Již dvacátý sedmý ročník, druhý pod organizačním zajištěním oddílu SK Čtyři Dvory České Budějovice (pod vzdáleným dohledem otce zakladatele Tomáše Scholze) startoval v poslední květnovou sobotu jako obvykle od recepce Akademie věd ČR.
Jaký vlastně byl, letošní Běh na Kluka? Řekněme si to přímo, nebyl rekordní. Nepadaly rekordy ani v účasti, ani ve výkonech, ba ani teplotní rekordy nebyly překonány. Na start se tentokrát postavilo jen osm borců, tedy mužů, borkyně, tedy ženy, letos nepřišly žádné. Snad ostatní tradiční běžce odradilo chladné počasí, které navíc slibovalo přeháňky, snad jiné běžecké povinnosti, nevíme. Ale na druhou stranu z osmi startujících byli tři nováčkové, což je příjemný počet.
Jako první v 7:14 vyrazil Zdeněk Málek na svůj již čtvrtý start a v 8:00 byl odstartován hlavní běh. Dva další tradiční běžci, Martin Brožka a Láďa Kučera, závodníky závistivě provázeli pohledem, protože letos nečekané povinnosti zabránily ostatním členům organizačního týmu pomoci na trati, a tak Martin podával občerstvení v Kališti a Láďa na Klukovi.
Skupina běžců vyrazila zvolna a společně, ale brzy se pole závodníků roztrhalo. Do Kaliště jako první dorazila trojice Vít Kocourek, Daniel Tomek a Jirka Steinbauer. Asi dvě minuty za nimi doběhl na občerstvovnu Jan Šklíba těsně následovaný Pavlem Linhartem. Josef Šochman a Hynek Falt doběhli do Kaliště za necelé tři čtvrti hodiny. Ale, jak známo z dřívějších ročníků, první časy v Kališti většinou málo znamenají. Rozhodují až ty úseky, kdy tělu docházejí síly, dech se krátí a nohy tuhnou. A opravdu – na Kluka doběhl jako první a celkem svěže vypadající Daniel Tomek, jednu minutu po něm Vít Kocourek a za další minutu Jirka Steinbauer, který zřejmě začínal splácet daň nováčkovské nezkušenosti. Šest minut po prvním byl na vrcholku také Jan Šklíba, který se od svého pronásledovatele Pavla Linharta odpoutal o více než jednu minutu. Naopak společně se na vrchol dostali Josef Šochman a Hynek Falt, kteří se v první polovině zřejmě navzájem povzbuzovali.
Na zpáteční cestě si Daniel Tomek držel náskok, ještě v Kališti byl jednu minutu před Vítem Kocourkem. Ale podle jeho vlastních slov ho nakonec udolaly poslední dva kilometry po asfaltu od lesa do cíle. Tam se na něho dotáhl Vít Kocourek. Chvíli běželi spolu, ale Vít zřejmě nasadil ostřejší závěrečné tempo, kterému Daniel nakonec nestačil. Vít Kocourek až těsně před cílem s překvapením zjistil, že ho už nikdo nepronásleduje, a v pohodě si doběhl pro první místo. Svým druhým nejlepším časem 2:13:46 zaostal za loňským osobním rekordem o dvě minuty. Daniel do cíle doběhl jednu a půl minuty po vítězi, ale udělal si výborný osobní rekord, skoro o dvě minuty lepší než z roku 2011.
Třetí byl Jan Šklíba, který se účastnil běhu naposled v roce 2006. Ale nezestárl a za svým osobním rekordem z roku 2002 zaostal o pouhé dvě minuty. Svému umístění vděčí především velkému urychlení ve druhé polovině závodu, které měl stejné jako vítěz – oba běželi zpět o 9 minut rychleji.
Na čtvrtém místě doběhl v čase pod dvě a půl hodiny nováček Jirka Steinbauer. Na Kluku měl na vítěze ztrátu pouhou jednu minutu, ale i na zpáteční cestě držel vyrovnané tempo – cesta na Kluka a zpět se u něho lišily jen o minutu a půl – a jak bylo řečeno, závod se rozhoduje ve druhé polovině. Na Jirku se v Kališti na cestě zpátky dotáhl urychlující se Jan Šklíba a do cíle mu utekl o dvě a půl minuty. Ovšem Jirka Steinbauer je běžec s rostoucí výkonností (například půlmaraton v Novohradských horách běžel za 1:35 hod), takže lze předpokládat, že v příštích ročnících bude posouvat své osobní rekordy k magické dvouhodinové hranici.
Pátý byl další nováček, Pavel Linhart. První polovina závodu se mu zřejmě běžela pěkně, jak lze soudit podle mezičasů v Kališti a na Kluku, které měl skoro stejné jako třetí Jan Šklíba, zpátky do Kaliště ještě držel své tempo, ale asi mu, podobně jako mnoha ostatním, docházely síly na posledním úseku z Kaliště a zejména po asfaltové silnici. Nakonec mu zpáteční cesta z Kluka do cíle trvala o minutu déle než první polovina. Ale čas něco málo před 2:30 hod je vskutku výborný výkon.
Na dvou šestých místech doběhli Josef Šochman (potřetí na Běhu na Kluka) a Hynek Falt, třetí nováček běhu. Společně vystartovali, ve stejných mezičasech proběhli Kalištěm i Klukem a ve stejném čase doběhli do cíle. Přitom to určitě nebyla procházka rozkvetlou jarní přírodou, Josef Šochman zaostal jen o tři minuty za svým osobním rekordem z roku 2010.
Sice šestý v cíli, ale fakticky osmý (vyrazil na trať už v 7:15) doběhl obdivuhodný Zdeněk Málek, který běžel potřetí a stále si udržuje vynikající formu. Na Kluku byl úplně první za 1:51 hod a zpět běžel rychleji o 11 minut (více než vítěz).
Nakonec tedy všichni šťastně dorazili do cíle, nikdo zřejmě nebloudil, a podle rozhovorů to vypadalo, že si všichni letošní Běh na Kluka náramně užili. Počasí běžcům docela přálo, bylo pod mrakem a vcelku chladno, ale nepršelo. Snad jen rozblácených úseků bylo více než obvykle, ale nezdálo se, že by to někomu nějak zvlášť vadilo. Všichni běželi podle svých schopností a momentální formy, a přestože někteří do toho dali všechno a doběhli docela vyčerpaní, pořád to byl běh pro radost. Proto to také všichni děláme, že?
K té radosti a euforii z úspěšně zdolaného Kluka jsme nakonec ještě přidali slíbené věcné ceny. Vítěz Vít Kocourek si ještě odnesl prémii v podobě kartonu piv a několika pivařských pomůcek (bohužel jsem zapomněl, kdo je přinesl, ale i tak děkujeme). Za financování cen také uctivě děkujeme Akademii věd ČR.
Tak to byl letošní 27. ročník Běhu na Kluka. Věříme, že se účastníkům líbilo proběhnutí se po líbezné jihočeské krajině. Doufáme, že všichni přijdou za rok znovu, a že se objeví další nováčci a že najdou cestu zpět i naši tradiční běžci. A doufáme, že příští ročník bude bohatší na rekordy – výkonostní, rekordy účasti i v počtu žen, ale bez teplotních rekordů bychom se asi obešli, co myslíte?
Láďa Kučera
Zde jsou celkové výsledky 27. ročníku Běhu na Kluka. Fotografie ze startu, z Kluka a z cíle jsou tady.