Zprávy z tábora, 1. den, pátek 11.8.2023

Začínáme
Dobré ráno, vítejte u dalších zpráviček z tábora.
Akorát se dnes asi nebudou moc lišit od loňského popisu prvního dne.
Jak asi většinou víte, letos vyrážíme opět na tábořiště u Kačležského rybníka, kde jsme byli i loni a kde se nám velmi líbilo. I když se snažíme jezdit každý rok někam jinam, loni dvě předjednaná tábořiště nevyšla, a tak jsme byli rádi, že se našel volný termín zde u Kačleh.
A tak jsme se zase jsme my, organizátoři tábora, sešli v pátek v půl osmé na stadionu, opět jsme naložili do aut a káry všechny věci potřebné na čtrnáct dní pobytu v divočině, a vyrazili jsme. No, určité odlišnosti od loňska by se našly – letos nikdo nejel na kole, letos jsem vezl v autě Doďu, a hlavně jsme ráno dostali zprávu od Lucku kuchařky, že silnice v Číměři je uzavřená a nedá se odbočit k táboru. Řekli jsme si – no jo, tak pojedeme do Jindřichova Hradce a pak na Kunějov a do tábora. Ale ouha – i silnice mezi Lásenicemi a Hradcem byla zavřená. Skoro jako by to někdo dělal naschvál.
Ale Dáša celkem rychle našla objízdnou trasu přes vesničky kolem Číměři přes Sedlo, Potočnou, Dobrou Vodu, a já s Doďou jako navigátorem jsme to docela v pohodě projeli. Po dvanácté hodině jsme už byli na tábořišti a čekali, až nám předchozí táborníci předají tábor. Nemohli jsme si nevšimnout rozbláceného táborového náměstíčka a odjíždějící parta nám potvrdila, že minulý týden byl dost strašný – čtyři dny nepřetržitého deště a zima k tomu. No, to jsme si uměli docela dobře představit.
Ale teď bylo krásně, svítilo sluníčko, předpověď počasí vypadala optimisticky, a ti odjíždějící táborníci vypadali, že nám to trošku závidějí.
Pak jsme byli chvilku na tábořišti sami, tak jsme dovezli vodu zw studánky a pak chvilku nedělali nic. Nebylo to špatné…
Potom přijela Lenka Baronová a nešetřila ostrými slovy na adresu navigace na Google Maps, která ji dlouho vodila po okolní krajině a nakonec ji nutila dojet na tábor z Kačleh po rozbité polní cestě. Chudák Lenka nám musela volat o pomoc.
Vyložili jsme auta a káru, pak přijela Dáša s Ditou, Alenou a Editou, tak jsme vyložili i její auto.
Přijela i Terezka Psohlavcová, která s námi jezdila na tábory před nějakými deseti lety, a letos u nás bude procházet praxi z vysoké školy, kde studuje volnočasové aktivity.
Pak už se začal tábor zaplňovat, přijeli Jarda Mleziva s Markem a Petr Sedlák s Tomášem, přijeli Michnovi a začali přijíždět další táborníci. Čekal jsem s prázdnou károu na začátku hráze, protože na hráz je vjezd autům zakázán, a nakládali jsme do káry kufry a batohy a tašky dětí a do auta různé dobroty a zeleninu od rodičů (děkujeme). Nadvakrát jsem to odvezl přes hráz do tábora.
Vypadalo to, že přijíždějící rodiče měli podobné zkušenosti s navigací Google Maps jako Lenka a někteří si projeli trasu mezi Jindřichovým Hradcem a Číměří několikrát.
Ale nakonec přijeli skoro všichni (zítra ještě čekáme Emu Frankovu a Aničku Štancelovou a v pondělí ještě Johanku Fišerovou). Celkem nás bude 37 dětí a asi deset dospělých.
Všichni se ubytovali, jen jsme přišli o ten hromadný start při obsazování stanů jako na jiných táborech, ale zdá se, že všichni už bydlí se spolutáborníkem podle přání.
A tak jsme mohli oficiálně zahájit atletický tábor Kačlehy 2023. Jarek vytáhl na stožár vlajku a Dáša pronesla úvodní řeč k táborníkům o tom, jak se chovat a jak se nechovat. Já jsem přidal informace o finančních záležitostech – jestli to nevíte, na táborech už od nepaměti máme táborové peníze zvané plichtíky. Nastínil jsem možnosti, jak je vydělávat, a také možnosti, jak je utrácet za krásné a nezbytné věci (anebo o ně přijít při pokutách za sprostá slova).
Pak následoval další tradiční bod programu prvního dne tábora – rozdávání triček. Letos máme krásná fialová a každé má na rukávu jméno nebo přezdívku táborníka.
Vloni se pokračovalo vyhlášením vedoucích a jejich družstev, ale dnes jsme se ochýlili od tradice – oznámili jsme jen, kdo budou letošní vedoucí. Jsou to Matěj Nejedlý, Kuba Outlý, Jirka Dohnal, Matylda Vacková a Doďa Růžička.
Sestavy družstev budou určeny zítra při cestovatelských zkouškách, které proběhnou v rámci nové velkolepé celotáborové hry Cesta kolem světa. Zatím jsou všichni napnutí.
Pak byla večeře – tradičně cuketové placky s uzeným masem dle Lucky, stejně jako loni. Potom už nebyl žádný oficiální program, děti se chvíli bavily po svém a pak se začaly stahovat k ohništi, kde Jarda Mleziva a Petr Sedlách z mokrého dříví vykouzlili opravdový táborák. Ani to moc nekouřilo. Jarek přišel s kytarou a hrálo se a zpívalo.
Teď už je dávno po večerce, děti jsou ve stanech, ale tábor neusíná, pořád jsou slyšet nějaké rozhovory a chichotání ve stanech. Je vidět, že nám chybí ta celodenní cesta na kolech, jako na předchozích táborech, která by z dětí vysála aspoň trochu té jejich energie a aspoň trochu je unavila. No, budu je muset jít trochu zklidnit, už je skoro půl dvanácté.
No, tak to zase nebylo tak podobné loňskému prvnímu dni. Ten letošní první den právě končí a doufejme, že i další dny budou v pohodě.
Dobrou noc.