Letní tábor Františkov
Pondělí, 27. 8. 2001
Tento den se konečně konal dlouho a dychtivě očekávaný, plánovaný i obávaný, velký a skvělý Maršál & Špión. Speciálně na něj přijel Ondra Novák a Pavel Kavřík.
Byla určena družstva, jejich velitelé, přiděleny světové strany a vlajky. Já jsem ovšem přípravy jen smutně pozoroval, protože pro nepřestávající simulování natrženého lýtka jsem byl ze hry vyloučen. Nemohu tedy hodnověrně popsat všechny ty velkolepé bitvy, lstivé přepady nepřítele ze zálohy a nebezpečné pronásledování v houštinách. Jen občas někdo proběhl táborem, vzal si suché tričko a pokračoval. Pouze vzdáleně se ke mně donášejí zprávy o obléhání Jardy u bezejmenného rybníčka za Zadražilem, kde se Pavel Kavřík plazil kopřivami a Ondra pohřbil zánovní botu Niké v bahně.
Zatímco všude kolem zuří nemilosrdné bitvy, věnuji se v táboře údržbě kol a úklidu. Náhlé setmění a vítr mě opravdu překvapí ? že by mělo pršet? Na dnes přece není plánováno koupání. Přesto se spustil prudký liják, že jsem sotva stačil poschovávat věci sušící se mezi stany.
Nutno zdůraznit, že všichni účastníci projevili odhodlanost pokračovat ve hře až do úplného vítězství, které jim nějaký deštíček nemůže zhatit.
(Později se ukazuje, že tento liják přišel spolu se studenou frontou a následujících pár dnů byla opravdu kosa.)
Máš pravdu já jsem byl dva dni ztuhlý jak uhlí (Já Pavel I. z orientu čti OB).
Podrobný popis všeho, co se při M&Š dělo, poskytnou účastníci zde:
Zkusím! (Já Pavel I. z orientu čti OB) podruhé; vlastně poprvé, protože až dosud jsem se této hře úspěšně vyhýbal, a proto mě berou jako kus do počtu, i život mi přidělují malý (2) tj. stejná úroveň jako třeba Vítek a toho navíc fasuji jako parťáka (obětovali nás?).
Vítka to ani moc nebaví, pořád na mne pokřikuje ?Pavle kde si?, což se do této hry nehodí, tak po krátké honičce jsme bez životů a plahočíme se zpátky do doupěte. To Anča jako parťák to zvládá mnohem lépe a navíc vychází můj tip a podaří se nám nalézt Ondrovo doupě. Ztrácím sice život, ale následné přepadení a uloupení vlajky vede k našemu slavnému vítězství.
Večer se opět scházíme kolem táboráku a já jen závistivě poslouchám líčení všech dobrodružství, která prožili účastníci této velkolepé hry. Zuřivé bitvy, pronásledování protivníků, bojovníci skrývající se v trávě a čekající na příležitost k výpadu …. to muselo být krásné! Ale když se tak dívám na promrzlé postavy kolem ohně, v mokrých botách a zuřivě si drbající nohy popálené od kopřiv, říkám si, že závist opravdu není hezká vlastnost.