Před rokem to vypadalo, že oblíbený Běh na Kluka skončí, protože pracovní povinnosti nedovolovaly hlavnímu organizátorovi, Tomáši Scholzovi (je totiž ředitelem Parazitologického ústavu AV ČR) pokračovat v pořádání tohoto závodu. Po 25 letech by to ovšem byla velká škoda, a tak se osiřelého Běhu ujal náš oddíl SK Čtyři Dvory společně s Martinem Brožkou a jeho organizačně zdatnou rodinou.
Vloni se i počasí s námi plačtivě loučilo, ale letos v poslední květnovou sobotu zjevně mělo radost ze záchrany Běhu a usmívalo se na nás po celé trati. Doufejme tedy, že dobrá nálada vydrží do dalších ročníků nejen počasí, ale i běžcům.
Na trať Běhu vyrazilo patnáct běžců a jedna jediná běžkyně. Nebyl to tedy rekord v počtu účastníků, jako při loňském „posledním“ ročníku, ale i tak to byla velice slušná účast. Jako první v 6:03 vyrazil Zdeněk Málek (v cíli měl 3:42:47) a 42 minut za ním Jiří Havel, který chtěl, podle svých slov, „doběhnout konečně do cíle jako první“. Letos se mu to s časem 3:29:42 podařilo.
V osm 
nula nula byl odstartován hlavní závod. Již na silnici za akademií se vytvořila čtyřčlenná vedoucí skupinka složená ze tří favoritů, mezi nimiž byli dva nováčci závodu, Láďa Stejskal a Pepa Soukup, a držitel rekordního času Martin Brožka, a Ládi Kučery, který ovšem mezi favority nepatřil a po dvou kilometrech už neudržel ďábelské tempo a zvolnil. Nutno ještě na začátku popisu trati podotknouti, že se nás Klub českých turistů letos snažil zmást a přeznačil zelenou značku, na kterou se vždy nabíhalo hned ze silnice. Naštěstí trasu k napojení na zelenou značku organizátoři označili červenými fáborky a brzká ranní hodina snad zabránila všudepřítomným ochráncům zeleně strhat tyto cizorodé prvky ze stromů, takže nováčci na začátku nebloudili. Zatím ještě nebloudili…
Na třetím kilometru u vstupu do lesa čekalo vedoucí trojici překvapení v podobě čerstvého olympionika Honzy Kreisingera, který se k nim přidal jako vodič a tréninkově si s nimi vyklusal na Kluk a zpátky.
Za touto nyní čtveřicí a osamělým běžcem Láďou se vytvořila skupinka pronásledovatelů tvořená Rosťou Miklšlem, Tomášem Vargou a Zdeňkem Jašarovem. O minutu před nimi na první občerstvovací stanici za Kalištěm přiběhl Dan Tomek, minutu po nich pak Pavel Linhart. Ale mezičasy v první čtvrtině závody moc neznamenaly. Ve druhé čtvrtině závodu začal Martin Brožka trochu ztrácet na Láďu Stejskala a Pepu Soukupa, tažené Honzou, také Láďa Kučera příkladně vytuhl, takže před obcí Slavče ho dostihl Tomáš Varga a ve stoupání na vrchol Kluka ještě dvojice Jašarov-Mikšl. Přesto o kvalitě závodníků svědčí úzký rozsah mezičasů na Klukovi, když se do rozpětí 6 minut vešlo devět závodníků. I když je pravda, že první dva přiběhli na vrchol dříve, než tam stačila dorazit občerstvovací četa, takže tam chvilku čekali a kochali se krásným výhledem.
Nesmíme ovšem zapomenout na jedinou letošní závodnici Alici Flíčkovou, která dle svých slov běhá teprve dva roky a na Kluka se dostala za vynikajících 1:25 hod. Po cestě zpátky ji ovšem zradilo zraněné koleno, ale i přesto dosáhla výborného času 2:53:21, což je desátý nejlepší ženský čas všech dob.
Z Kluka v čase 1:03 vyběhla jako první vedoucí dvojice Láďa Stejskal a Pepa, pak v čase 1:07 další skupina Jašarov-Mikšl-Brožka-Varga a v 1:09 pak další trojice Láďa Kučera, Vít Kocourek a Dan Tomek.
Naprostá většina mužů měla čas ve druhé polovině závodu lepší, protože z kopce se přeci jen lépe běží, ale naprosto fenomenální zrychlení předvedl Láďa Stejskal, který běžel zpátky o 16 minut rychleji: 47 minut zpět proti 1:03 hod tam. Svým vítězným celkovým časem 1:50:52 se zařadil na páté místo historických tabulek, hned za otce zakladetele Tomáše Scholze.
Láďovu tempu na zpáteční cestě nestačil Pepa Soukup, trochu zaostal, pak kdesi před Kalištěm přehlédl odbočku a při bloudění naběhal dobré dva kilometry navíc, což ho nakonec stálo druhé místo. To získal Rosťa Mikšl, který se na zpáteční cestě urychlil o 13 minut a udělal si vynikající osobní rekord 2:01:06. Pepa Soukup i přes bloudění dosáhl na třetí stupínek a s časem 2:03:53 je nyní na 13. místě historických tabulek. Ovšem jeho styl běhu dává tušit, že pokud přijede příště, bude rozhodně bojovat o ten stupínek nejvyšší.
Na čtvrtém místě v čase 2:04:33 doběhl Martin Brožka, na pátém Tomáš Varga v osobním rekordu o 9 minut lepším 2:05:01. Šestý byl Zdeněk Jašarov, který neudržel tempo Rosti a Martina na zpáteční cestě, ale i tak si o 2 minuty zlepšil osobáček. Další skok v nejlepším výkonu předvedl Vít Kocourek, který z předloňských 2:21 si polepšil o 10 minut a s časem 2:11:38 skončil sedmý. Také osmý Láďa Kučera si o 4 minuty zlepšil loňský (první) výkon na 2:14:14. Naopak devátý Daniel Tomek s časem 2:21:54 o čtyři minuty zaostal za loňským nejlepším časem. Desátý byl nováček Pavel Linhart s velice slušným časem 2:23:19, jedenáctý Pavel Sekyra (mimochodem, od něho jsou ty lahve vína pro vítěze – děkujeme) s časem 2:30:55 sice zůstal 4 minuty za svým nejlepším časem z roku 1997, ale oproti loňskému ročníku si napoak o 4 minuty polepšil. Dvanáctý Josef Zíma běžel na Kluka poprvé s celkem slušným časem 2:46:26. Rovněž poprvé běžel i třináctý Jaroslav Chlad, který na Josefa Zímu na Klukovi ztrácel jen 4 minuty, ale na zpáteční cestě mu „došlo palivo“ a doběhl v čase těsně nad tři hodiny.
Tak to byl 26. ročník Běhu na Kluka, ovšem první ročník pod křídly SK Čtyři Dvory. Snad se podařil, snad jsme neudělali otci-zakladateli a dlouholetému organizátorovi Tomášovi Scholzovi ostudu. Běžci doběhli vyčerpaní, ale vypadali spokojeně, tak se jim to asi líbilo.
Ovšem letošní Kluk by se nekonal bez obětavé pomoci rozsáhlé rodiny Brožkových, Dáši a Matěje Tycových a Marušky Kučerové, kteří všichni zajišťovali občerstvení v Kališti a na Kluku, psali mezičasy, měřili výsledné časy, pořizovali fotodokumentaci a opečovávali vyčerpané běžce v cíli. Všem organizátorům za to DĚKUJEME.
Děkujeme i všem běžcům, kteří bez výjimky předvedli úžasné výkony a těšíme se na shledání s nimi na příštím ročníku Běhu na Kluka.
Láďa Kučera
Martin Brožka
květen 2012