… kdy nejdříve utrácíme, pak luštíme a nakonec hledáme poklady
Ráno bylo dnes ještě teplejší a slibovalo horký den. Po budíčku se táborníci scházeli k poslední rozcvičce už dost pomalu, přeci jen třináct dní tábora vybírá svoji daň. Ale to už nebyla moje starost, dnes jsem na rozcvičku nešel, protože jsem vyrážel na přípravu honby za pokladem.
Z nejrůznějších důvodů jsem neměl čas si to předem připravit, takže nebylo žádné schéma otázek s vrstvami správných a nesprávných odpovědí, na mapě nebyly ani pravé a falešné značky ani souřadnicová síť. Dnes hledači dostanou jen holou mapu. Jen budu muset vymýšlet, jak je budu z jedné kontroly posílat na následující.
Zatímco jsem procházel zdejší líbeznou krajinou, v táboře probíhala poslední burza, kterou vedl samozřejmě Matěj. Ale ještě předtím byly výplaty plichtíků za hry a soutěže v posledních dnech. I přes redukovaný počet táborníků byly výplaty tak astronomické, že, jak mi potom líčil Matěj, prostě došly plichtíky a bylo nutno vydávat směnky. Ale při burze se plichtíky samozřejmě rychle navracely do rodné plichtíkové kasy.
A ještě důležitá zpráva: podařilo se otevřít Cryptex!
Jak už víme, včera družstva vyluštila čtvrté písmeno hesla a chyběla jim ještě čtyři plus jejich pořadí. Dnes ráno ale našli na osmi sloupech podpírajících střechu srubu přišpendlené papíry s písmeny a bez písmen takto: P – A – prázdný papír – T – A – prázdný papír – E – prázdný papír. To byla asi poslední zásah Mistra, abychom zjistili heslo a pomohli mu se vrátit domů.
Dalo to ale hodně práce, googlení a dotazů umělé inteligenci. Nejdříve zjistili, že první chybějící písmeno bude pravděpodobně N, tedy heslo začíná na PANTA. Pak zkoušeli náhodně PANTA PES, PANTA LES, PANTA LEO a podobně. Až potom si uvědomili, s kým mají tu čest, a obrátili se k latině a nakonec ke klasické řečtině. Ano, bylo to PANTA REI, tedy VŠE PLYNE. Pronesl to antický filosof Herakleitos. Občas se to překládá jako “Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky”. Myslím, že je to důstojné heslo pro cestovatele časem.
Takže bylo zadáno heslo a Cryptex se otevřel. Byla v něm malá lahvička s podivnou kapalinou, hustou a zvláštně měňavou.
Leonardo se neobjevil, tak děti nechaly lahvičku na stole a odešly. Později tam už lahvička ani Cryptex nebyly. Tak snad se pan Leonardo vrátil v pořádku domů, ale raději to zkontrolujeme v učebnicích dějepisu, že tam pořád je. A děkujeme do minulosti za to dobrodružství!
Tohle ovšem vím z doslechu, protože jsem byl už nejméně na třetí kontrole. Včera večer jsem pohledem na mapu odhadl možnou trasu, která nabízela pěkné a vypečené šifry a ještě byla docela dlouhá. Ve vymýšlení vypečených šifer jsem se spolehl na svoje improvizační schopnosti, ono ostatně nic jiného nezbývalo.
Dnes ráno jsem začal jsem jako obvykle od konce. Nejdřív jsem určil, že poslední kontrola bude na stožáru v táboře, což mi umožnilo na předposlední kontrole recyklovat rýmovaný rébus, který jsem vymyslel na Myšárně v roce 2017. Tato kontrola byla na posedu, který jsme využili už při orienťácích, takže na před-předposlední kontrole, odborně označované jako P-2, stačilo napsat přesmyčku DESPO U BÁTORA. Tu Pé mínus dva jsem umístil na malý kopeček nad lesním rybníčkem Čertova hráz, kde jsme nikdy nebyli, a tedy nebylo možné odkaz odbýt jedním nebo dvěma slovy.
A tak kontrola Pé mínus tři měla u sebe pět ústřižků mapy s tím kopečkem a s nakresleným kroužkem kolem kontroly. Úkolem týmů pak bylo najít toto místo na své velké mapě. P-3 jsem umístil před místem, kde cyklostezka 1128 najíždí na silnici 157. Toto spojení jsem na kontrole P-4 vyjádřil matematicky jako 157 x 1128 a v duchu jsem se pochechtával, jak tím zamotám hlavu hledačům pokladu.
Kontrolu P-4 jsem umístil opět na známé místo, jednak tam už byla kontrola orienťáku minulý týden. Bylo to místo, kudy jsme běhali na rozcvičky a kde přes cestu ležel padlý strom. Akorát ho někdo o víkendu uklidil, ani větve nezbyly.
Než jsem došel na kontrolu P-5, měl jsem vymyšlené, jak zašifruji odkaz na padlý strom, který už tam není. P-5 byla u ohniště nad Indiánskou loukou a napsal jsem tam
(16 . 1/4 + 12 . 25 – 19/20 + 18 – √15 . 13) . (-1)
a představoval jsem si, jak hledači budou žhavit mobily s kalkulačkami a nakonec jim vyjde nějaké nesmyslné číslo, se kterým si nebudou vědět rady. A to násobení (-1) mělo ukazovat, že tam padlý strom už není.
A potom jsem chtěl využít ty kontroly, které jsem naplánoval pohledem na mapu. Bylo to směrem k Besednicím a viděl jsem tam hezké hluboké údolí s potokem a za ním kopec s kótou 544. Tam by se vyjímala kontrola … ale zde opět smělé plány tvrdě narazily na realitu, v tomto případě na ohradu s ovcemi. Ohradník se táhl od silnice až k lesu u tábora a nikde nebyla ani skulinka. Celé údolí i ta kóta byly v ohradě.
Tak jsem to celé obešel po silnici, kam jsem samozřejmě hledače nechtěl zavádět, našel jsem cestu z Besednic do tábora a holt vyrazil do krajiny na sever od tábořiště. Když jsem procházel přes Indiánskou louku, slyšel jsem z tábora hlahol a vítězný ryk, tak asi burza probíhala úspěšně.
Nakonec jsem kontrolu Pé mínus 6 umístil na lavičku vedle příjezdové cesty k táboru a použil jsem na ní svoji oblíbenou šifru – psaní pozpátku s mezerami jinde než v originálu. A ještě jsem přeházel slova. No, trochu předběhnu, i tady jsem silně podcenil naše táborníky, myslím, že šifru
DANUOKU OLE TSIN HOUOK SNAIDNI
luštili s útrpným úsměvem rovnou při chůzi.
P-7 jsem původně umístil na kůl se šipkou s nápisem Zálesák, která měla směrovat v Nesměni auta rodičů a táborníků k tábořišti, bylo to u domu č. p. 23. Odtud jsem šel k dalšímu rybníčku, který se jmenoval Lipno, kam jsem chtěl schovat kontroly do balónků do vody, jak jsem si to plánoval včera nad mapou ve stanu. Ale opět se ukázalo, že kvůli ohradám není možné se dostat přes les k táboru. Jediný rozdíl byl v tom, že tentokrát byli v ohradách koně nebo krávy. Ach jo.
Sebral jsem kontrolu, která by se dala tak pěkně zašifrovat jako NESMĚŇ 23, a dal jsem ji na strom na trase toho středečního maratonského běhu jako P-7. Ale aspoň na tu šifru jsem byl pyšný. Odkazovala na lavičku a měla podobu nečitelného rukopisu, kde slova oddělovala interpunkční znaménka – tečky a čárky. Ano, hádáte správně, morseovka. A opět jsem podcenil děti, když jsem si představoval, jak se snaží cokoli vyluštit z toho příšerného rukopisu a pak zoufale volají o nápovědu.
Bylo už dvanáct hodin a blížil se oběd, tak jsem šel do tábora. Ještě jsme s Matějem vymýšleli, jak děti poslat na trasu maratonu, až jsme dali dohromady další rébus – obrázek terasy mínus E a za tím MAR & a obrázek noty (tím jsme mysleli tón).
Po obědě a krátkém poledním klidu jsme začali s vypouštěním družstev. Bylo to podle pořadí v celotáborovém bodování, takže jako první vyráželo Pavlovo družstvo. Dostali mapu, pomůcky k šifrování, kde byla morseovka a pořadí písmen v abecedě, a ten rébus s terasou. Na terasu-trasu přišli rychle, ale chvíli marně dumali, co znamená MAR NOTA. Ale nakonec na to přišli. Další družstvo bylo Míšino, pak šel Vojta, Lukáš a Šimon.
Pak už byl konečně čas na přípravu a schování pokladů. Ale vzpomněl jsem si, že jsem ty kontroly nečísloval, takže by některé družstvo mohlo náhodně najít jinou kontrolu a jiné tím přeskočit, stává se to při našich honbách za poklady nepříjemně často. Tak jsem rychle vyrazil s fixkou proti směru hledání a Matěj se ujal těch pokladů.
No a dobře jsem udělal. Už na kontrole P-2, tedy dvě kontroly před cílem, mi šlo naproti Lukášovo družstvo. Prý luštili ten rébus v táboře, vyluštili, že to má být trasa, pak Lukášovo nevšední uvažování vedlo k tomu, že tam je osminková nota, což je H, složili to s tím MAR a v rohu mapy je osada Hamr. Tak tam vyrazili, bohužel to bylo zrovna po cestě ke kontrole P-3 s těmi ústřižky map.
Tohle mne však opravdu nenapadlo. Stávají se i kurióznější přeskoky kontrol, nikdy se to nedá na sto procent vyloučit. Ale vysvětlili jsme si to a družstvo odešlo na trasu maratonu hledat první kontrolu.
Pak jsem přes pole pospíchal k tomu mínusovému padlému stromu a tam jsem potkal další dvě družstva – Pavlovo a Míšino. Už měli vyluštěné čtyři kontroly a šli si pro ty kousky mapy.
No jo, asi jsem si neuvědomil, že to už nejsou jedenáctileté vykulené děti, ale že už umí rychle uvažovat, a hlavně už znají ty moje chytáky. Tak jsem dospěchal do tábora se špatnou zprávou, že už tu za chvíli budou. Ještě to nebyla ani hodina od startu. Matěj naštěstí měl už všechny poklady schované, tak jsme jen určili azimuty od stožáru pro poklady 1 až 5 a čekali.
Přišli za hodinu a dvacet minut od startu. Pavlovo, Míšino a Vojtovo družstvo okamžitě pochopili, co znamenají ta číslíčka na stožáru a rozběhli se po okolí hledat. Naštěstí Matěj schoval poklady opravdu důkladně, takže když za chvíli přišla družstva Lukáše a Šimona, pořád se ještě hledalo.
Nejvíc lidí hledalo samozřejmě první a nejlepší poklad, ale Šimon se rozhodl, že mu druhý poklad stačí a vyrazil ve Vojtových stopách kolmo do kopce nad táborem. No a tam u velkého stromu, kde Vojta před ním jen proběhl, Šimon našel poklad číslo 2.
Pak to ale trvalo dlouho, než byl nalezen poklad číslo 1. Matěj ho schoval do vyschlého odpadu z louku do potoka, za hustým záhonem kopřiv. Ještě že se takto kompenzovalo to moje podcenění hledačů a lehké šifry. Nakonec asi po dvou hodinách od startu Ondra Brunclík, který už bez rozpaků chodil v botách blátem a vodou v potoce, při vylézání na břeh náhodou šlápl na ten odpad a uklouzl po pokladu. Poklady č. 3 a 4 pak byly nalezeny celkem rychle, jen poslední poklad dal trochy zabrat Lukášovu družstvu, protože byl schován v uklízecím vozíku za kuchyní a přikryt hadrem.
Pak už se konečně všechna družstva usadila před stany na ta podia a dělila si poklady. Teď zase bylo výhodou to, že měla družstva málo členů, zbylo tak na každého hodně kořisti.
No a to byl vlastně úplný závěr letošního táborového programu. Dál už nebylo plánováno nic.
Bylo pozdní odpoledne a udělalo se docela vedro, tak se část starších táborníků rozhodla se jít koupat. Ale než se rozhoupali, zatáhlo se začalo poprchávat. Někdo se tedy šel osprchovat, několik jich přeci jen odjelo s Matějem autem na koupaliště do Besednic, já jsem ten čas využil aspoň trochu k dospání toho deficitu, který jsem tu nasbíral.
V šest hodin volala kuchyně, že je večeře hotová. A byly to … tradiční táborové langoše. Na sladko a na slano s česnekem. A ty byly!
Sice to nebylo takové, jako na jiných táborech, kdy se jedinec pojídající svůj další langoš staví rovnou do fronty na přidání, protože ti největší žrouti byli pořád na tom koupališti. Ale brzy přijeli a mohli se do toho pustit.
Venku pořád pršelo, setmělo se, ale na táborák nebylo pomyšlení. Seděli jsme v jídelně, povídali si, smáli se, Péťa a Zbyňďa od Lucky se tu předváděli a byla to docela fajn nálada.
Mezitím si maminka přijela pro Zuzku. Doufám, že ji za rok zase uvidíme. Pak odjela Dáša, hospodářka, kuchařka, ošetřovatelka a táborová maminka menších dětí, protože zítra rozhoduje na druhé lize v Táboře. Tak jsme se předčasně rozloučili a zase se navzájem pochválili, jak se ten tábor povedl. Ještě před odjezdem zakázala na poslední noc jakákoli zranění či nemoci.
Skupina kovbojů začal hrát BANG!, někdo si četl, někdo listoval v mobilu. Malé děti a pak i větší děti postupně odešly spát a nakonec jsem tu zbyl jen já. Venku pořád prší.
Tak dobrou noc, a když se vám bude zdát o šifrách při honbě za pokladem, tak ať aspoň stojí za to.