Vzhůru za pokladem!
Předposlední den tábora, jak vždycky píšu, je velmi zvláštní den, kdy pokladové velicí se otevírají a prostý člověk může velikého bohatství nabýti. Nejinak tomu bylo i dnes. Rozdíl od předchozích let byl v tom, že jsme vyrazili ve čtyřech – Danny, Dita, Tomáš a já, což výrazně ulehčuje přípravu honby za pokladem.
Vyrazili jsme ještě před rozcvičkou, což zase nebylo tak brzo, vzhledem k tomu, že budíček byl opět odložen až na osmou. Naštěstí, naštěstí, zřejmě ještě trvalo působení vašeho držení palců, takže chmurná předpověď počasí se opět nevyplnila. V noci sice trochu sprchlo, ale ráno se už mračna protrhávala a upravená předpověď slibovala déšť až odpoledne. Ani to nevyšlo, díky. Ale že by bylo nějaké teplo, to zase ne, něco kolem 10 °C.
Podle osvědčeného pravidla jsme začali připravovat honbu od konce a jako předposlední kontrolu jsme vybrali pramen pod tou silničkou, po níž běháme na rozcvičky. Byla to taková tůňka dobře viditelná se silničky a když jsme k ní na strom připevnili všech pět šifer, proběhla kolem nás Alena s celým táborem v tričkách a kraťasech. Dělali jsme jakoby nic, ale odhalili nás. Akorát si mysleli, že je to první kontrola.
Tady jsme použili zbrusu novou šifru – terče pro vzduchovku. K jednotlivým číslům jsme napsali pořadové čísla písmen, která po vyluštění měla tvořit sdělení JÍDELNA. Čísla na terči bylo pořadí čísel v abecedě.
Další šifru jsme dali na roh lesa asi 300 m jižně od tábora a tvořila ji tabulka s 5×5 s různě otočenými písmeny. Pouze jeden směr natočení tabulky však dal PRAMEN U 163, myšleno silnici č. 163.
Šifra P-6 byla na kótě 795,2 m, kde byla otázka
Jak se jmenoval anděl strážný s černými brýlemi? (odkaz na včerejší divadlo vedoucích)
Daniáš … ohniště v táboře
Andiáš … roh lesa 300 m J od tábora
Kleofáš … J roh oplocenky
Zadání kóty na mapě je můj oblíbený fígl a myslím, že ostřílené táborníky už nemůže překvapit. Ale je to tradice, na každé honbě za pokladem musí být nějaká kóta, jen způsob zadání se liší. A to letošní zadání našim dešifrantům pěkně zamotalo hlavu, z čehož jsme měli upřímnou radost. U křížku u silnice (kontrola P-5) jsme na pařez přicvakli sešívačkou pět papírků s výrazem
2×2 + 8x + 3,2 =
Vypadalo to jako kvadratická rovnice, ale nebyla, protože na tom pařezu nahoře bylo vyryto x = 18. Výsledek pak dá požadovaných 795,2.
Ke křížku jsme lovce pokladů poslali z kontroly P-4, kde začínala cesta pohádkovým lesem. Ve vysokém lese bylo na stromech připevněno 36 očíslovaných papírů. Po zvednutí čísla se objevily možnosti dalšího postupu, třeba
2. Po chvíli cesty se před tebou mezi stromy objevuje chaloupka, která je celá z perníku. Ty:
Pokračuješ dál svou cestou … 3
Začneš loupat perníček z okapu a jíst ho … 5
Vstoupíš dveřmi dovnitř … 13
nebo
17. Domek je plný páchnoucích ingrediencí a bylinek, ale není v něm nikdo živý. Oknem však zahlédneš ježibabu, která se šourá k chaloupce, nůši plnou jedovatých bylinek.
Schováš se do přístěnku … 14
Popadneš koště opřené o dveře a vylétneš ven z chalupy … 29
Takto je pátrač posílán od jednoho papíru k druhému a celou dobu nemá tušení, která cesta je správná. Ale nakonec se všichni dostanou k poslednímu papíru, kde není nápis, že sis vysloužil princeznu za ženu a půl království k tomu, ale jen značka křížku, něco jako „t“. Spolehli jsme se n to, že na mapě je to jediný křížek – a opravdu to všichni našli.
Pohádkový les se rozkládal nedaleko rozcestí u kóty 805,93, což jsme pátračům sdělili přesmyčkou ZETORCÍSE U TÓKY 058,39 na kontrole P-3. To jim rozhodně nedělalo problémy, ani to, že kontrola byla popsána jen jako DOMEČEK KUBY. Byl to odkaz na nedělní hru Maršál a Špion, kde u krmelce měl svůj domeček Kuba Folberger a údajně u něho byli úplně všichni (tvrdila Dita). Ukázalo se, že měla pravdu a tohle byla asi nejsnadnější šifra.
Odkaz na krmelec byl na kontrole P-2, což byla takzvaná plichtíková stezka. Na stromy v lese, kde minulý týden začínala ta hrůzyplná stezka odvahy, jsme na stromy přicvakli plichtíky s písmeny postupně D-O-M-E-Č-E-K-K-U-B-Y. Fígl byl v tom, že bylo třeba jít po směru, který ukazovala poloha plichtíku na stromě. Však jsme taky nadepsali plichtíkovou stezku KAM SE DÍVÁ PLICHTÍK? Jen bylo třeba jít přesně po směru, aby se dostala správná posloupnost písmen. Myslím, že to bylo družstvo Báry, které se rozeběhlo po lese, nacházelo náhodně plichtíky na stromech a na chudáka Báru volalo písmena. Ale nakonec to taky složili správně.
Do tábora jsme došli něco po jedenácté, což byl krásný čas. To se to staví honba za pokladem, když vám mládež na každé kontrole napíše ty šifry na pět papírků.
Takže jsme v klidu poobědvali, rozdali instrukce, co si vzít s sebou, byly vydány jablka a sušenky a po jedné hodině začal Danny vypouštět družstva podle konečného umístění družstev. Letos nejvíce bodů získalo Honzovo družstvo a vyráželi jako první. Ještě poslední poučení – postupovat podle čísel kontrol, nechodit na silnici, přítel na telefonu znamená 5minutovou penalizaci, a Danny jim předal mapu a papírek s morseovkou
/…/-/./–../-.-/.-//—/-../…-/.-/…./-.–//
Vojta vykřikl na celý tábor: „No jó, morseovka!“, ale naštěstí to nikdo nezaznamenal. Ale ukázalo se, že málokdo zná morseovku a pomocných slovech už skoro nikdo ani neslyšel. Honzovi však stačilo vyluštit STE–A O—A-H- a už Vojta zase vykřikl: „Jó, stezka odvahy!“, ale ani teď si toho ostatní družstva ke své škodě nevšimla.
Další družstva startovala po pěti minutách podle bodů v táborovém bodování a všem dělala ta morseovka problémy. Štěpán Zelinka ani nevěděl, co to je ta „morfeovka“; Jirka Dohnal prohlásil, že ji zná, ale když ho Šimon vyzval, ať to teda přečte, řekl, že ví jen to, že morseovka existuje. Nakonec jsme museli Šimonovu družstvo poradit pár pomocných slov a pak už doplnili písmena a běželi do lesa.
No, družstva byla na trase a byl čas připravit poklady. Ale sotva jsme vytahali krabice se sladkostmi a s užitečnými věcmi, objevilo se u ohniště Honzovo družstvo, které zřejmě včera při divadle nedávalo pozor. To jméno prý odvodili, protože anděla hrál Danny. Poslali jsme je pryč a začali plnit černé pytle tím bohatstvím, které tu celých čtrnáct dní skladujeme.
Danny zatím vymyslel, jak v jídelně zakódovat uložení pokladů: Umístění družstev obtáhl barevnými fixy (jako první, druhý až pátý poklad) a pak pod písmenka disciplíny v bodovací tabulce, kterou Danny pečlivě vedl celý tábor, udělal barevné tečky. Barva prvního poklady tedy vedla na ZÁCHOD, druhá na BEDNA, třetí na SPRCHA, čtvrtá na AUTO a pátá na PRÁZDNÝ STAN.
No a tam jsme poschovávali ty poklady a pak už jsme jen čekali.
Něco před třetí hodinou volala dvě zoufalá družstva, že nemůžou hnout s těmi terči, tedy poslední šifrou. Danny jim poradil a za chvíli už tady bylo Honzovo a Šimonovo družstvo. Ukázalo se, že časové rozestupy při startu se smazaly na té poslední šifře, kde se sešla všechna družstva.
Družstvům dlouho trvalo, že našla tu šifru na tabulce bodování, předtím však obrátila jídelnu vzhůru nohama, někdo dokonce vytáhl papír zpod nohy stolu, kde byl proti kývání.
Ale pak už to šlo rychle.
Záchodů (klasických kadibudek) je kolem tábora několik, ale trvalo jim jen pár minut, než odhalili moji důvtipnou skrýš pod jehličím a větvemi u záchoda za jídelnou. Bedna jim trvala snad ještě méně, když usoudili, že bedna může být i krabice s knížkami, vytahali knížky, vyndali poklad a už se mohli jít dělit.
Brzo poté přišla ostatní tři družstva, celkem rychle odhalila, kde jsou poklady (přispěl k tomu hlavně Kuba Outlý) a pak už je nezmátl poklad umístěný na střeše sprchy ani pod předním kolem Lenčina auta. Matěj pak projel všechny stany a v jednom prázdném našel poslední poklad.
Pak nastalo velké dělení a konzumace těch sladkostí, no a tím vlastně skončil oficiální program letošního tábora. Už nebyly žádné hry, ani ta svačina (rýžový nákyp dle Dáši) neměl velký úspěch, protože byli všichni nacpaní sladkostmi z pokladů.
Začali jsme postupně balit táborové věci a uklízet budovy a okolí, táborníci se bavili po svém, no a taky nás začali někteří opouštět. Pro Zdenku přijel tatínek, odjely holky Martykánovy, odjela Silva, rodiče přijeli pro bratry Brunclíkovy, k večeru odjel Jirka Dohnal.
Pořád ještě nepršelo, tak Jarek zapálil velký oheň a snažil se všechno to mokré dříví spálit. Skoro se mu to podařilo, jen to dost kouřilo. Pak jsme seděli u ohně, pomalu se stmívalo a Jarek hrál jednu písničku za druhou. Hřáli jsme se na lavičkách a občas slzeli, podle toho, jak se točil vítr.
Od ohně pak odešel ještě Marty a Ditou, kteří odjížděli s Lenkou Baronovou na Moravu a do Nové Včelnice.
Od táboráku jsme už nezaháněli děti do spacáků po desáté hodině, nechali jsme je vrtat se v ohni a zpívat s Jarkem. Přeci jen je to poslední táborák a uvolnění pravidel se tak nějak očekává.
Ale nakonec nás od ohně vyhnal drobný deštík a taky zima.
Tak dobrou poslední noc na táboře Cihelna 2021.
Ještě připomínám, že pro děti si můžete jezdit mezi 9:00 a 10:00.