Maršálové a špióni
Dnes to bude krátké. Na programu byla celodenní hra Maršál a špión a ta se nedá dost dobře popisovat.
Ale den jsme zahájili běžným způsobem, rozcvičku dnes vedl Vojta Kubelka (pro ty, kdo Vojtu neznají – Vojta je náš bývalý atlet, taky s námi jezdil na tábory a nyní už několik let organizuje Maršála a špióna. Jinak je to významný český ornitolog a předloni napsal disertaci, kterou mu otiskli v časopisu Science).
Po snídani začaly přípravy hry. Na lístečky se napsala jména účastníků, určili se vedoucí čtyř družstev a pak Vojta jako obvykle shromáždil všechny děti u stožáru, aby vysvětlil pravidla. Děti na instruktáž už přicházely oblečené, některé dokonce maskované (Jirka Dohnal ve svém hejkalu). Letošní maskovací móda ještě vyžadovala nabarvení obličeje v tmavých sytých tónech, s jednoduchými červenými pruhy.
Ještě je třeba zmínit příjezd rodičů Brckových, s nimiž přijel Boris na další týden tábora a také dva plechy výborných buchet, díky.
Pak se losovala jména z Vojtova klobouku do družstev, která letos vedli Vítek, Vojta, Jirka Květoň a Kuba Folberger.
Ten drobný problém, o kterém jsem tu psal nedávno, totiž že kolem tábora se Maršál ani špión nedá hrát, protože tu všude jsou ohrady s krávami, vyřešil Vojta elegantně: přesunul celé bojiště do jiného lesa. Byl to ten les za rybníkem Chvalov, kam se chodíme koupat. Přinesl vytištěné mapy s dvěma vyznačenými sektory, jeden pro dvě družstva. Velkoryse do jednoho sektoru zahrnul i ten tábor, který vždycky vidíme ze silnice, ba dokonce navrhoval, že si občerstvovací stanoviště uděláme přímo v tom táboře. Horkotěžko jsem mu to vymluvil, nakonec stálo auto s vodou a svačinou na louce u naší plážičky.
Před desátou hodinou už bylo vše připraveno, jídlo a pití zabaleno, maskovací make-up hotov a družstva vyrazila na další maršálovské dobrodružství. Ještě stručně připomenu, že původ této hry se ztrácí v mlhách dávnověku. Původně to byla stolní hra, ale neznámý génius ji převedl do prostoru a terénu. Každé ze čtyř družstev si v určené oblasti najde tak zvaný domeček, tam si umístí vlajku a zásobní životy. Život představuje barevný papírek s číslem od jedné do pěti (pozor, pouze v této hře, ve skutečnosti je to trochu složitější). Cílem hry je sebrat životy co nejvíce protivníkům a získat co nejvíce vlajek ostatních družstev. O život se bojovníci připravují takto (pozor, opět jen v této hře): při kontaktu (plácnutí) vyšší číslo bere nižší, tedy dvojky berou jedničky, trojky berou dvojky a jedničky, atd., s jedinou výjimkou – jednička (špión) bere pětku (maršála). Přitom počet zásobních životů je omezený a různý pro každou hodnotu. Je třeba dobře rozvrhnout složení hodnot životů v družstvu, hlavně s ohledem na schopnost rychle utíkat.
Já se obvykle této hry neúčastním, i dnes jsem využil čas na plnění jiných povinností. Takže nemůžu podat podrobnou zprávu o průběhu bojů, a ani jsem zatím nezaslechl žádné líčení soubojů a hrdinských činů. Snad mi někdo sepíše raport o této velkolepé akci, aby i čtenáři těchto zpráv aspoň takto virtuálně nasáli atmosféru toho plížení po lese, sledování nepřátelských zvědů, pátrání po skrytých pevnostech nepřátel, těch honiček po lese a soubojů čísel.
Letos po dlouhé době nevyhrálo Vojtovo družstvo. Stav bodů po sečtení sebraných životů a ukořistěných vlajek je takovýto:
1. Jirkovo družstvo – 736 bodů
2. Kubovo družstvo – 674 bodů
3. Vítkovo družstvo – 552 bodů
4. Vojtovo družstvo – 470 bodů.
Poslední bitvy skončily v 16:00 a unavení válečníci se vrátili na naši táborovou základnu, aby se pořádně najedli (svíčková s knedlíkem; byla naprosto vynikající) a smyli ze sebe pot, prach a ty maskovací barvy. Krev jsme naštěstí nesmývali z nikoho.
Pak jsme se rozloučili s Píbou (velkým i malým) a Kačkou Součkovou, kteří nás tu celý týden rozmazlovali svojí vyhlášenou kuchyní. Nelze dostatečně přesně popsat, jak nám tady chutnalo, tak snad pro ilustraci stačí zmínit minimální počet porcí, které mi děti nosí, že už nemůžou. A ten pán, co si jezdí pro zbytky jídel pro prasátka, byl překvapen, jak málo toho zbývá. Při minulém táboře jezdil každé dva dny a vždy byla plná konev. U nás byl včera podruhé.
Kačko a Píbo, děkujeme!
Pak odjeli i Petr a Tomík Sedlákovi, odjel Vítek a po něm i Vojta s Kačkou a také Lenka Baronová odvezla starší žákyně a dorostenky, protože zítra mají ve Vlašimi závody II. ligy.
Nebe se postupně zatahovalo a kolem sedmé hodiny začalo pršet. Nebyl to moc prudký déšť, ale dost vytrvalý, takže jsme se rozhodli vynechat dnes táborák. Ani jsme nezačínali další kolo Dešťových her, protože jednotlivé skupinky táborníků se bavily po svém. Před osmou za stálého deště se prodralo sluníčko přes mraky a nad stromy u tábora se rozklenula nádherná dvojitá duha. To byla krása!
A místo táboráku nakonec bylo táborové kino – diváci si demokraticky zvolili film Úžasňákovi. Ještě uvedu, že během filmu jsme býčka Pinďu – Mekáče vyháněli z tábora jen jednou.
Po vítězství superhrdinů a zničení padoucha si děti už jen vyčistily zoubky a šup do spacáků.
Tak dobrou noc, jdu na to taky.