… kdy bojujeme nejdříve pod vodou a pak v lese
Po velice chladné noci nás přivítalo jasné ráno a přívětivé vycházející sluníčko. Ale v půl osmé přeci jen ještě nemělo tolik síly, aby nám ohřálo tábořiště a po vysoukání ze spacáku byla opravdu kosa.
Tady musím pochválit všechny naše děti, protože bez řečí, opakuji bez řečí, přišly na rozcvičku v tričku a kraťasech. To moc často na našich táborech nezažíváme, většinou při chladném ránu slyšíme těch řečí spoustu.
Vyběhli jsme po cestě směrem k silnici do Besednic, přes padlý strom na pole, kde nás sluníčko aspoň trochu zahřívalo. Pak nás zahřál rozcvičkou ještě Jirka Brunclík, dali jsme atletickou abecedu a uháněli zpět na snídani.
Dnes byl na programu jediný bod – skoro celodenní hra Velká šátkovaná, dříve zvaná Maršál 2.0, která už počtvrté nahrazuje dávnou a tradiční celodenní hru Maršál a Špion. Jako takovou rozcvičku před velkou hrou (a poskytnutí času Matějovi k přípravě hry) jsme vyšli na Indiánskou louku a zahráli si pět kol Ponorek.
Tuto hru hrajeme už dlouhá léta, snad od Ličova 2018 nebo možná od Myšárny 2017. Její pravidla jsou jednoduchá – družstva se stávají ponorkami a ve světě ticha pod hladinou oceánu se snaží torpédovat cizí ponorky a nedat torpédovat vlastní ponorku.
V praxi to vypadá tak, že členové družstva stojí v řadě za sebou a drží se za ramena. Všichni mají zavázané oči, kromě kapitána – vedoucího, který stojí úplně na konci a řídí celý ten složitý stroj. Jak všichni vědí, při podvodním boji musí být naprosté ticho, a tak kapitán řídí svoji loď pouze dotykovými povely. Mají tedy domluvené signály rukama na ramenou, které postupně přecházejí od kapitána postupně až k členovi na začátku. Při vlastním boji se ten první člen stává torpédem a po vystřelení se řítí dopředu a pokud jej kapitán správně namířil, trefí nepřátelskou ponorku a pošle ji na dno oceánu.
A tak po povelu “Potopit!” si členové nasadí šátky na oči a kapitán vydá nehlasný povel “Vpřed!”. Po louce kolem sebe krouží jednotlivé ponorky a hledají nejlepší pozici pro vystřelení torpéda. Někdy se ve velké rychlosti nedaří uhnout, ponorky se srazí a jejich trosky zaklesnuté do sebe pomalu klesají do temných hlubin.
Po prvním kole jsme museli trochu upravit pravidla, protože družstva mají málo členů a tedy i málo torpéd. Zavedli jsme tedy recyklaci torpéd – my organizátoři, kteří jsme hlídali, aby torpéda, která minula cíl, nespadla do potoka nebo nešlápla do kopřiv. Začali jsme zachycená torpéa vracet k ponorkám, aby hra mohla pokračovat.
Během pěti kol si už družstva vypracovala nějakou taktiku pro podmořský boj, ale zdá se, že nejlepší ji mělo Vojtovo družstvo. Měli nejvíce úspěšných zásahů – 6, Pavlovo a Šimonovo družstvo měli po dvou.
Ale pak už byl čas na hlavní bod programu, Velkou šátkovanou. Ta byla cele v režii Matěje Nejedlého. Obešel les, kde se to bude hrát, vymezil území, kde budou domečky jednotlivých týmů, vylosoval složení týmů – ty se liší od našich táborových družstev – a pak svolal celý tábor a vysvětlit pravidla. Sestavil týmy, ty si vylosovaly území a ještě se určili vedoucí domečků, kteří jen seděli v domečku a zapisovali ukořistěné vlajky a přivedené zajatce.
Po svačině jsme tedy vyrazili do lesa a po signálu budíčkovou trubkou začala ta velká bitva čtyř armád. Asi to byla monumetální událost, ale já jsem z toho moc neviděl. Seděl jsem v domečku Jirky Brunclíka a zapisoval přinesené vlajky a přivedené zajatce, občas jsem slyšel od sousedních domečků bojový ryk a zřídka jsem zahlédl nějaké boje poblíž našeho domečku.
Ostatně se ta hra těžko popisuje, podobně jako minulý Maršál & Špion. Možná tato Šátkovaná umožňuje více taktizování a vyhýbání se přímým střetům, ale nkdy jsem ji nehrál, tak nemohu soudit.
Hrálo se hodinu a půl před obědem, pak byl oběd a polední klid, a pokračovali jsme hodinu a dvacet minut po obědě. Pak Matěj třikrát zatroubil a ukončil hru. Vrátili jsme se do tábora a Matěj se hned dal do počítání bodů za vlajky (100 bodů) a zajatce (50 bodů). Tady jsou výsledky:
A tady je složení týmů:
Tady musím dnešní zprávičku přerušit, protože jsem musel odjet domů. Zítra zjistím, jaký byl program večer (a případně v noci) a dopíšu to, abyste nepřišli o informace, jak to tady na táboře pokračuje.
Tak zatím dobrou noc a pěkné sny, třeba o vítězství v celodenní hře.