… kdy opravdu končíme a jedeme domů
Ráno bylo opět příjemně teplé a laskavé, škoda, že bylo poslední. Rozcvička už nebyla, tak jsem si dovolil ten přepych vypnout budík a povalovat se až do osmi. Spát se už moc nedalo, jednak mi sluníčko svítilo přímo do stanu, jednak byl venku takový ranní táborový lomoz – hlasy a hlásky, bouchání dvířek stanů, cinkání hrníčků a dupání po těch pódií, na nichž stojí stany.
Ke snídani byly langoše, které zbyly od večeře, a klasické chleby s marmeládou a s Nutellou. Zatímco langoše zmizely rychlostí trochu odporující přírodním zákonům, chleby s Nutellou nakonec zbyly. Nevídaný jev! Asi dětem chyběla ta rozcvička, z níž se dá pádit po louce dolů, aby se uchvátil největší krajíc s nejtlustší vrstvou té božské pomazánky (teď trochu předběhnu – zbylé chleby jsem vzal domů prasátkům, ta k tomu nepotřebovala žádnou rozcvičku).
Děti už byly instruovány jednak včera Dášou, jednak dnes ráno Ditou a Luckou, a začínaly si balit věci, uklízet ve stanech a chystat kola na odvoz.
Lucie někde objevila zalaminované papíry s podmínkami, jak má vypadat tábořiště při předání. Po nás tu totiž budou ještě nějací lidé, kteří si tábořiště pronajali na první týden v září, a jim to budeme předávat. Takže letos nepomáháme s rozebíráním stanů a skládáním do srubu.
No, nemá cenu to podrobně popisovat, zabalili jsme svoje věci a uvedli tábořiště do požadovaného stavu. Naložili jsme všechny táborové věci do káry
Rozebrali jsme hřiště na ringo, aby měli rodiče kde parkovat. Ti začali přijíždět před desátou hodinou, nakládali kola a bagáže svých ratolestí, podívali se na to jeviště, kde se odehrávaly dramata i komedie táborového života popisovaná v denních táborových zprávičkách.
Ještě jsme se hromadně vyfotili a táborníci začínali postupně odjíždět.
Odjela Anetka se sestřičkou Eliškou, která u nás ze včerejška přenocovala, odjel Ondra Brunclík a Matěj Franěk, rodiče si odvezli sourozence Kaštovské, Koutecké, Komárky (to je zajímaví, příjmení sourozeneckých párů začíná na K). Odjela Edita Nagyová, která nám tu pomáhala druhý týden, maminky si odvezly Aničku Volemanovou a Míšu Čápovou, s rodiči odjel Lukáš Blecha, důstojný zástupce generátoru vtipných hlášek Jirky Dohnala, Eliška Cikhartová a nakonec odjel i Pavel Klein z taťkou Zdeňkem, (se kterým jsme včera připravili hromadu dříví na očekávaný táborák – no, aspoň budou mít ti důchodci po nás čím topit, budiž jim přáno). Jako jediní na kolech odjeli Máťa se Šimonem.
Mezi posledními odjel i skoro hlavní programový vedoucí Matěj Nejedlý s Májou (dozvěděl jsem se, že studuje psychologii, tak doufám, že nebude psát bakalářku na téma “Traumata z dětských táborů jako příčiny duševních poruch v dospělosti” nebo tak něco). Odjel i Petr s kluky Péťou a Zbyňďou, kteří výrazně dotvářeli táborový kolorit.
Ještě jsem rychle oběhl sebrat nejbližší kontroly ze včerejší pokladové honby, aby toho po nás tady zůstalo co nejméně.
A pak už jen rozloučení s Luckou a Bájou (asi se mu tak říká proto, že je báječný kuchař), poslední pohled na tábořiště, které nám poskytovalo dva týdny domov, a vyrazil jsem za ostatními vstříc civilizaci, pohodlí, práci, škole. Ale to už je jiná pohádka.
V pořádku jsem dojel na stadion, kde mi pomohla rodina Kaštovských, Matylda a maminka Volemanová vyložit věci z káry do skladu. Díky!
Na ty poslední dva týdny nám snad zbyde dost vzpomínek na tu partu dětí, které tu vytvořily (a vytvářejí každý tábor) tu neskutečně pohodovou atmosféru plnou legrace a přátelství. Za to děkuji všem táborníkům a děkuji také programovým vedoucím Ditě, Editě, Aleně, Doďovi, Matyldě a Matějovi s Májou, velké díky patří Lucii, Tomovi a Bájovi v kuchyni.
A děkujeme rodičům, že mají tak šikovné děti a že nám je půjčili. Já osobně děkuji taky za příznivé ohlasy na Zprávičky, jsem rád, že se líbily.
Největší dík ale patří Dáše, se kterou ty tábory táhneme už hodně dlouho a která je duší všech táborů. Díky Dášo, máme tě rádi!
No, tak to je všechno.
Ahoj!
Láďa
Oba s bráchou moc děkujeme za parádní tábor tak trochu z jiné dimenze, ostatně jako vždy. Bylo to parádní, Leonardo magický.