Zprávy z tábora, 13. den, středa 23.8.2023

Tak dnes za mě bude psát zprávu Matěj s pomocí Jirky, Kuby a Kastra. Abych se prý jednou vyspal. Tak děkuju, hoši!
(poznámka editora: nemáš zač Láďo! ;)

Středa 23.3. – Atletika, kultura a dražba
Budíček byl dnes o 30 minut později než obvykle, protože jsme včera šli spát déle, jelikož Láďu unesli. A to jsme samozřejmě museli vyšetřit. Budíček se nesl v duchu horkého Egyptského rána (hudba, která hraje ve všech Hollywoodských filmech, když hlavní hrdina vejde do pouště).
Dnes byl na programu druhý táborový přebor atletický. Měli jsme skákat do výšky, podlézat a běhat. Odpoledne měl být vyhrazený čas na divadla. Jelikož jsme však v posledních dnech měli velmi nadupaný program, čas vyhrazený na běhy jsme nakonec strávili nacvičováním divadel. Po budíčku jsme vyběhli na rozcvičku po hrázi, na jejímž druhém konci měl rozcvičku Danny. Po rozcvičce jsme si vychutnali výbornou snídani, ostatně jako vždy.
Následně začal Láďa připravovat doskočiště na skok do výšky (z místa), který jsme zahájili na výšce 60cm, a po 5cm jsme postupně zvyšovali výšku laťky. Na začátku se většina taborníků dostávala přes laťku docela snadno, ale okolo 90cm už měla více než polovina závodníků v zápisu 3 křížky. Výšku 100cm přeskočilo už jen 11 z 27 taborníků. Posledních 6 se dostalo až na 115cm, kde však dva vypadli. Dále tedy pokračovali jen bratři Komárci, Matěj Nejedlý a Lukáš Blecha. Vítězem se nakonec stal Matěj, který se jako jediný dostal přes hranici 130cm.
Jakmile skončila výška, přišlo na řadu podlézání, zde se začínalo na 120cm a laťka postupně klesala dolů (nejprve po 10cm, a později už po pěti). Téměř všichni starší atleti vypadli hned po pár kolech, jedinou výjimkou se stal Jakub Outlý, který pokračoval s menšími atlety až na výšku (nebo nížku?) 60cm, kde vypadl Lukáš. Následující výšku 55cm už nepodlezl ani jeden z finalistů, a tak skončili Kuba s Aničkou Štancelovou na děleném 1. místě. Poté již bylo na čase všechny výsledky sečíst a vydělit počtem členů týmů.
Ve výšce tak zvítězilo Matějovo družstvo s průměrem 98,75cm, následované Doďou (95,83cm), Máťou (95cm), Kubou (90cm) a Jirkou (85,7cm). Podlézání ovládlo družstvo Kuby, který svým výkonem překonal všechny své mladší členy týmu a vyhrál s průměrem 71,3cm. Další týmy se poskládaly v pořadí Doďa (81cm), Jirka (84,3cm), Matěj (88cm) a nakonec tým Máťi (92,7cm).
Tímto jsme tedy splnili celý atletický program, neboť čas původně vyhrazený na běhy jsme strávili nacvičováním divadel. Po obědě – česnečka a čočka s uzeným masem jsme využili polední klid,
i čas do svačiny k přípravě rekvizit a finálnímu zkoušení. Celý tábor se na chvíli proměnil ve velké divadlo a v půl šesté, po třetím zvonění, usedli diváci na svá místa a započala letošní divadelní představení.
Jako první vystoupil divadelní soubor Sluneční poníci pod vedením režiséra Kuby posílený o Šimona Kubeše. Dostali za úkol zkombinovat Masterchef a pohádku. Byli jsme všichni zvědaví, jak se úkolu zhostí. A opravdu bylo na co se těšit. Obecenstvo utichlo a Kubův soubor začal hrát. V úvodu nám bylo vysvětleno, že se divadlo odehrává v království, jemuž vládne král, který usilovně hledá svého nástupce. Ne však protože by byl starý, ale protože chtěl trávit více času hraním svých oblíbených her na počítači. Nástupce se rozhodl vybrat formou soutěže, respektive soutěže kuchařské. 4 kandidáti – troll (Anička K), NPC (Štěpán K), malý frajírek (Onďa B) a obyvatel Maďarska Jožko z Košic (Šimon K) se utkali ve třech disciplínách – polévka, hlavní jídlo a desert. Nejlépe podle krále uvařil Onďa, kterému však korunu ukradl zlý troll, kterého král vyřadil už o kolo dřív. To už, ale nebyl králův problém a tak se vesele vydal na borovičku s tím sympatickým milovníkem bryndzových halušek. Dlouhý a mohutný potlesk byl jistě zasloužený.
Herci odešli že scény, kde je vystřídali kolegové z uskupení Lunární unie, kteří pod vedením kapitána Jirky Dohnala zahráli velkolepé divadlo Můj podmořský životopis, na téma (jak už název napovídá) podmořský životopis. Po upozornění, že dílo není vhodné pro rybky mladší 8 měsíců, to celé začalo. Hlavní hrdina, autistická a dyslektická rybka Giuseppe nám všem představil celý svůj život od doby kdy byl malý a přišel o otce (ulovili ho croissanti) až po moment, kdy píše tento životopis. Podělil se s námi o jeho plán, kdy chtěl spojit 3 podmořská království a jak kvůli tomu skončil ve vězení. Velmi dojemný příběh, doplněný hromadou vtipných hlášek a okořenĕný Kastrovým autistickým přízvukem určitě chytl nejednoho diváka za srdce. Jen co herci ukončili svůj výstup, spustil se hlasitý potlesk.
Scéna byla narychlo předělána a před námi stanuli herci z divadelní skupiny Kráva nezní tak špatně – Matěj Nejedlý 2023, kteří se svou kapitánkou Matyldou připravili divadlo zasazené do Westernové tématiky společně s přežitím v přírodě. Zde jsme vyslechli srdcervoucí příběh o jedné rodině, která byla donucena opustit své rodné město, jelikož opilý syn (Matěj Franěk) po 50 panácích whiskey zapálil knihovnu, vedle které byl i kostel. Rodina putovala po divokém západě, hádala se o tom, kdo si častěji stěžuje, až nakonec zůstala v divočině jen s posledním hrncem koňského guláše. Když pak jednou v noci zastřelil Matěj omylem dědu (Adam K), ztratila hlava rodiny Matylda veškerou trpělivost a poslala ho za trest sedět do kouta. V onom koutě však neposedný synátor objevil bobule, před kterými ho matka varovala. Nedbaje varování začal se jimy ládovat. Na zděšený křik své matky, v momentě zjištění toho, co v koutě dělá reagoval slovy: “Něco papkám!” Zde však divadlo končí, neboť syn (hlavní hrdina) dostal po bobulých explozivní průjem a držíc se za svou zadnici odběhl urychleně směrem k záchodům. Ani tým Matyldy nebyl ochuzen o zasloužený potlesk, neboť jejich představení se divákům opravdu líbilo.
Dalším divadelním souborem, který před jídelnou vystoupil, byl tým Das Vierte Reich (jehož název Láďa při představení souboru vyslovil dvakrát, napoprvé obyčejně, napodruhé s přízvukem SS obergruppenführera Ládi). Toto družstvo bylo se svým režisérem Doďou postaveno před nelehký úkol. Spojit ve svém divadle Telenovelu a Konspirační teorie. I napočtvrté se diváci utišili a s napětím vyčkávali začátek představení. Zápletkou celého představení bylo, že manžel (Šimon B) koupil své manželce (Klára S) růžové brusle, přestože věděl, že Klára růžovou barvu bytostně nesnáší. Klára, když se to dozvěděla hodila po Šimonovi jedno z čerstvě nakoupených jablek (ač to nebylo v plánu, trefila ho do velmi nepříjemných míst a tak si Šimon musel vzít na chvilku pauzu) Vzápětí však režisér této telenovely, jímž nebyl nikdo jiný než sám režisér celého divadla Doďa, vyskočil do popředí a strhl si mikinu. To odhalilo velký znak Onemanshow a vyšlo tak najevo, že to celé byl jen další Kazmův projekt! Tohle nikdo nečekal. Doďa nám pak ještě oznámil, že se v celém divadle objevilo celkem 6 čísel, které když sečteme a výsledek mu po skončení divadla sdělíme jako první, vyhrajeme astronomických 15 plichtíků! Takový koncept divadla tu ještě nebyl. S potleskem jsme vyprovodili Doďův tým do hlediště a přišla řada na poslední letošní divadlo.
Divadelní uskupení … (tři tečky) se v čele se svým kapitánem Matějem mělo pokusit sehrát Thriller v umělé realitě. Naposledy ztichli diváci v hledišti a poslední divadlo začalo. V úvodu zazněla píseň, která později symbolizovala přechod mezi realitami. Následně se z reproduktoru ozval známý hlas (díky Jendo!), který objasnil jak funguje obrovská firma, zabývající se vytvářením nových realit, kde vždy vytěží  všechny zdroje a poté realitu zničí. To celé je prováděno pomocí přístroje zvaného Olok, který se, jak Jenda oznámil divákům porouchal a začal vytvářet nové reality náhodně. Pak už příslo na řadu samotné divadlo. Dvě pohledné asistentky oznámili řediteli problém s přístrojem, ten povolal své nejlepší agenty (Lukáš B a Matěj N). Agenti přístroj opravili a znovu spustili, jenom proto, aby zjistili, že vytvořil celkem 5 realit, které je třeba zničit. Agenti se přemístili do první z nich, kde zamezili tomu, aby neznámý kovboj snědl bobuli a dostal explozívní průjem (Máti divadlo), čímž onu realitu zničili. V druhé realitě poradili pánovi v obchodě, ať koupí raději černé než růžové brusle (Doďovo divadlo). Ve třetí pobili příšerky, které se zde nacházeli. Čtvrtou ukončili tak, že zatkli rybí policii, která měla zatknout Giuseppeho za pokus o převrat (Jirkovo divadlo). V poslední sebrali Onďovi uvařené jídlo a královskou korunu získal Jožko (Kubovo divadlo), který to však oslavil pitím borovičky a nabídl i Matějovi, ten se tak nestihl v čas vrátit k Oloku a Lukáš odcestoval bez něj. Doma pak ze žalu musel jít Luky na limonádu. A tak skončilo poslední divadlo, byla uklizena scéna i hlediště a večeře snědena.
Táborníci si běželi pro své plichtiky, neboť se blížil zlatý hřeb večera, velká burza cenností, jídla i blbůstek, prostě věcí, které musíte mít. Vyvolávání se ujalo trio Honza Stejskal, Šimon Kubeš a Jirka Brunclík. Nebudu vám to tu popisovat, protože tu atmosféru prostě navodit nelze, zkrátka, kdo nezažil, nepochopí. Ceny se šroubovaly nahoru, děti křičely přes sebe, hlavně aby každý dostal to co chtěl. Jak se blížil konec burzy, napětí stoupalo a tak nebylo žádným překvapením, když se poslední drážená věc prodala za 200 plichtíků. Po burze (tak v půl desáté) se někteří vydali na kutě, někteří zůstali u ohně a někteří začali psát zprávičky, aby se Láďa aspoň jednou za těch 14 nocí dobře vyspal, když ho zítra čeká příprava honu za pokladem.

Původně jsme tu seděli 4 – já, Kuba, Jirka a Kastro. Kluci šli postupně všichni spát, a tak jsem tu zůstal sám, jenom já Matěj. Je 1:47, za 6 hodin budíček a já teprve půjdu nahrát tento text na web. Dělám to sice takto komplexně poprvé (proto prosím omluvte chyby či překlepy), ale náš Láďa to dělá každý den, celých 14 dní, každičký rok už 20 let. Dělá to pro vás i pro nás, abychom si všichni mohli kdykoli přečíst, jak jsme se tu měli. Zastavte se a napište do komentářů Láďovi něco hezkého, zaslouží si to.

DĚKUJEME LÁĎO!
a dobrou noc