11. den, úterý 24.8.2021

Špatné počasí trvá
Dnes ráno došlo k výjimečné události, která se stává maximálně jednou za deset let. Přestože byl budíček opět odložen na osmou hodinu, byla taková zima a tak pršelo, že jsme zrušili rozcvičku. Ještě že to neviděl Bohouš Vít, dávný vedoucí na táborech, který do deště vyháněl děti na rozcvičku v holínkách a pláštěnce. Jeho kvalit zatím nedosahuji.
Ale zrušená rozcvička neznamenala žádné uvolnění disciplíny, kdepak. Vyhlásil jsem nástup na snídani a vedoucí kontrolovali přítomnost svých členů. Ale i tak někteří výtečníci nevstali ani na opakované výzvy ke snídani, a tak Lenka Baronová přistoupila k sankcím. Matěj, Silva, Kuba a Marty povinně a Dita, Alena a kupodivu i Šimon Hřebecký dobrovolně běželi s Lenkou do Frymburka a zpátky, celkem asi 7,5 km.
Bylo však zajímavé sledovat, jak na zrušení rozcvičky reagují členové služby. Služba na táboře vstává dříve, připravuje snídani a nemusí na rozcvičku, což bere jako příjemnou kompenzaci za tu práci. Zrušení rozcvičky ostatních však někteří berou jako křivdu. Příjemné na tom, že člověk nemusí na rozcvičku je asi hlavně to, ža na ni musí ostatní.
Pořád buď pršelo nebo mrholilo a pořád byla zima jak na Sibiři, tak jsme se ani nepokoušeli zahajovat nějaké hry venku, nemluvě o nějakém výletě. V jídelně jsme zahájili dnešní Dešťové hry oblíbenou hrou Plácaná, jejíž pravidla jsem pochopil až dnes. Pak jsme se podívali ven a raději pokračovali v jídelně hrou Elektrika.
Pak přiběhli promočení a vyčerpaní běžci a mohli jsme už hrát na družstva a o plichtíky.
Zrovna na chvilku nemrholilo a mohli jsme zahájit další naši tradiční hru venku – byla to oblíbená Rétorika. To se postaví dva soupeři vedle sebe a začnou současně mluvit na zadané téma. Vyhrává ten, kdo mluví a mluví, nezakoktá se, neodmlčí se a ani se neopakuje. Dnes témata vymýšlel Tomáš Havelka a některá byla opravdu vypečená. Dokázali byste například spatra mluvit na téma „valivý odpor“, „pěstování melounů“ nebo „válka v roce 2025“? No, děti na táboře to dokázaly. Dost často jsme museli vyhlásit remízu, protože se utkali dva mluvčí, kterým nedocházela slova několik minut.
V průběhu hry jsme zase zalezli do jídelny, protože se opět rozpršelo. No, a do večera nepřestalo. Takže dnešní program byl hodně redukovaný. Před obědem jsme ještě stihli Pantomimu, což je jiná verze oblíbené dešťové hry. Každý napsal na na papírek něco, co se má předvést pantomimicky, papírky se v krabici zamíchaly a pak si jeden po druhém losoval a předváděl. Všichni pak hádali, co se dotyčný snaží předvést. Některá zadání byla dosti povedená, například „Chci peníze“ od Štěpána Kouteckého nebo „agresivní děda na vozíku“ od Aničky. Ale všechny pantomimy byly uhodnuty velice rychle, i takový „ptakopysk“ od Verči Tylové i „kondiční plavání“.
Pak ještě měl Danny přednášku na téma Bezmotorové létání. Zase jsme pustili centrálu, nainstalovali projektor, Danny pustil svoji prezentaci a poučil nás o historii a současnosti létání na větroních, o technice letu a na modelu větroně předváděl, co je vývrtka a jak se správně vyšlapává zatáčka. I když se Danny bál, že přednáška nebude děti bavit, všechny to zaujalo, hlavně proto, že Danny sám se učí létat na větroních a chodí na Hosínské letiště. A tak jsme se dozvěděli o stoupavých proudech a závodech větroňů a o velikostech a typech větroňů a o nebezpečí při přistávání a o nouzových situacích a o tom, co je to klouzavost a kolik může větroň uletět a spoustu dalších věcí. Bylo vidět, že Dannyho létání velice baví a dokázal přenést část svého nadšení na ostatní děti.
Po obědě (kuře na kari s rýží – kuchyně stále drží laťku nasazenou Píbou a Kačkou) pořád pršelo, tak jsme vyhlásili dlouhý poobědový klid, hlavně aby se děti moc nenamočily, protože možnosti sušení oblečení tu jsou omezené.
Odpoledne jsme se chystali na další dešťové aktivity, ale část dětí byla ve stanech, někteří byli v jídelně a četli si nebo hráli Bang!. A navíc se ukázalo, že Kuba Folberger má neomezená data na mobilu a Jenda má předplacený Netflix. Technologická revoluce už tedy dosáhla až na náš tábor a projevila se v promítnutí prvního dílu seriálu Sherlock (pořád je to samozřejmě v rámci celotáborové hry). I když to bylo anglicky s českými titulky, jídelna se postupně zaplnila.
No a když už běžela ta centrála, promítli jsme ještě další film o neohroženém agentovi Johnnym Englishovi, který dnes zachránil světový internet před padoušským miliardářským nerdem.
Když na chvilku přestalo pršet, šli jsme se Štěpánem Kouteckým zkontrolovat, jak je na tom naše dříví u táboráku, ale než jsme tam došli, zase z nebe padala voda, a přímo uprostřed ohniště byla louže. Tak jsme táborák zase odložili. Zítra to už musí vyjít.
V jídelně jsme strávili chvilku prohlížením starých fotek na našich stránkách a bavili se při pohledu na desetiletého Honzíka Stejskala, malinkého Jiříka Brunclíka nebo Šimona Kubeše. Některé malé atlety z doby před sedmi lety jsem si už nevybavoval, ale mnozí jsou tu dnes na táboře s námi.
Děti postupně odcházely do stanů, ale je to spíše další fáze společenského setkávání, než že by šly spát. Za ty dva dny deště mají naspáno do zásoby.
Zítřejší předpověď vypadá nadějně, tak doufáme, že to vyjde. Už bychom si to zasloužili.