10. den, pondělí 23.8.2021

Lety, hry a špatné počasí
K ránu zase poprchávalo a byla docela zima, tak jsme nechali (výjimečně) budíček až na osmou hodinu. Tábor už je ve druhé polovině, takže nikdo už před budíčkem nepobíhá před stany a nechichotá se ani nebouchá dvířky, a myslím, že posunutí budíčku o půl hodiny si většina táborníků ani nevšimla.
V osm hodin se už naštěstí oteplilo na tričko a kraťasy, tak jsme mohli po obvyklých tahanicích s notorickými ospalci vyběhnout na rozcvičku. Dnes byla jen krátká ke kládám dole u silnice a spíše jen zahřívací.
Čas po snídani jsme s pomocníky věnovali vymýšlení témat na divadla. Letos to bude určitě dost zábavné, protože družstva si nejdříve losovala dva náměty, které budou muset zkombinovat, a pak si losovala po jednom slově z pěti hrníčků, kde byla témata Chemie, Zaměstnání, Jídlo, Slavné jméno, Neexistující slovo. A tak si družstva vylosovala třeba kombinaci Česká pohádka a Akční se superhrdiny nebo Nadpřirozené jevy a Sitcom. Ta povinná slova budou taky dost zajímavá, hlavně jsem zvědav, jak si družstva poradí se slovy jako fidibus, šubruňk nebo kudalán.
Pak už jsme se mohli věnovat táborovému programu. Dnes tedy máme mít atletické hrátky na vodě, výuku pádlování na kánoích, soutěže na vodě, koupání. No, sice nepršelo pořád, ale po nebi se honily temné mraky, občas lehce sprchlo, občas vysvitlo sluníčko, ale teplo si představujeme jinak a tohle na koupání to rozhodně nebylo.
Minulý týden jsme měli mít Letecký den, na který se nějak nedostalo, tak jsme ta letadýlka vytáhli dnes. Jako první to byly kluzáky, taková házecí letadla z pružného plastu, který odolal i soustředěnému zkušebnímu provozu z rukou našich táborníků. Každé družstvo dostalo jedno letadlo a úkolem bylo doletět od ohniště až mezi dvě židle na konci louky, tam, kde ústí cesta na tábořiště. Celkem nějakých 150 m a počítal se počet mezipřistání. Bylo zajímavé pozorovat, že i když byla letadla koupená v jedné várce, každé létalo úplně jinak. Některá šla rychle do vývrtky, jiná pořád zatáčela a některá létala krásně rovně. Takže nejnižší počet hodů byl 9 a nejvyšší byl 20. A nějaká dovednost nebo umění hodit letadlo na to neměly velký vliv. Tak jsem si říkal, kde asi soudruzi z Číny udělali chybu.
Po svačině se objevily stíhačky. Byly to vystřelovací modely stíhaček JAS Grippen, F16 a jiných. Výrobce byl z ČR a letadla létala opravdu pěkně. Po vystřelení gumou udělala oblouk, takzvaný looping, a pak krásně klouzala k zemi. Při soutěži každý táborník vypustil letadlo tak, aby provedlo plný looping a pak přistálo co nejblíže stožáru. Měřili jsme vzdálenost od stožáru k přistání. Řekl bych, že si dnešní piloti vyzkouší místo startu a napnutí gumy tak, aby přistáli na určeném místě, a vzdálenosti tak budou přibližně stejné, ale ve skutečnosti byly rozdíly fakt veliké. Nejblíže k stožáru přistála Zoe Martykánová – 107 cm, hned za ní pak Bára Čermínová se 114 cm. Na druhém konci výkonů byly vzdálenosti 11,67 m Štěpána Zelinky a 17,20 m Péti Stejskala. Ale asi si to létání užili všichni.
Bezmotorového létání už bylo dost, tak jsem vytáhl jako trumf vrtulová letadla na gumový pohon, klasického Komára s polystyrénovým křídlem a drátěným podvozkem. Úplně stejný jako před čtyřiceti lety, snad si nějaký pamětník vzpomene. Děti nikdy nic podobného neviděly, ale rychle pochopily, jak to funguje. Za chvíli už po tábořišti frčely Komáři, ale zároveň se zdvihl dost silný vítr, tak jsme soutěžní lety zatím odložili.
Místo toho přišli oblíbení Popeláři. Danny a spol. sepsali seznam věcí, které musela družstva sehnat za osm minut: kus oddílového oblečení, dva modré připínáčky, karta „Panico“ (to je ze hry Bang!), deodorant, náplast s jednorožcem, čtyři růžové gumičky, tři vruty 4×40 mm, jedlá houba, jedna chcíplá moucha, list kontryhelu obecného, malé polínko, kniha od českého autora, plyšák, pár ponožek s obrázkem a jako bonus: Chlupatý postrach okolí.
No, až budu něco potřebovat sehnat, obrátím se na naše táborníky. Ti poletovali po tábořišti a bleskurychle snášeli věci na hromadu a po šesti minutách už Jirkovo družstvo (Kouzelná školka) hlásilo, že mají všechno včetně bonusu. Také Honzovo družstvo (Klub nadšených rybářů) a Bářino družstvo (Podvodníci) sehnalo v časovém limitu všechny věci, jen bez toho bonusu. Dalším dvěma družstvům pak některé věci chyběly.
Ten bonus nebyl žádný medvěd ani srstnatý nosorožec, ale knížka obrázků o kocourovi z pera Simona Tofielda. Na ni si vzpomněl Jindra Koutecký. Při kontrole se nás sice Šimon Kubeš snažil přesvědčit, že chlupatý postrach okolí je on sám, ale to jsme neuznali.
Do oběda pak zbývala už jen půlhodina, mraky se pořád honily, tak jsme využili tu chvilku zatím ještě bez deště na oblíbenou Cirkulárku. To je klasická vybíjená všichni-proti-všem, jen zasažený hráč nesmí používat trefenou část těla. Takže po chvíli pobíhalo po trávníku několik hráčů s rukou za zády, další skákali po jedné noze a pár zasažených do obou nohou se plazilo po zemi a prosilo o ránu z milosti.
Po obědě se opět otevřel Táborový obchod u Píby, který dnes obsluhovali Danny a Jenda. U okénka do jídelny se rychle vytvořila fronta sladkostíchtivých táborníků a tržba nakonec činila přes 600 plichtíků.
Vítr pořád nedovoloval dokončení leteckého dne, tak jsme zorganizovali tradiční Sloní běh. To je ta zábavná soutěž, kdy se soutěžící chytne jednou rukou za nos, druhou ruku prostrčí mezi nosem a první rukou a chytí se za klacek opřený o zem. Kolem toho klacku pak udělá deset otoček a pak musí projít rovně uličkou z prkýnek, proběhnout slalom podél lana a pak hodit ringo kroužek do krabice asi na 5 m. Je to zábavné hlavně pro diváky, protože soutěžící se po těch deseti otočkách motá fakt jako pod vlivem.
Ukázalo se, že ty otáčky nejlépe snášejí menší děti, ti vyšší táborníci se museli více sehnout a o to horší měli tu motolici. Ale uličkou a slalomem proběhli všichni bez problémů, těžkosti měli někteří až s tím házením ringa do krabice. Někdo tam strávil klidně minutu a půl házením a sbíráním ringa, než se trefil. Asi měly ty otáčky vliv i na jemnou motoriku.
Počasí se pořád nerozhodlo, jaké dnes vlastně bude, takže občas vysvitlo sluníčko, občas mrholilo. A tak jsme v rámci přípravy agentů a detektivů zahájili střelecký výcvik. Máme tu jednu vzduchovku, krabičku broků a spoustu papírových terčů, tak táborníci od Aleny dostali základní instruktáž, jeden zkušební výstřel a tři soutěžní rány do terče. Na to, že pušku většina dětí měla v ruce poprvé v životě, výsledky nebyly špatné. Skoro všichni, kdo stříleli, se na 8 metrů trefili do terče a nastříleli v průměru tak 13 bodů. Jen Bára Brcková dala jednu desítku a dvě devítky, ale přiznala se, že kdysi soutěžně střílela. Zajímalo by mne, co Bára soutěžně nedělala a jestli existuje činnost, kterou by nedokázala dokonale.
Od střílení nás vyhnal déšť, který se dnes už dlouho chystal. Zapadli jsme do jídelny, povídali jsme si, někdo hrál Bang!, někdo polehával ve stanu. Pak zvítězil návrh na další táborové kino, a tak jsme spustili centrálu, nainstalovali projektor a pustili jsme si Tintinova dobrodružství. Venku déšť střídavě slábl a zesiloval, ale my jsme s Tintinem a jeho psem Filutou pátrali po třech svitcích vedoucích k ohromnému pokladu, prali se s padouchy, prchali z lodi a letěli letadlem přes moře.
No, film skončil, táborníci odešli do stanů a do spacáků a venku pořád prší a prší a teplota stále klesá. Předpověď není povzbuzující. Zítra máme na programu celodenní pěší výlet. No uvidíme, zítra budu referovat.
Zatím dobrou noc.