Zprávy z tábora – 3. den, pondělí 17.8.2020

To byl dnes ale pěkný den! Začal přitom tak obyčejně, pošmourným ránem, povykováním dětí už kolem sedmé hodiny, klasickou rozcvičkou. Běželi jsme dnes ke křížku, tam, kde odbočuje ze silnice cesta k táboru. Danny nám dal klasickou atletickou rozcvičku a běželi jsme zpět, protože pořád nemáme žádný delší okruh na běhání.
Po snídani začala Terka s Alenou organizovat turnaj v ringu, letos máme dvě hřiště – pro velké a malé. Dokonce na velkém hřišti už máme opravdovou volejbalovou síť, kterou před táborem koupila Dáša s Lenkou, a nemusíme už splétat provázky do složitých vzorů místo sítě jako v minulých letech.
Turnaj a jiná táborová činnost (např. Ragbíjená) asi probíhaly bez problémů, ale bylo bez naší zásluhy, protože jsme s Tomášem a Dannym vyrazili stavět první velký orienťák. Při pohledu na mapu to vypadalo snadno, při pohledu z dálky to vypadalo ještě lépe – krásná, mírně zvlněná krajina s velkými loukami a remízky nebo ostrůvky lesů a keřů, rybníky, cesty, sem tam nějaká skalka nebo kámen. Při pohledu zblízka jsme pak uviděli ta ohradníková lanka – a byla skoro všude. Skoro všechny ty krásné louky s remízky atd. byly ohrazené pro pastvu dobytka. Byli jsme z toho dost rozmrzelí, ale co se dalo dělat, nehodlali jsme riskovat nějaké dobrodružné rodeo s účastí našich dětí a museli jsme stavět kontroly jen v lese a po cestách. Nakonec se to snad podařilo, postavili jsme dvanáct kontrol v okolí tábora, celková délka mohla být tak 4-5 kilometrů. Čtyři kontroly byly do 100 m od tábora, ty jsme zamýšleli pro malé dětičky.
Původně jsme plánovali klasické schéma – běh jednotlivců, pouštět je budeme po dvou minutách. Pak jsme se podívali na seznam táborníků (38 ks), na hodinky (za hodinu a něco bude oběd), na sebe a kývli jsme – budeme je pouštět po dvojicích a po minutě. A docela se to osvědčilo.
Přesně ve 12:00 vyběhl první tým Štěpán a Šimon Hřebecký a za nimi se po minutách vydávali jednotlivci, dvojice nebo i trojice, podle toho, jaké bylo složení družstva. No za 17 minut byli všichni odstartovaní.
Tu trasu jsme stavěli asi dvě hodiny a odhadoval jsem čas nejlepšího tak na 30-40 minut, přeci jen bylo dost obíhání těch krásných luk, remízků atd. za ohradníkem. Trasu těch menších s kontrolami kolem tábora jsem tipoval na 15 a více minut – a opět se ukázalo, jak naše táborníky podceňuji. Jako první přiběhl tým Tomáš Hálek + Šimon Brůžek. Musel jsem se několikrát podívat na jejich čas startu a dvakrát zkontrolovat výpočet čistého času. Opravdu, bylo to 7:26. Neuvěřitelné. Ale to nebylo všechno. Jako druhé v absolutním čase přiběhlo Duo Aničkas, tedy Aničky Kaštovská a Štancelová (ta ještě nechodí do školy). Jejich čas byl 7:03. Úžasné. Nevím, jak Anička motivovala Aničku, aby s ní těch nejméně 700 m běžela naplno, ale dokázala to.
Těmto časům se pak už nikdo nepřiblížil, třetí čas se už blížil mému odhadu – 15:33 týmu Matylda + Marek Mleziva. I další časy byly do dvaceti minut.
U velkých závodníků mě z podceňování usvědčil Honza Stejskal (24:44), druhý čas měli Zdenka Herdová a Mařena Kuna (26:25) a třetí Verča Hejdová a Silva Fíziková (28:37). ještě sedmý čas byl do 30 minut, ale jako obvykle se našli týmy, které si to prošly celé několikrát. Štěpán a Šimon jako první vyráželi a jako poslední se vraceli, celkem za 1 hodinu a 11 minut.
Ale všichni to stihli na oběd, což bylo nejdůležitější.
Po obědě byl dlouho očekávaný polední klid, kdy se mohly konečně rozehrát ty brutální souboje ve hře Bang! (větší v jídelně) nebo v Ragbíjené (menší před stany). Původně jsme plánovali po poledním klidu vyrazit na dříví na táborák, ale Petr Sedlák a Jarda Mleziva nařezali pár soušek, naštípali polena a zase bylo dost dřeva. Tak jsme změnili plán na koupání, protože sluníčko už pěkně připalovalo, ale vzdálené hřmění a pohled na radar na mobilu nás opět donutil změnit plány. Hnalo se na nás něco velkého a tak jsme začali preventivně uklízet věci, zavírat stany a chystat se dešťový program. A opravdu, kolem třetí hodiny se rozpršelo, ale to už jsme byli připraveni v jídelně. Dáša ještě nechala dohrát jedno kolo Bangu! a pak vyhlásila první Dešťovou hru – oblíbenou rétoriku. Terka s Alenou vymyslely spoustu témat proslovů pro velké i menší a pak vyvolávaly, která družstva budou soupeřit.
Pro malé děti byla témata jednoduchá, jako Večerníček, rodina, zvíře, škola. Pro větší už to bylo složitější. No zkuste mluvit co nejdéle bez přerušení na téma zlatá rybka, první pomoc při bodnutí hmyzem, pečení chleba nebo krájení melounu.
Ale byly to pěkné souboje. Zpravidla vítězili favorité, kteří se projevili už vloni, ale občas někdo překvapil, zvlášť pokud to byl nováček na táboře. Například Jindra Koutecký naprosto odrovnal soupeře souvislým projevem na téma příroda; obávaná Bára Brcková nikdy neprohrála, jednou atleticky řečeno utavila Šimona Kubeše na téma první pomoc při bodnutí hmyzem, ale ve Zdence Herdové našla důstojnou soupeřku a při tématu krájení melounu jsme je museli po pár minutách zastavit a prohlásit střet za nerozhodný. Šimon Kubeš zase na téma vosy odrovnal soupeře (myslím, že to byl Jirka Brunclík), když uvedl, že vosy patří mezi hmyz, mají šest nohou, blanitá křídla a jsou to svině, které všude vlezou (tím narážel na problémy s otravnými vosami kolem kuchyně a jídelny, ano i pár žihadel už padlo).
Ale absolutní špičku v této kategorii představují Jirka Dohnal a Matěj Nejedlý. V porovnání s tím, čeho jsou při této soutěži schopni, si říkám, že v běžném táborovém životě to jsou vlastně uzavření a mlčenliví chlapci (jeden takový Jirkův výkon jsem natočil na video, později sem dám odkaz).
Dešťové soutěže skončily, melouny na svačinu byly snědeny, sluníčko opět svítilo, a tak jsme opět začali plánovat další odchod na koupání. Plán skončil na dalším pohledu na radar – žene se sem ještě něco strašnějšího.
Naštěstí máme velký výběr Dešťových her, nyní se toho ujal Danny a zorganizoval hru Šestý smysl, která spočívá v tom, že soutěžící odpovídají na obecné otázky tak, jak si myslí, že odpoví většina táborníků. Otázky se týkaly výhradně táborového života – nejoblíbenější táborové jídlo, nejméně oblíbená činnost na táboře, nejuřvanější vedoucí, nejčastější barva vlasů na táboře (Danny narážel na rozvíjející se živnost barvení vlasů, kterou prováděla asi Bára v koupelně. Po táboře je občas vidět postavičky připomínající pestrého papouška), nejčastější slovo (SLUŠNÉ!!!) (vyhrálo „žraso“, na druhé místě „vosy“).
Opravdu začalo pršet, sice ne moc, ale na táborák po večeři to nebylo. A tak přišla řada na táborové kino. Natáhl jsem prodlužovačku od generátoru dole za umývárnou, přinesl notebook a promítačku. Ještě jsem předtím vyplatil plichtíky za dnešní soutěže, ale vyhlásit celotáborou hru se už nepodařilo, obecenstvo bylo příliš vzrušené.
Naštěstí k večeru přijel Kuba Folberger, který mi teď pomohl připravit promítací techniku, Píba spustil generátor a už se rozzářila ta magická bílá plocha. Promítl jsem ještě fotky ze včerejška, ale pak už byl čas na umělecký zážitek. Obecenstvo si velkou většinou odhlasovalo detektivní akční film Scooby Doo, tak jsme to najeli a první táborové kino začalo.
Byl jsem docela pohlcen příběhem mluvícího psa a jeho party, když za mnou přišla Lenka, ať jdou ven, že potřebuje moji odbornost ohledně krav. Cože jako?
Inu, z těch pastvin se k táboru zatoulal mladý býček, zřejmě zvědavý, co tu ti dvojnožci provádějí. Petr Sedlák se ho pokoušel zahnat házením kamenů, ale pak ustoupil a raději nechal zavolat odborníka, tedy mne. Tak jsem si vzal klacík, našel jsem býčka v houštinách pod jídelnou a vysvětlil mu, že má jít za maminkou. Vyběhl na louku a tam jsme pak našli přetržený ohradník. Nějak provizorně jsme to vyspravili (Jarda vyzkoušel, že opravdu tluče) a šli se dodívat na film. Ale nebylo mi dopřáno, býček přišel ještě jednou, okouněl u umývárny, tak jsem ho znovu vyhnal, už bez klacíku. Jen doufám, že mě někdo nevzbudí ve dvě v noci, že nemůže jít na záchod, protože tam překáží kráva. Hm, být odborníkem je někdy těžké.
Tak dobrou noc a ať se vám nezdá o kravách.

P.S. Tak ten první večer byl skutečně táborák a u něho poznávací hra Práskající Čestmír. Při ní se všichni dozvěděli, že:
Lea má ráda hry na mobilu
Amy má ráda ralley
Jindřich má rád ornitologii
Anička ráda mlátí svého bráchu
Janička má ráda psy
Ondra má rád Minecraft
Ondra (ten druhý) má rád štípání dřeva
Anička má ráda koťátka a papoušky
Alenka má ráda atletiku
Dany má rád hru na piáno a kytaru
Jiřina rád spí
Šimon … a jsem introvert
David má rád Tarantina
Barča – moje nejoblíbenější barva je růžová
Martin – dnes mám narozeniny
Honza má rád jídlo
Tomáš má rád klid
Péťa má rád filmy
Šimonek má rád sport
Marek má rád chodit do přírody
Verča nesnáší ananas
Silvie má ráda zvířátka
Mařena rád vaří
Tomáš S. má rád andulky
Eďa – mám několik skvělých kamarádů, ale žádného nejlepšího
Alča má ráda kamarády kolem sebe
Terka – a je mi fakt zima
Matylda má ráda své sourozence
Žížala má velký zájem o lepidopterologii
Štěpán má rád svůj počítač
Vojta rád mlátí svou sestru
Matěj nesnáší seznamy (řekl soustu věcí, které si nikdo nepamatoval)
Jirka D. Má rád záznamy v kronice a blbosti
Kuba O. Má rád biochemii
Tomáš má rád TV
Takže teď už známe všechny.