Letní tábor Dálava
Vltava 2006 – pokračování
Neděle, 24. 8. 2003 – Den 9.
V neděli ráno jsme vstali, posnídali, sbalili si věci, spustili lodě na vodu a pokračovali ve sjezdu Vltavy.
Ne, že bychom přímo spěchali, ale nijak jsme neotáleli, protože toho před námi bylo ještě dost. Kromě toho řeka už netekla tak pěkně jako včera a u Větřní je známý a obávaný olej.
Sjeli jsme si ještě jeden jez a pak jez pod Papouščí skálou a zanedlouho jsme byli v Krumlově. První jez byl v pohodě, ale pak už na nás čekal obávaný jez u Jeleního mostu.
Musím se pochlubit, že jsem poprvé tento jez sjel bez zatopení a následného potopení lodi. Nutno ovšem dodat, že letos ta vlna pod jezem, co mne vždycky dostala, byla mnohem nižší a jen tak lehce opláchla háčka Marušku. Prý ty loňské povodně nějak pohnuly s kamenem, který tu vlnu zvedal.
Ale u ostatních posádek jsem se konečně dočkal, lodě se cvakaly jako o závod. Bohužel jsem zase nemohl fotit tyto napínavé okamžiky, protože jsem pod jezem chytal lodě, pádla, vesty, brýle, čepice, šátky a vodáky. Nicméně se to všem tak líbilo, že po vylovení a vylití vody z lodi, případně raftu, se plavidla přetáhly zpátky na jez a jelo se znovu.
Když jsme se dostatečně vyřádili, sjeli jsme ještě ten kousek k místu vylodění poněkud níže po proudu v Krumlově. Tam jsme vytahali lodě, vypustili rafty a Bohouš začal odvážet dětičky autem na Pískárnu.
Po chvíli přijelo i auto s károu pro ty lodě, tak jsme je pomohli naložit a pak už jsme jen vyčkali na Bohouše Lukáška a odjeli s ním jako poslední na Pískárnu. Tam byl opět zorganizován, uvařen a sněden oběd, no a pak už nezbylo nic jiného, než skočit na kola a vyrazit směr Dálava.
Už si přesně nepamatuji, kudy jsme jeli, ale myslím, že trochu jinak, než jsme přijížděli. Po cestě se s námi rozloučili rodiče Lukáškovi; jeli na chalupu, kterou tu někde nedaleko mají.
Po cestě se asi nic zvláštního nestalo, aspoň si na nic nevzpomínám. Více viz na přiložených obrázcích.
Tak to by byla ta Vltava.