, zaklonila se … a poslala míč do vzdálenosti 11,55 m. Neuvěřitelný výkon! Ještě štěstí, že rozhodčí už dříve posunulu i odhodové břevno, jinak by to dopadlo na zeď a nedalo se to změřit. Úžasný hod, hala prostě šílela! Takže máme další zlato a stříbro, paráda!
Když se podíváte do průběžných letošních tabulek ČR, tak Tereza je tím výkonem letos druhá v republice a Ema je třetí. (A mimochodem, Kuba Šašek by byl první v republice, kdyby byl býval včas zaregistrovaný. Ale kdo to mohl tušit, co?).
Pak se ale běželo finále A překážek, kde byla naše Ema. Ta to zkušeně a naprosto profesionálně zvládla a s časem 9,24 si doběhla pro další nedaili, tentokrát bronzovou.
Ale vra’tme se nyní opět k výšce dívek. Než jsem přišel z koridoru, Simona už skončila na devátém místě s výkonem 100 cm a Zuzka už měla za sebou 110 cm, vše na první pokus. Začínalo to vypadat na překvapení. Zuzka pokračovala: 114, 118 na první pokus. S každým skokem se její styl zlepšoval, byla to úžasná podívaná. Pak na 121 se zdálo, že to už je vrchol, dvakrát shodila. Ale dokázala se soustředit, nepodlehla strachu z laťky jako většina začínajících skokanů a na třetí pokus to dala. To už zbývaly v soutěži jen čtyři dívky, takže medaile byla jasná. Výšku 124 dala Zuzka na druhý pokus, opět výborným stylem. To už byl její poslední úspěšný pokus, na 127 třikrát shodila, ale krásnou sérií pokusů si zajistila druhé místo! Na úplně první soutěži ve výšce zůstat jediný centimetr za dvacetiletým oddílovým rekordem (E. Záhorová, 125 cm v roce 1993), to je opravdu obdivuhodné. Kromě toho se Zuzka dostala společně s Emou i do finále B na 50 metrů a skončila celkově sedmá. Zdá se, že se nám tu rodí další hvězda, nemyslíte?
Na třetí technické disciplíně, dálce, se nám už tolik nedařilo. Nejlepší byli na dvou osmých místech Honza Daniel s 359 cm a Tereza Faktorová s 366, ostatní se do finále nedostali. Na hladkých 50 m se ovšem dle očekávání dostal do finále B Kryštof Ernst, i když za svým osobním rekordem zůstal o celou desetinu vteřiny. Nakonec byl celkově šestý, což je v této soutěži také hodnocené místo, skoro „na bedně“. Jak bylo řečeno výše, v kategorii dívek se do finále B dostaly Ema a Zuzka; Ema byla pátá a Zuzka sedmá.
Po finále sprintů zbývaly už jen šestistovky. Tam nás v klucích reprezentoval jen Filip Stejskal, který má na této trati pěkný osobní rekord. A také začal pěkně, dvě třetiny závodu se držel na třetím místě. Už už to vypadalo na úspěch, ale v posledním „kole“ trochu vytuhnul a stal se obětí skupiny chrtů, kteří se hnali zezadu. Nakonec skončil sedmý s časem 2:24. Zajímalo by mne, jestli ho napadlo, že ty moje řeči o nutnosti rozběhání a důkladném rozcvičení před závodem přeci jen nejsou pouhým pustým tlacháním. No nic, připomenu mu to příště.
Pak nastoupila děvčata, tam jsme měli Terezku Faktorovou, Kristýnu Psohlavcovou a Simonu Caisovou. Opět se to rozeběhlo docela svižně, naše dívky se držely pospolu kolem pátého místa a na velké překvapení to nevypadalo (jako už dnes mnohokrát). Ale ukázalo se, že Tereza umí nejen házet míčem. Na poslední rovince prostě přidala (ona to všechno dělá tak nějak prostě – a pak sbírá medaile), předeběhla několik tuhnoucích závodnic z Tábora a Milevska a doběhla na třetím místě. Tím se v posledním závodě postarala o naši poslední medaili. Terko, děkujeme! Simona byla šestá a Kristýnka osmá. Bohužel se porouchala kamera a z tohoto posledního běhu nemáme časy.
A pak už následovalo slavnostní vyhlašování a předávání medailí až do pátého místa a diplomů do šestého místa. A při vyhlašování velice (a příjemně) často zaznívalo „SK Čtyři Dvory České Budějovice“.
Děkujeme všem závodníkům, nejen medailistům, za udatné závodění a pěkné výkony. Naši noví atleti si udělali kvalitní osobní rekordy a služebně starší atleti si je vylepšili nebo se k nim aspoň přiblížili.
Tak ještě nakonec uvedu souhrnné výsledky a umístění našich atletů na tomto slavném krajském přeboru přípravek v hale dne 2. března 2013: