Maršálové, špioni a mrholení. Nakonec déšť
Dnes to bude krátké. Jen zmíním, že budíček byl odložen o hodinu kvůli včerejšímu večernímu… ehm… programu.
Dnes byla plánovaná celodenní hra Maršál a Špion, kterou už roky na našich táborech obětavě organizuje Vojta Kubelka. Ten přijel včera společně s Kačkou Žohovou a dnes se tedy ujali organizace programu dne. Už od rozcvičky, kterou vedli někam směrem na Kačlehy.Po snídani Vojta vysvětlil pravidla hry. Jsou celkem jednoduchá – děti se nalosují do čtyř teamů (jiných než jsou táborová družstva) a vydají se do lesa, kde si každý team vybuduje základnu zvanou domeček. Tam si na strom pověsí vlajku, což je většinou nějaký nenápadný šátek, a jdou ukořistit vlajky ostatních teamů. Každý člen má u sebe na papírku číslo od 1 do 5. Při souboji si dva protivníci porovnají čísla a hned vědí, kdo vyhrál. Větší číslo bere menší, s jedinou výjimkou – jednička Špion bere pětku Maršála.
Dnes teamy vedli Vojta, Ivan, Danny a Honza. Nafasovali čísla a mapu, kde měli vyznačeno své území, svolali mužstvo a vyrazili do boje. To už docela vytrvale mrholilo, ale ještě nepršelo.
Já jsem se ale nezúčastnil, nabíral jsem v táboře síly na další týden, a ona ta hra se stejně těžko popisuje. Představuji si to však nějak takto:
Mezi stromy se pohybuje skupina postav. Na pozadí zeleně nejsou skoro vidět, jejich maskovací oděvy a zelenočerné šmouhy na obličeji je skrývají před očima protivníků. V mokrém borůvčí se pohybují takřka bez zvuku, zkušeně se vyhýbají zrádným suchým větvím. Velitel skupiny před sebou náhle postřehne pohyb. Jediným gestem zastaví své muže a všichni splynou s terénem. I přes zvuky lesa a kapání vody že stromů zaslechnou opatrné kroky dalších lidí. Nepřátelé! Velitel ohodnotí poměr sil a rozhodne se zaútočit. Rychlými gesty rozmístí své lidi a na signál všichni zaútočí. Nastává nelítostný boj muže proti muži, tasené lístečky s čísly určují osudy bojovníků a nad bojištěm zní volání padlých, kteří jako poslední službu informují o čísle toho, kdo je porazil. Během chvíle je po boji. Padlí bojovníci odcházejí do domečku pro nová čísla, vítězové se ztrácejí v mlze mezi stromy a dále pátrají po základnách nepřátel.
Takhle nějak to muselo probíhat.
Hra skončila v 15:00 a bojovníci se vrátili do tábora na oběd. Z rozhovorů jsem zjistil, že to možná bylo ještě dramatičtější, než jsem si představoval. Danny našel Ivanův domeček a sebral vlajku, ale napadla ho Bára, v souboji ho porazila a vlajku mu vzala. Danny měl ale v záloze Jirku Brunclíka, který Báru dohnal a vlajku ji zase sebral. A to byla jediná ukořistěná vlajka, takže Danny zvítězil. Druhé bylo mužstvo Honzy, třetí Vojta a čtvrtý Ivan.
Pak jsme ještě vyhlásili témata na divadla a povinná slova. Jako každý rok je předposlední den tábora věnován divadlům a družstva si v předstihu losují témata a slova, která v jejich kusu musejí zaznít. Letos jsou témata pěkně vypečená, protože je vymýšlely Andulka (Láďa za 3000) a Šárka Vítová. Ty dvě mají vždycky originální nápady.
Uvidíme tedy Prostřeno, Zprávy s předpovědí počasí, Válečný film, Dokument o opicích a Detektivku – Místo činu Kačlehy. A slova se nebudou losovat, všechna družstva budou mít stejná: mazlavý, hasicí přístroj, TikTok, zadek, bebínko a ozubený. Tak to se budeme těšit.
Odpoledne ale to mrholení přešlo v regulérní déšť, a tak na nějaký další program nebylo ani pomyšlení. Každý se bavil po svém ve stanu nebo v jídelně. Když se trochu setmělo, a dnes to šlo rychle, zase jsme spustili centrálu a promítali si videa z divadel z minulých táborů a pak ještě několik dílů Anči a Pepíka.
A tím skončil program dnešní akční, ale mokré soboty.
Pořád prší.
Tak dobrou noc a ať se probudíme zase do sluníčka.
PS. Omlouvám se za opožděné zprávy, přes ten déšť nešel vůbec žádný signál.