Třináct ročníků pětiboje rodinných týmů o putovní poháry – to už je pěkná řádka závodů, výkonů, vítězství i proher. A kvalitní výkony, vítězství a prohry jsme viděli na 1. máje 2026 na našem stadionu.
Letos se v obou kategoriích přípravky sešlo osmnáct týmů skládajících se z dětí a rodičů, či jiných dospělých příbuzných. Bylo příjemné vidět to, co pokaždé – děti, které chtějí předvést rodičům své atletické dovednosti, a rodiče, kteří se snažili předvést dětem, že taky něco dokáží. A k tomu taková ta hezká závodní atmosféra, kdy se sice závodí na krev, ale vítězové i poražení si v cíli navzájem pogratulují.
V mladší přípravce s ohromným náskokem zvítězil tým Josefína Novotná s taťkou; myslím, že letos závodili poprvé. Dlužno poznamenat, že vítězství bylo dílem obou členů a ne, jak se občas stává, pouze zásluhou výkonného tatínka. Josefína skočila do dálky nejvíc z dětí, hodila nejdál medicinbalem, jako tým vyhráli 100 m a byli druzí na 100 m př., a jako jediní v kategorii dali 600 m pod dvě minuty. Vítězství je tedy více než zasloužené.
Na druhé místo letos dosáhl loňský bronzový tým Míša Jakubíková s taťkou. Vyhráli 100 m př., byli druzí na 100 m a taťka zazářil v dálce a medicinbalu.
Na třetí místo se dostaly Bára Nývltová s mamkou solidními výkony v bězích a maminka podržela tým v dálce a medicinbalu. I přes slabší šestistovku pak body stačily na bronz a čestné místo na (pomyslných) stupních vítězů.
V přípravce se hodnotí do pátého místa, a tak medaile ještě patřily čtvrtým Šimonovi a taťkovi Novotných a pátým Šťastným – Sofii a mamince.
V kategorii starší přípravky opět s ohromným náskokem vyhrálo duo Anežka Mračková, naše vycházející hvězda, s taťkou. Jako jediní se dostali přes 3000 bodů, skoro o 900 bodů před druhým týmem. Pohled na výsledky ukazuje, že zcela zaslouženě. S náskokem vyhráli 100 m př. i 100 m, Anežka vyhrála dálku a byla druhá v hodu medicinbalem, kde jí navíc pomohl taťka nejdelším hodem. A 600 m za 1:43 už byla taková třešnička.
Druhý tým – Honzík Pečl s taťkou byli druzí i vloni v mladší přípravce, ale ve starší kategorii je samozřejmě mnohem větší konkurence. A v ní uspěli díky kvalitním výkonům – druzí na 100 m př. i 100 m, solidní výkony v dálce a hlavně v medicinbalu. V šestistovce byli sice až ve druhé polovině, ale už měli dost bodů na stříbrnou medaili.
Třetí tým – Klárka Hlaváčová s taťkou za nimi zůstali jen o 123 bodů a bronz si za vyrovnané výkony opravdu zasloužili. Klárka, i když na to nevypadá, vyhrála hod medicinbalem daleko přes 7 metrů.
Na čtvrtém, stále medailovém místě skončili loňští vítězové mladší přípravky, Lukáš Plšek s taťkou. Rozdíl 33 bodů za třetím místem svědčí o tom, že tato kategorie byla letos opravdu našlapaná. Ještě menší rozdíl byl mezi čtvrtým a pátým týmem, což byla Tereza Dvořáková s taťkou, pouhých 17 bodů, to je například v dálce rozdíl 12 cm.
Vítězné týmy si odnesly velké (putovní) poháry a malé (trvalé) poháry, deset týmů mělo na krku medaile a všichni dostali nějaké drobné mlsky, aby doplnili energii. Počasí bylo krásné prvomájové, nikomu se nic nestalo a všichni si to krásně užili, včetně pořadatelů.
Díky, děti i rodiče, za výkony, za snahu i za tu krásnou závodní atmosféru.