Zprávy z tábora, 3. den, neděle 13.8.2023

Mýdla, bloudění a cvrnkání ve Francii
Dnes jsme se podle celotáborové hry probudili ve Francii. Namísto té nelibozvučné fotbalové trubky nám zazněla vznešená Marseillaise a budila (opět tvrdě spící) tábor.
Děti jsou stále vzorné a vybíhají na rozcvičku v předpisovém oblečení a většina jich na místo cvičení doběhne, A to jsme dnes běželi po cestě na Kačlehy, která se po pár stech metrech zvedá do docela slušného kopce. Nahoře u lesa nás rozcvičil Matěj Nejedlý, opět i s běžeckou abecedou.
Po snídani se začal chystat dnešní program, což byla jednak hra „Mýdla“, která měla zřejmě nějakou souvislost s Francií, a klasický orientační závod. Mýdel se ujaly Dita, Edita a Alena, na stavbu orienťáku jsme vyrazili my s Jendou. Na kolech.
Ono tady není moc možností, jak postavit originální orienťák – z jedné strany rybník, z druhé soukromá louka, takže jsme tradičně dai první kontrolu na hráz k památníku a druhou kontrolu nedaleko studánky. Ta byla popsána jako „zábradlí“ a skutečně byla na dřevěném zábradlí v lese u několika schůdků, které vedly z malého svahu k vodě rybníka. Nebylo nám moc jasné, k čemu to je, ale kontrola se na tom vyjímala pěkně.
Pak trasa orienťáku vedla chvíli po trase dnešní rozcvičky, pak se vracela na cestu po modré značce (kde loni za dešťů tekl Modrý potok) a k posedu a rohu louky. Pak jsme přichystali závodníkům malý chyták, když jsme na mapy.cz našli cestu, která nebyla na té naší papírové mapě. Vedla rovnoběžně nad cestou, kterou jsme objevili včera při průzkumu, a pak najednou skončila. Tam jsme dali kontrolu (sedmičku, pamatujete?) na padlý strom, ale několik závodníků se nechalo nachytat a hledali ji na té větší dolní cestě.
Pak už se nedalo jít jinak než kolmo dolů z kopce, kolem kamenného křížku a po kraji soukromé louky do tábora. Poslední kontrola byla u potůčku kousek od našeho ohniště, vedle té sádkové nádrže, kterou pořád vidíme na mapě, ale nikdy jsme u ní nebyli.
Při tom chystání kontrol jsme narazili na dětičky při té slibované hře Mýdla, a byla to teda pěkně brutální hra. Členové každého družstva stáli těsně za sebou, měli rozkročené nohy a od prvního do posledního si mezi nohama podávali mokré mýdlo. Ten poslední pak musel běžet na start k nádobě s vodou, smočit mýdlo a zařadit se na začátek družstva. A předávat to mejdlo dozadu. Když někomu mýdlo vyklouzlo, musel běžet na start a umýt si ho a vrátit se zpátky. Družstva takto pomalu postupovala po louce do kopce a závodila, které dosáhne rychleji cíle asi 200 metrů daleko.
Když jsme sjížděli z kopce kolem dětí pachtících se s těmi mýdly nahoru, sledovaly nás s obavami v očích. Později jsem zaslechl, z čeho měly strach – Matylda to vyslovila: „Co to asi bude za orienťák, když i Láďa a Jenda jedou na kolech?“
Vrátili jsme se akorát na svačinu, děti už měly také ta Mýdla za sebou, tak jsme vydali vedoucím mapy, aby si obkreslili kontroly, a skoro přesně ve 12:00 vyrazil Jirka Dohnal jako první na trať.
Měli jsme velký okruh pro starší a menší okruh pro mladší závodníky. Ale někteří byli tak malí (máme tu pár dětí ročníku 2015), že jsme povolili běh ve dvojicích i trojicích. Jak se ukázalo, dobře jsme udělali.
Ten větší okruh mohl mít tak 4 až 5 km a odhadovali jsme nejlepší časy kolem 35 až 40 minut. A jako každý rok špatně. Kategorii starších vyhrál přesvědčivě (a překvapivě) Vojta Kaštovský za 25:09 minut, o 45 sekund před favoritem Matějem Nejedlým. Třetí byl Lukáš Blecha za 28:10.
Kategorii mladších vyhrála Kačka Prokůpková, která běžela doprovázená obětavým Lukášem, před Emou Frankovou (s Matějem) a třetí byl Štěpán Koutecký, který běžel sám.
Tak to byli ti nejlepší. Ale stejně jako každý rok se několika závodníkům stalo, že se někde netrefili na správnou cestu (viz výše) a strávili desítky minut hledáním kontroly. Nebo zakufrovali tak, že už vůbec nevěděli, kde na té zatracené mapě vlastně jsou. Ale nebudu jmenovat, protože všichni se snažili, běhali a hledali kontroly, ale někdy jim to trvalo přes hodinu, některým dokonce přes dvě hodiny. Nakonec ale doběhli všichni, nikoho jsme nemuseli hledat, a to je docela pozitivní výsledek dnešního orientačního závodu.
Taky se konečně všichni naobědvali, však kuchyně už byla trochu nervózní. Po poobědovém klidu se zahájily soutěže v ringu, které asi budou dlouho trvat, protože máme jen jedno hřiště a dvě kategorie po pěti družstvech.
Mezitím se protočily dvě otázky Intelektuálních rozcviček, hlavně mladší žactvo se dožadovalo stále nových.
Našho vševěda Matěje Nejedlého jsme nachytali na otázce, jakou dráhu projede jehla přenosky gramofonu, a uvedli jsme mu podrobné rozměry gramofonové desky a jejích drážek. Dlouho mu trvalo, než přišel na to, že to nebude těch 390 m, které spočítal.
Ale nejvíce si na hádankách dnes vydělal Jindra Koutecký, který řeší paralelně otázky své i té starší kategorie, a většinou mu to zabere tak pět minut.
Po odpolední svačině Dita zase pustila svoji svolávací písničku na bluetooth reproduktor, která oznamuje další etapu celotáborové hry. Písnička má svižný jihoamerický rytmus a jednoduchá slova, něco jako „Papadapa pipa“. Rytmus je tak nakažlivý, že někteří na místo srazu doslova přitančí a ostatní se přibližují trhanými pohyby.
Následovala další hra, která mi připadala ještě brutálnější než ta Mýdla. Družstva měla za úkol docvrnkat pingpongový míček co nejrychleji od startu do cíle. Členové se v cvrnkání co nejrychleji střídají. Takhle to nevypadá moc brutálně, dokud nezjistíte, že cíl je asi kilometr daleko a cesta je rozblácená, s několika loužemi a pak po louce do kopce.
Dětem to ale brutální nepřipadalo a všichni cvrnkali jako o život. S blátem si většinou poradily, ale problém byl vycvrnknout míček z louže. Kačka Průchová dokonce obětavě vstoupila ve svých sněhobílých teniskách do louže, aby pro družstvo ten míček dostala ven. Nakonec se všechna družstva docvrnkala až k cílovému patníku v lese nad loukou, kde jsme měli dnes ráno rozcvičku.
Těsně před večeří jsme zorganizovali poslední hru, na rozdíl od brutálních her víceméně džentlmenskou. Protože džentlmeni se věnují především golfu, připravili jsme s Jendou krátký course jen se šesti jamkami. Ach ne, nebyly to jamky, protože se jednalo o course disk-golfu, a protože jsme v lese, byl to takzvaný lesní diskgolf. Místo jamek byly stromy označené krepovým papírem, místo holí byly vlastní ruce a místo míčku posloužil létající talíř.
Úkolem družstev bylo zasáhnout všech šest stromů na course na co nejmenší počet hodů.
Hra byla velice drmatická a velice vyrovnaná. Sice jsme neměli určený par jednotlivých jamek-stromů, ani ten green nebyl moc udržovaný, zato patování jim šlo docela dobře.
Přes různou výkonnost golfistů byly výsledky velice podobné: Družstva Matěje a Kuby se dostala na 20 hodů, Jirkovo družstvo na 23 a Matylda a Doďa na 24. Pěkné to bylo.
Pak byla večeře a program se pomalu chýlil ke konci. Dohrávaly se nějaké zápasy v ringu, luštily se další intelektuální rozcvičky a jako poslední bod programu proběhla u ohniště další soutež Chcete být milionářem? Ale zase jsem ji propásl, tak pořád nevím, v čem to spočívá.
Rozdali jsme s Jendou plichtíky, vyplatili další peníze za nalezené chyby na plichtících a za vyluštěné hádanky a najednou u ohniště skoro nikdo nezbyl. Jarek Michna totiž dnes odjel domů a nebyl tu nikdo s kytarou a hudebním sluchem.
Tak jsme šli taky spát.
Jen poznamenám, že noční život tábora utichl už před jedenáctou hodinou. Přeci jen jim ta energie dochází.
Tak dobrou noc a naberte energii na zítřejší cyklovýlet.