Dešťové hry, výlet a bloudění
Celou noc pršelo. Hodně a pořád. Pršelo i ráno a nepomohlo ani odložení budíčku o půl hodiny. Dokonce ani zrušení rozcvičky, což je jev, který se vyskytuje maximálně dvakrát za deset let, naposledy vloni.
Pršelo celé dopoledne. Ne moc prudce, ale nepříjemně a tak nějak lezavě.
Po snídani děti zalezly do stanů, v jídelně jen Bára vymýšlela scénář divadla a Honza řešil tu zapeklitou šifru z posledního utkání se singularitou a Anička Štancelová a Rozárka nedbaly deště a na potůčku, který tekl po cestě, si stavěly rybníčky.
Ale pršelo pořád, a tak přišel čas Dešťových her. Naše odbornice na hry u stolu Dita a Alena už včera odjely na 2. ligu, tak jsme sáhli po osvědčených hrách z minulosti. Vybrali jsme pantomimu a pak jsme přišli s novou verzí Popelářů – družstva musela sehnat a přinést věci, které začínají od všech písmen abecedy. A opravdu to všichni dokázali, včetně obávaných písmen Q (karta královny), X (mobil Xiaomi nebo xylén v kusu dřeva), W (karta Willi z hry Bang) a Y (Y chromozom ve vlasu).
Pršet přestalo až po obědě. Rozhodli jsme se realizovat původní program a vyrazit na pěší výlet do Dolní Pěny. Bylo to asi 7 km a nejdříve jsme chtěli, aby ti nejmenší jeli na kole, ale kromě tří chtěly všechny dětičky jít pěšky, tak jsme variantu s koly zavrhli.
Cesta ubíhala docela rychle, i když místy cesta na mapě už neexistovala ve skutečnosti. Za hodinu a půl jsme byli v cíli – v bludišti zvaném Obludiště. Bylo to klasické bludiště postavené z vysokých keřů, kde byly schovány obludy ze dřeva.
Cílem bylo podle mapy bludiště dojít ke všem obludám a zapsat si slovo na tabulce. Z těch šesti slov se pak měl složit citát, napsat na útržek vstupenky a poslat ke slosování.
Slečny u pokladny jsme s ptali, jestli mají nějaké skupinové slevy. Prý jen rodinné, dva dospělí a děti. Kolik prý máme dětí. Podívali jsme se s Andreou na sebe a řekli, že třicet pět. Slečna nehnula brvou a naklepala do pokladny dva dospělé a třicet pět dětí. Cítili jsme se jako opravdu velká rodina.
Rozdali jsme vstupenky s plánem bludiště, vyslali děti mezi keře a doufali jsme, že je ještě uvidíme. To bludiště bylo opravdu velké, prý největší v republice. Mě můj orientační smysl zradil hned za první zatáčkou, tak jsem se radši držel Jendy, který podle plánku kráčel jistě od obludy k obludě.
V uličkách jsme potkávali naše děti a vypadalo to, že si to bloudění docela užívají. Myslím, že nakonec všechny děti navštívily všechny obludy a sestavily ten citát. Asi ho tu můžu uvést:
Nejlepší věci v životě nejsou věci.
S tím asi můžeme souhlasit.
Pak už se děti (do juniorů včetně) mohly věnovat atrakcím vedle bludiště – dětskému hřišti s prolézačkami, klouzačkami a dětskou lanovkou, sousednímu rybníku, kde byly dva vory, které bylo možno pohánět silou paží po napjatém laně, kulidromu, což je dlouhá kuličková dráha na kuličky, které lze koupit v kuličkomatu. Nemluvě o bufetu, kde bylo možné doplnit obsah nezdravých látek v krvi.
Dalo nám opravdu práci děti odvolat od těch krásných a zajímavých věcí a jen kouzelné slovo „langoše“ nám pomohlo vydat se na zpáteční cestu.
Trvalo nám to zase hodinu a půl, i když malé dětičky už toho měly dost. Jenda naštěstí zase našel pěknou zkratku, která byla místy dost neschůdná, ale výrazně kratší.
V táboře už čekal tatínek Báry Brckové, která dnes odjížděla domů. Všichni se s ní loučili a bylo veliké objímání, protože Bára byla duší tohoto tábora. A vůbec nevíme, jak budeme bez doktorky Brckové dále bojovat s tou singularitou.
U kuchyně pak už stála dlouhá langošová fronta, která se vyznačuje tím, že člověk dostane dva langoše a hned se jde postavit na konec fronty na přídavek. Táborový rekord v pojídání langošů je 16 a Matěj Nejedlý ho chtěl dnes překonat. Měl dobrou formu a správně spočítal tempo, ale před koncem prostě došly langoše.
Potom jsem šel zapálit oheň a trochu mě překvapilo roztomilé jezírko v našem ohništi. Musel jsem tam dát pár kamenů, aby bylo kde zapálit oheň. Nakonec se to podařilo, sice s pomocí suchého dřeva z kuchyně, ale plápolal táborák a mohli jsme rozdat plichtíky. Nahoře se zase začaly honit mraky a zítřejší předpověď nevypadá vůbec pěkně, má pršet celý den.
Šli jsme spát dost brzy, přeci jen máme i přes pošmourný den plno zážitků.
Tak dobrou noc