16. Běh na Kluka historií
Dopoledne poslední májové soboty, tj. 25. května 2002, se stalo zkouškou fyzické připravenosti i odolnosti 10 nadšenců, kteří při 16. ročníku kratochvilně-sportovní akce, Běhu na Kluka, vyrazili od komplexu biologických ústavů Akademie věd na Branišovské vstříc téměř 14 km vzdálenému a o 350 metrů výše položenému vrcholu severovýchodní výspy Blanského lesa. Na vrcholu Kluka (741 m.n.m.) však celá taškařice nekončila a po načerpání tekutin a kalorií na občerstvovací stanici běžce čekala stejně dlouhá, ale i díky zvětšujícímu se vedru stejně náročná cesta zpět.
Jako už tradičně byl závod odstartován paní Brožkovou, na paměť jejíhož manžela Františka, tragicky zahynuvšího v roce 1989, se tento závod od roku 1990 koná. Startu se rovněž účastnil Prof. Libor Grubhoffer, který jako ředitel Parazitologického ústavu po 8 let celou akci podporoval. Na start vyrazilo letos 10 běžců, přičemž dva z nich, doyen Jiří Havel a jeden z nejčastějších účastníků, Jiří Šantrůček, vyběhli s půlhodinovým předstihem.
Na startovní čáře se objevil i tandem bratrů Součků, z nichž Milan, držitel historicky 3. nejlepšího času historie (1:48:20 hod.), se netajil ambicemi na překonání historické rekordu z roku 1994 (1:44:47). Pro Petra Součka byl letošní start premiérový.
Bratři Součkové hned od začátku nasadili ďábelské tempo (blízké 3:35 min. na 1 km) a pod vrchol Kluka doběhli již daleko před ostatními. Na vrcholu však byl o téměř 8 minut dříve Milan a za mezičasem rekordmana Martina Brožky z roku 1994 (55:00 min) zaostával jen o 20 vteřin! Přestože nakonec Milan Souček doběhl v historicky čtvrtém nejlepším čase, nejenže nepřekonal traťový rekord, ale časem 1:48:35 zaostal o 15 vteřin za svým osobním maximem z roku 1997. Důvodem byla patrně příliš vysoká teplota a především fakt, že druhou polovinu absolvoval zcela sám, zatímco při rekordním závodě v roce 1994 sváděli oba rekordmani, Martin Brožka a Josef Hejzlar (1:46:10), souboj o vítězství téměř až do cílové rovinky.
Petr Souček, nováček závodu, nakonec získal pomyslné stříbro za výkon jen těsně nad magickou hranicí elity (2:00:46). Třetí místo patří rekordmanu závodu, Martinu Brožkovi, jenž při svém již šestém startu doběhl v čase 2:11:06.
Bramborová medaile náleží rekordmanovi v počtu startů, Pavlu Zajíčkovi, který i při svém patnáctém (!!!) startu ohrožoval svůj osobní rekord z roku 1994 a zaostal za ním jen o minutu a 38 vteřin. Stabilita jeho formy i přes nezadržitelně přibývající roky je ohromující a snad se mu podaří prolomit magickou hranici 2:10 hodin.
Páté místo zaujal při svém čtvrtém startu Patrik Bauer, který s přehledem kontroloval pátou pozici a doběhnul ve výtečném čase 2:15:41 hod. Za svým maximem z roku 1997 tak zaostal jen o zhruba 5 minut.
Šestou příčku vybojoval doktorand Jihočeské univerzity Jan Šklíba, který zúročil zkušenosti z loňské premiéry a po vyrovnaném výkonu vylepšil své osobní maximum o více než 6 minut na velmi dobrých 2:19:04 hod. Zařadil se tím na 15. místo v historické tabulce Běhu na Kluka.
Sedmým v pořadí byl další představitel nové generace běžců, Tomáš Hubinger. Při svém třetím startu se mu sice nepodařilo přiblížit se k výbornému osobnímu maximu z loňského roku, ale přesto je jeho výkon (2:39:23 hod.) v panujícím parném počasí hodnotný.
Jediný reprezentant z pracoviště organizující závod, Parazitologického ústavu AV ČR, se umístil na osmé příčce. Ivan Fiala, ač bez dlouhodobější speciální přípravy před závodem, dokázal posunout své maximum z roku 1999 o více než 2 minuty a při svém druhém startu zaběhnul čas 2:51:40, za což mu patří náš obdiv.
Tradičními účastníky závodu jsou Jiří Šantrůček a Jiří Havel, kteří se postavili na jeho start již po šesté, respektive po sedmé. Ač se letos svým časem nedokázali přiblížit svým osobním maximům (JŠ 2:43:26; JH 2:36:21), jejich výkon je skutečně obdivuhodný, zejména u nejstaršího účastníka závodu, J. Havla. Oba borci dorazili nakonec úspěšně do cíle v čase 2:59:50 a 3:00:15.
Jako tradičně byl závod podpořen cenami od Parazitologického ústavu AV ČR, paní Brožkové a P. Zajíčka z automobilky Škoda v Mladé Boleslavi. Organizaci zabezpečovaly již tradiční občerstvovatelky Bohunka Maryšková, Zdena Zajíčková a Tereza Scholzová.
Závěrem před přehledem výsledků již jen přání, aby si všichni letošní účastníci udrželi sportovní formu a pevné zdraví a za rok se opět postavili na start v pořadí již 17. ročníku Běhu na Kluka!
Tomáš Scholz
16. Běh na Kluka očima zakladatele a rekordmana v počtu startů, Pavla Zajíčka
Ahoj Tomáši,
Kluk 2002 je minulostí a jako téměř vždy vděčí za úspěšnou přípravu a průběh především Tobě, tentokrát ještě víc než kdykoliv jindy. Až si ve svých drobných administrativních úkonech – jak sám nazýváš vedeni PaU – najdeš trochu casu na sepsání obvyklé zprávy, snad Ti bude ku pomoci můj následující postřeh, tedy průběh závodu viděný mýma očima:
Ihned po startu oddělení obou chrtu – bratrů Součkových, za nimi na třetím místě já a to až k odbočce na lesní cestu za betonárkou. Tam mě vzal Martin Brožka a pomalu se mi vzdaloval. Na hrázi rybníka si ale převazoval obě boty, tak jsem jej zase dohnal a dokonce předehnal, vzápětí mě ale doběhl a opět předběhl. Na občerstvovačce v Kališti tak měl jen cca 50 m náskok. Za ní mě doběhl Patrik Bauer, který mě na rozcestí M a Z značky (na mapě jako rozcestí “U Zajíčka”) předběhl. Víc než na 20 m jsem jej vsak nepustil, v onom rozbahněném mlází jsme dělali, co jsme mohli, ale naše vzdálenost se držela v průměru na 10 metrech. Teprve na silnici u Hradců jsem byl schopen zrychlit a u kapličky v levotočivé zatáčce jsem jej předběhl. Na seběhu dolů jsme potkali p. Šantrůčka na cestě zpět, u statku pak p. Havla. Na nejnižším miste pod Klukem, tedy v místě, kde začíná stoupáni, které pak konci až na vrcholu, mě Patrik dotáhl a předběhl. V dáli cca 200 m ve svahu před námi jsem k mému překvapeni spatřil Martina Brožku a pomyslel si, ze to bere velmi zvolna (ještě jsem nevěděl, že měl za sebou bloudění mimo trať – pro něj samotného nepochopitelné). Po dalších dvou stech metrech – pravoúhlá levá zatáčka polní cesty před Slavčem – jsem Patrika dotáhl a předběhl. Ve Slavči naštěstí žádní volni psi jako ten skoro tradiční zkurvenec v prvním staveni nad návsí, co jde po nohách. Na louce před lesem jsem ještě stačil spatřit Martina. Pak výběh lesem, kde kousek pod křížením tur. značky se silničkou potkán první z bratrů Součkových – pozdější vítěz. Jeho bratra jsem pak potkal na hřebenovce po výběhu z lesního porostu. Pak vrchol – míjení s Martinem těsně pod ním. Na seběhu dolů očekáván útok Patrika, neboť seběhy mám kvůli kolenům přeci jen pomalejší. Ten se ale nekonal. Seběh z Kluka v lese ještě opatrný, na louce zrychlení. Pak už jsem nikoho neviděl. V Kališti na občerstvovačce měl Martin prý zhruba náskok dvě minuty. Doběh jsi pak viděl na vlastni oči. Až jsem se divil, že jsem byl docela fit a mé obvykle cílové obtíže se nedostavily.
Teplota stoupala, ale ani v nejmenším si nemyslím, že by závod nějak výrazněji poznamenala z hlediska času. Počasí prostě opět vyšlo a i všechno ostatní bylo moc pěkné. Takže příští rok snad zase na startu a nejlépe s Julou, který má na mě už několik let vymyšlenou výbornou taktiku.
Zdraví Pavel
