- KLUK – KLUK TROPICKÝ!!
Nejvýraznějším rysem letošního, v pořadí již jedenáctého Běhu na Kluka se bezesporu stala výheň, která spalovala statečné bojovníky s náročnou a nekonečně dlouhou tratí a vysávala především v závěru závodu beztak rychle ubývající zbytečky sil. V sobotním ránu, 17. května 1997, se před areálem biologických ústavů Akademie věd ČR sešlo 13 statečných, plných odhodlání i letos si připomenout památku sportovce Františka Brožky, který zahynul v roce 1989 při autonehodě, a vydat se vstříc nejméně 26 kilometrům dlouhé trase závodu.
Letošní ročník byl zpestřen přítomností dvou zahraničních běžců, Anderse Malmquista ze Švédska, a Davida Gonzáleze-Solíse z Mexika. Na jeho startu také stanul nebývalý počet nových tváří, které se postaraly, jak vyplyne z následujícího líčení průběhu, o zemětřesení v dlouhodobých tabulkách.
Zasvěcení věděli, že cílem jednoho z nově přišedších, Milana Součka mladšího, byla nelehká meta – pokoření 3 roky starého traťového rekordu Martina Brožky (1:44:47 hod.). Tento čas se však ukázal i nad síly Milana, majícího v nohách stovky kilometrů naběhaných v tréninku. Vedle velkého horka traťový rekord nepadl i díky příliš pomalu rozběhnutému závodu, neboť’ Milan vyšplhal na Kluk v čase 57:29 minut, tedy o 2,5 minuty později než stanul na vrcholu Martin Brožka v roce 1994. Navíc Milan ztratil cenné vteřiny vybočením z trati nad Kalištěm. I přesto, že traťový rekord nepokořil, Milanův výkon je skvělý a za výsledný čas 1:48:20 hod. mu v historické tabulce patří třetí příčka.
Druhé místo obsadil v neméně výtečném čase 1:51:13 hod. Milanův otec Milan, který tak skvěle pomáhal na trati svému synovi, že získal stříbnou medaili a zařadil se na historicky 5. místo mezi elitu závodu v čase hluboko pod hranicí dvou hodin.
Třetí příčka letos patří tradičnímu medailistovi závodu, Josefu Hejzlarovi, který opět dokázal, že překonání hranice dvou hodin pro něj není žádným problémem a stále se drží v historické tabulce na skvělém 2. místě z rekordního ročníku 1994.
Milým překvapením závodu byl třetí z nováčků, Patrik Bauer, reprezentující nastupující generaci. Celou první část se držel na 4. místě, avšak doplatil na nepřesnou informaci o trase závodu a místo na vrchol Kluka zamířil po zelené značce dolů po jeho úbočí. Toto jím nezaviněné zdržení ho vedle nezbytnosti šplhat po vrcholové suti Kluka stálo mnoho drahocenných vteřin. I přesto, že Patrikova zaváhání využil rekordman v počtu startů (letos 10!!!) a zakladatel závodu Pavel Zajíček a přiřítil se na vrchol Kluka jako čtvrtý, bramborovou medaili do cíle neudržel. Patrik cestou do cíle prokázal výtečnou formu a i přes bolestivý pád na obličej v klesání od Hradců se nakonec na zasloužené 4. místo propracoval.
Již zmíněný Pavel Zajíček prokázal, že zraje jako víno. I ve výhni závodu dokázal zaběhnout skvělý čas, kterým se přiblížil na pouhé 2 minuty svému osobnímu rekordu z roku 1994.
Šestá příčka náleží po zásluze Pavlovi Sekyrovi, který se letos dokonale připravil a využil znalosti trati ze své loňské premiéry. Odměnou mu bylo vylepšení osobního rekordu o téměř 9 minut!!! Tímto časem přeskočil v historické tabulce 5 běžců, včetně věčného rivala July Lukeše, a patří mu 16. místo. Jistě příští rok zaútočí i na svůj letošní výkon.
Sedmý Michael Bartoš si poprvé vyzkoušel originální trasu závodu, neboť’ při své premiéře v roce 1995 startoval na náhradní trati ze Sádek. Letos sice zaostal za svým maximem, ale o pouhou minutu, což je při letošním vedru obdivuhodný výsledek.
Osmá a devátá příčka náleží zahraničním účastníkům a debutantům závodu. Švéd Anders Malmquist, studující na biologické fakultě JU, dokázal ve druhé části dostihnout ztrátu na Davida Gonzáleze-Solíse, který vyšplhal na Kluka jako osmý, a v cíli si s ním toto místo vyměnil. David prokázal, že na třicetistupňová horka je ze svého rodného Veracruzu zvyklý a doběhl zcela v pohodě na pěkném devátém místě. Oba zahraniční nováčci zaslouží uznání za statečnost, s jakou se vypořádali s nástrahami nelehkého závodu.
Na místě desátém letos doběhnul doyen závodu, Jiří Havel. Vzhledem ke svým více než pěti křížkům se stal nekorunovaným vítězem závodu, neboť i přes nelehké podmínky dokázal zdolat trat’ v čase pod 3 hodiny.
Jedenáctou příčku obsadil další z hrdinů závodu, tradiční účastník Oleg Ditrich. Na trat’ vyrazil se zdaleka nejvyšší zátěží (97 kg), a proto lze před jeho výkonem, zaplaceným pořádným vlkem, jen smeknout, byt’ jeho letošní čas zaostal za osobním rekordem o téměř 50 minut.
Další nováček závodu, Ivo Wiesner, se statečně pustil do zdolávání 26 kilometrů s vervou a na vrcholu Kluka byl v čase lepším Olega. Na zpáteční cestě mu však došly síly, takže mu náleží celkově 12. místo. Příští rok se jistě výrazně zlepší.
Posledním startujícím byl Jan Frouz, který však nebyl v dobré formě a zcela rozumně a zodpovědně po zdolání vrcholu v čase 1:52:50 druhou část běhu vzdal.
Letošní klimatické podmínky byly opravdu téměř nelidské, o čemž nejlépe svědčí to, že 3 borci během závodu ztratili plné 4 kilogramy váhy, což se v žádném z předchozích ročníků nestalo.
Je již tradicí na tomto místě poděkovat všem, kteří pomáhali zabezpečit hladký průběh letošního závodu. Především je nutné jmenovat Libora Grubhoffera (startér a časoměřič), Julu Lukeše s rodinou (občerstvení v Kališti), kterému jen zdravotní indispozice znemožnila účast (“už mne nikdy neuvidíte tak tlustého!”), Zdenu Zajíčkovou, Terezu a Kláru Scholzovy (občestvení na Klukovi). Nemalý podíl na úspěchu závodu má i vedení Parazitologického ústavu, které finančně přispělo na ceny a občerstvení i organizační zabezpečení.
Co říci závěrem? Snad jen “Za rok na startu!”
Tomáš Scholz
