O maršálech a špionech
Dnes to bude opravdu krátké. Celodenní hra Maršál a špion se hraje tradičně o víkendu uprostřed tábora a je to příležitost k setkání bývalých atletů a táborníků, kteří již žijí svoje životy, ale nezapomněli na starou partu a na zážitky z dávných táborů. Je to hra jistě dramatická, ale těžko se popisuje.
Ráno bylo opět krásně mlhavé, jen ta modrá obloha nahoře chyběla. I když sluníčko určitě dělalo, co mohlo, na náš tábor nedosvítilo. Naštěstí bylo dost teplo a ještě jsme se zahřáli ranním během a rozcvičkou od Tomáše Havelky.
Po snídani se už organizace programu ujal Vojta Kubelka, který včera v noci přijel na kole z Budějovic (přes Hořice!). Svolal táborníky, vysvětlil pravidla a nechal vylosovat pět týmů. Letos byly tedy týmy pod vedením Marušky, Vojty, Kuby Folbergera, Ivana Holečky a Dannyho. Týmy měly rozdělené úseky na mapě, kde si měly zřídit domeček s vlajkou a zásobu životů.
Hra probíhá tak, že týmy se snaží ukořistit vlajky jiných týmů a ubránit vlastní. V terénu tedy probíhá hledání nepřátelských domečků, pronásledování protivníků a hlavně souboje mezi vojáky jednotlivých týmů. Bojuje se tak, že po doteku nebo plácnutí oba protivníci ukáží své životy, což je lísteček s číslem. Větší číslo bere menší, až na jednu výjimku. Pětka bere čtyřky, trojky, dvojky, ale je poražena jedničkou. Ta naopak může být zneškodněna všemi ostatními čísly. Kdo padne v souboji, musí dojít do domečku pro další život, aby mohl pokračovat v bojích.
Takové podmínky opravdu přímo volají po nejrůznějších strategiích, od výběru domečku po rozdělení životů členům. Určitě je to velmi dramatické, ale protože jsem se hry nezúčasnil, můžu si jen představovat ty honičky v lese, prodírání se hustníky nebo kopřivami ve snaze odhalit nepřátelský domeček, souboje s vědomím rizika, že protivník vás může zabít.
Hra trvala od 11:00 do 15:00 a pak bylo vyhlášeno všeobecné příměří, aby znavení vojáci mohli jít do tábora na oběd. Vrchní velení pak spočítalo body a ukořistěné vlajky a životy a odečetlo ztracené životy u všech týmů a vyhlásilo výsledky – no, překvapení se nekonalo, vyhrálo zase Vojtovo družstvo.
Zatím nemám podrobnější informace o průběhu bojů, ale doufám, že získám důkladný popis od některého přímého účastníka a budu jej tady moci zveřejnit.
Po bojích a obědě (svíčková s domácími knedlíky) už nebyl žádný oficiální program. Nebe bylo celý den zatažené, ale bylo celkem teplo. Na koupání to sice nebylo, ale na polehávání venku na dece nebo na honění se s gymnastickým míčem to bylo akorát.
Odjeli také táborníci, kteří tu byli jen na jeden týden – Ríša Němeček, Veronika Blažková a rodiče odvezli i Borise Brcka. Na oplátku ale přivezli bábovku ozdobenou vlaječkou s nápisem Za nejlepší zprávičky z tábora. Ještě jednou děkujeme a o tu bábovku se rozdělíme, protože ty příběhy píší všichni na letošním táboře, já to jen neuměle zaznamenávám pro rodiče a příští generace.
Odjeli také naši milí kuchaři Píba a Kačka Součková, kteří nás tady týden vykrmovali a rozmazlovali a zásobovali dobrou náladou. Díky za všechny ty dobroty, naše milovaná kuchyně.
Od zítřka vaří duo Lenkas, Dáša a Radka. No, laťku mají nasazenou hodně vysoko.
No a najednou bylo sedm hodin a staly se dvě věci – byla večeře a začalo pršet. Podle radaru to vypadalo, že hned tak nepřestane, tak jsme se všichni usadili v jídelně, spustili centrálu a promítali si videa z divadel na minulých táborech. Bavili jsme se stejně jako tenkrát, když jsme to viděli poprvé.
Když jsme se pak dostávali hlouběji do minulosti táborů, mladší děti už nikoho na plátně nepoznávaly, tak postupně odcházely do stanů a spát.
Teď už jsou všichni ve stanech a déšť jim ťuká na stanové plachty to své tiché ťuk-ťuk-ťuk, při němž se tak krásně spí.
Tak dobrou a ťuk-ťuk-ťuk
